Frédéric Bourdin měl mladistvý vzhled, přesto byl mnohem starší než děti, kterým kradl identity.

Frédéric Bourdin měl mladistvý vzhled, přesto byl mnohem starší než děti, kterým kradl identity. | zdroj: thevintagenews.com


Frédéric Bourdin přezdívaný Chameleon se vydával za 500 různých lidí

TÉMATA: krimi | podvody

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 04. 2019 | 13:00

Frédéric Bourdin byl geniální podvodník, který se dal na dráhu velmi bizarního zločinu. Vydával se za jiné lidi a těžil z toho. Jeho nejslavnější podvody se týkaly ztracených dětí. Vydával se za ně, a tím jitřil rány jejich rodičů.

V roce 1994 se ztratil třináctiletý Nicolas Barclay, když hrál s kamarády basketbal v San Antoniu. V roce 1997 se chlapec najednou objevil s tím, že byl unesen do Španělska, ale podařilo se mu uprchnout.  Přesto, že Nicolas vypadal jinak, a navrátivší se mladík mluvil s francouzským akcentem, rodina jej přijala jako ztraceného syna. Rodinu dojímal děsivými historkami o pedofilním gangu, který jej nutil k prostituci. Byly to vše výmysly a mladík nebyl Barclay, ale Bourdin přezdívaný Chameleon. A zdaleka to nebylo poprvé, co provedl podobnou věc. Dalo by se říct, že to byl vysoce profesionální podvodník a zloděj identit.

Pět měsíců žil u rodiny Barclayů v San Antoniu a možná by tam žil mnohem déle, kdyby nezasáhl soukromý vyšetřovatel, který si všiml, že tvar uší Barclaye byl úplně jiný. Uši mají stejný tvar po celý život, nijak zvlášť se nemění. FBI rovněž pojala podezření na základě informací od soukromého detektiva. Bourdin byl lehce odhalen na základě otisku prstů. Byl obviněn z podvodu a dostal šest let vězení.

Po propuštění v roce 2003 se vrátil do Francie, kde se ve městě Grenoble vydával za Léo Balleye, čtrnáctiletého mladíka, který rovněž zmizel před lety a nikdo o něm od té doby neslyšel. Tentokrát testy DNA odhalily pravdu rychleji. Jenže Bourdin se vlastně ničeho nedopustil a nebyl ani obviněn. Přesunul se do Španělska, kde se vydával za Rubena Sancheze Espinozu a tvrdil, že jeho matka zemřela při bombových útocích v Madridu.

I v tomto případě byl rychle odhalen a deportován zpět do Francie. Ani zde nepřestal a nově se vydával za patnáctiletého Francisca Hernandeze-Fernandeze, sirotka, jehož rodiče zemřeli při autonehodě. Asi měsíc se mu dařilo úspěšně vydávat se za tohoto chlapce. Pak si ale učitel ve třídě náhodou všiml pořadu, který o Bourdinovi vysílala francouzská televize. A pojal podezření, že Bourdina má ve své třídě. Bourdinovi to tentokrát vyneslo čtyři měsíce v kriminále.

Otázkou je, proč to celé Bourdin vlastně dělal. Podle psychologů hledal lásku a chtěl cítit silné emoce, které se mu v jeho vlastním dětství nedostávaly. A kde mohou být emoce silnější, než když se rodičům vrátí jejich dlouho ztracený syn?

Bourdin ale nakonec svých aktivit zanechal, oženil se a dnes má čtyři děti. Při jednom z rozhovorů pro média se jej novináři ptali, jestli je role otce a manžela jen další z jeho celkem 500 identit. „Ne, to jsem skutečně já,“ odpověděl jim.

Podle příběhu Bourdina a Barclaye natočil britský režisér Bart Laeyton v roce 2012 snímek Podvodník. A v diskusích se lidé po zhlédnutí filmu stále znovu ptají, jak je možné, že rodiče Nicolase Barclaye přijali někoho takového, jako byl Bourdin. Přece mluvil jinak, jejich synovi se nepodobal, měl jinou barvu očí. Odpověď se nabízí jen jedna. Prostě chtěli věřit, že se jim syn vrátil.

témata

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 04. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu