Bratři Göringovi byli tak rozdílní.

Bratři Göringovi byli tak rozdílní. | zdroj: pinterest


Göringův bratr zachránil v čele plzeňské Škodovky před smrtí desítky lidí

TÉMATA: německo | nacismus | adolf hitler | hermann göring | československo | protektorát | protifašistický odboj | škodovy závody | plzeň

user-avatar

Václav Pokorný

17. 05. 2018 | 14:00

Albert Göring byl mladším bratrem říšského maršála Hermanna Göringa, pravé ruky Adolfa Hitlera. Na rozdíl od něj se však nacistou nikdy nestal, Hitlera naopak nesnášel. Za protektorátu pracoval jako exportní ředitel v plzeňské Škodovce a před smrtí či koncentračním táborem zachránil desítky lidí.

Albert Göring se narodil 9. března 1895. Jeho otcem byl právník a diplomat Heinrich Göring, říšský komisař Německé jihozápadní Afriky, dnešní Namibie. O dva roky starší bratr Hermann se vydal na politickou dráhu a stal se oddaným členem NSDAP. Když se nacisté chopili moci, Hermann založil gestapo a jako říšský maršál a vrchní velitel Luftwaffe byl po většinu druhé světové války pravou rukou Adolfa Hitlera a jeho možným nástupcem. Albert však bratrovo nadšení pro nacistickou ideologii nesdílel, a když se Hitler dostal k moci, raději odešel do Vídně a stal se Rakušanem.

Jenže nacismus ho v březnu roku 1938 dostihl i tam. Pobyt ve Vídni byl pro něj stále méně snesitelným, a tak se odstěhoval do Říma. Po krátkém pobytu jej na jaře roku 1939 navštívil Bruno Seletzký s nabídkou práce pro plzeňskou Škodovku. Následovala schůzka s českými řediteli podniku v Němci obsazené Praze a od června 1939 vystudovaný technik Albert Göring nastoupil na místo ředitele exportu pro jihovýchodní Evropu. O dva měsíce později Němci Škodovku začlenili do koncernu Reichswerke Hermann GöringAlbert Göring ve své kanceláři

Češi ve vedení Škodovky neměli důvod litovat svého rozhodnutí, neboť daleko lépe než s nacisty vycházel Albert právě s nimi. Pomáhal lidem v nesnázích a nezištně kryl některé představitele českého odboje. Po válce svědčil v jeho prospěch například Vilém Hromádko, předseda správní rady Škodovky, který byl po válce vyznamenaný Československým válečným křížem prvního stupně. Hromádko jezdil za okupace na Balkán a dohlížet měl na něj právě Albert Göring. Jenže to dělal tak blahovolně, že Hromádkovi umožnil kontakty se zahraničním odbojem. „Göring zřejmě o mých stycích a činnosti věděl, věc trpěl, ba naopak mě varoval, abych byl opatrný,“ vzpomínal Hromádko.

Albert Göring navíc Hromádkovi zachránil život po jeho zatčení během prvního stanného práva v září 1941. Spojil se s jeho ženou a nejdřív za něj osobně orodoval v Praze. Když to nepomohlo, obrátil se, jak sám později líčil, „telefonicky na svého bratra se žádostí o intervenci“. Hermann poté vyslal do Prahy za Heydrichem svého pobočníka Karla Bodenschatze, což pravděpodobně vedlo propuštění k Hromádka.

Podobně Albert pomohl šéfovi Omnipolu Františku Zrnovi (od roku 1934 se staral o zahraniční barterové obchody Škodovky) a jeho čtyřem nejbližším spolupracovníkům, pro které si gestapo přišlo v říjnu 1941. Všichni podstoupili řadu výslechů kvůli svým zahraničním kontaktům a na svobodu se dostali až na začátku příštího roku. Snímek z tzv. Velké kovárny plzeňských závodů. Vilém Hromádko je čtvrtý zleva.

Lidí, kterým Albert tenkrát pomohl, bylo ale daleko víc. Německá zpravodajská služba  například zaznamenala případy manažera Škodovky Michala Kopelianuse, „jehož manželka se po vypuknutí války s Jugoslávií vyjádřila v úřadovnách Škodových závodů v Bukarešti nepříznivě o Hitlerovi“, a zaměstnance brněnské Zbrojovky Novotného, jenž měl prý „špatnou pověst“, ovšem díky Albertovi mohl „přestěhovat svoji rodinu do Bukarešti, odkud uprchl do Spojených států severoamerických“.

Židovského disponenta Škodovky Jiřího Kantora přesunul Albert do Budapešti a Viléma Maška ze Zbrojovky, který se „provinil“ tím, že si vzal Židovku, pro jistotu do Rumunska.
Do Bukurešti si vyžádal také ředitele exportu Zbrojovky (Škodovka byla s brněnskou Zbrojovkou majetkově propojena) Jana Morávka, po kterém šlo gestapo kvůli údajně zatajeným devizám. 

Ve své kanceláři Albert Göring s oblibou mluvil o Hitlerovi jako o vrahovi a nikdy nezdravil zdviženou pravicí. „Český zaměstnanec doporučil před vstupem do Göringovy kanceláře německému místořediteli, aby raději nepoužil pozdrav Heil Hitler, protože jinak bude okamžitě vyhozen,“ stojí v jednom hlášení Sicherheitsdienst, zpravodajské služby SS z října 1944. Seznam osob, kterým Albert Göring dopomohl uniknout z nacistické perzekuce.

Ke konci války na naléhání bratra Hermana Albert odchází ze Škodovky a se svojí českou ženou Miladou Klazarovou se stěhuje do Salcburku. Hned 9. května 1945 se šel Albert ohlásit Američanům a všem svým vyšetřovatelům se stále dokola snažil vysvětlit, že je antinacista a nikdy nevstoupil ani do NSDAP. Vypracoval dokonce seznam 34 lidí, kterým pomohl a na jejichž jména si, jak psal, dokázal vzpomenout. Kromě již zmíněných zaměstnanců Škodovky a Zbrojovky šlo především o Albertovy vídeňské známé židovského původu, Oskara Pilzera, Alfreda Barbasche, Williama Szekelyho, dr. Alsegga či Maxe Wolfa. Albert Göring v americkém zajetíPrvní americký vyšetřovatel Paul Kubal mu nevěřil a až mnohem později jeho nástupce Victor Parker zjistil, že Albert mluví pravdu. Poté byl vydán do Československa, kde byl ihned zatčen. V jeho prospěch svědčili zaměstnanci Škodovky a na svobodu se dostal 14. března 1947, kdy veřejný žalobce zastavil stíhání a navrhl jeho odsun do Rakouska.  

Po svém soudním procesu žil s rodinou krátkou dobu v Salzburku. Jeho manželka se s ním kvůli údajné nevěře rozvedla a v roce 1951 odešla s dcerou do Peru. Vrátil se zpátky do Německa, ale přestože měl vyhledávanou technickou profesi strojního inženýra, nikde nesehnal práci. Nikdo nechtěl člověka s tímto příjmením zaměstnat. Zemřel v 71 letech v Mnichově, bez prostředků a bez přátel. 

 

user-avatar

Václav Pokorný

17. 05. 2018 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce