Generál Vlasov bojoval za Stalina i proti Stalinovi, čekala ho za to šibenice

Generál Vlasov bojoval za Stalina i proti Stalinovi, čekala ho za to šibenice | zdroj: wikipedia.com


Muž, jehož památku chce uctít prezident Zeman: hrdina i zrádce!

TÉMATA: pražské povstání | vlasovci | druhá světová válka

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 05. 2015 | 17:00

Jedna z nejrozporuplnějších postav druhé světové války. Pro jedny zrádce, pro druhé zachránce, pro většinu však kontroverzní postava: sovětský generál bojující na straně Němců a nakonec i proti Němcům. To když jeho muži pomáhali při Pražském povstání.

Andrej Andrejevič Vlasov byl syn chudého rolníka, který neuposlechl přání rodičů stát se knězem, ale nenastoupil ani na vysokou zemědělskou školu, kterou si vybral. Byl totiž odveden do armády. Dotáhl to zde na důstojníka, zúčastnil se bojů na Kavkaze a na Krymu. Armáda mu přirostla k srdci. Jenže v roce 1937 vypukly v armádě stalinské čistky a Vlasov s hrůzou sledoval, jak paranoidní diktátor decimuje generalitu i důstojnický sbor. Jemu samotnému přálo štěstí a v armádě setrval.

Útok nacistů na Sovětský svaz ho zastihl v roli velitele 37. armády pověřené obranou Kyjeva. Lavina divizí Wehrmachtu však byla nezastavitelná. Navíc Stalin nařídil město bránit do posledního muže a náboje. Rusové vykrváceli, a když konečně přišel rozkaz k ústupu, bylo již pozdě. Město i zdecimované jednotky v něm byly obklíčeny. Vlasovovi a několika skupinám vojáků se ale podařilo se z obklíčení probít.

Čekal na něj nový úkol, mnohem důležitější. Bránit Moskvu. Němci stáli na dohled hlavního města, nějakých padesát kilometrů od moskevských předměstí. Vlasov velel 20. armádě a rozhodl se, že tentokrát se nenechá zdecimovat ani obklíčit, a vyrazil proti Němcům v mohutném útoku. Němci se dali na ústup a Moskva byla zachráněna. Vlasov, jehož jednotky byly po útoku opět na čas obklíčeny, dostal Řád rudého praporu. Stal se z něj národní hrdina.

A hned jej čekala další mise, tentokrát na severu beznadějně obklíčený Leningrad. Měl za úkol vyhladovělé město  vyprostit ze sevření nepřítele, jenže místo toho byl sám obklíčen. Tentokrát už jeho šťastná hvězda nesvítila. Vojáci mrzli a umírali hladem. Probít se z obklíčení se nepodařilo téměř nikomu. Vlasov padl do zajetí.

Vlasov se v zajetí prezentoval jako odpůrce Stalina. Už měl dost jeho nesmyslných rozkazů, při kterých končily jednotky stále znovu obklíčené a s obrovskými ztrátami. Němci jej využili k propagandě, jezdil do zajateckých táborů i na frontu a horoval pro vznik Ruské osvobozenecké armády, která po boku Němců svrhne Stalina. Jenže Hitler nechtěl porazit Stalina, aby pak na jeho místo dosadil nějakého Vlasova, nebo dokonce umožnil další existenci samostatného Ruska. Vlasovovy plány pro něj byly nepřijatelné. A tak se vznik Ruské osvobozenecké armády odkládal.

Teprve 9. září 1944 se jeho plány začaly realizovat. Německo bylo v koncích a na nějaké ideologické rozpory nebyl čas. Každý, kdo byl ještě ochoten bojovat za Třetí říši, byl vítán. Jenže na všechno už bylo pozdě. Vlasovovy jednotky Ruské osvobozené armády se dostaly do bojů až na počátku roku 1945 a stále jen ustupovaly. Ústup vedl do Čech a Vlasov měl svůj štáb nějakou dobu v Karlových Varech. Situace byla zoufalá. Vlasov se chtěl vzdát západním spojencům, ti to ale odmítali, jeho vojska se dostávala do střetů s SS v protektorátu, k tomu z východu postupovala Rudá armáda. Vlasov ztrácel kontrolu nad svými jednotkami a velitel jedné divize Buňačenko začal na vlastní pěst vyjednávat v Praze o podpoře povstání. Vlasov u toho nebyl a podle všeho s podporou povstání nesouhlasil.

Když vypuklo Pražské povstání, 1. divize Ruské osvobozenecké armády vjela do Prahy a přidala se na stranu povstalců. Byli to právě tito vojáci, kdo měli velký podíl na úspěchu akce, dokázali zadržet útok Němců a postupně je z Prahy vyhnat. Smíchov, Hradčany a Ruzyni zbavili Němců a pokračovali v útoku na druhý břeh Vltavy. Přesto oficiální velení povstání odmítlo Vlasovce přijmout a naopak nařídilo Buňačenkovi, aby svá vojska z Prahy odvedl. Vlasovci odešli se zajatými Němci, kterým zase vrátili zbraně.

Vlasov a jeho jednotky dorazily do oblastí,které již byly pod kontrolou Američanů, ti jim ale odmítli dát záruky, že je nevydají Rusům. Navrhli mu, aby své jednotky rozpustil a po malých skupinkách s nimi přešel do americké zóny. Jenže to stejně nepomohlo.

V americké zóně Rusové přepadli kolonu Vlasovců a všechny přítomné zajali. Soud byl svolán na místě a do rána byli popraveni všichni kromě Vlasova, toho převezli do Moskvy. Bylo jasné, jak to celé dopadne. Vlasov byl za vlastizradu a špionáž popraven 2. srpna 1946.

Dodnes je postava generála Vlasova vnímána velmi rozporuplně. Jako voják se nepochybně dopustil zrady, ovšem byla to zrada na tyranovi. Jeho vojáci pomohli Pražskému povstání, ale bylo to ze zištných důvodů a navíc Vlasov u toho nebyl. Muž semletý mlýnskými kameny dějin se k Němcům nepřidal proto, aby si zachránil život, ale z přesvědčení. Věděl, že ho to bude stát život, protože po tom, co definitivně přešel na stranu Němců, si napsal do deníku: „Zvolil jsem si šibenici.“  A měl pravdu.     

 

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 05. 2015 | 17:00

> ExtraStory   |   Inzerce