Koncentrační tábor Crystal City

Koncentrační tábor Crystal City | zdroj: thc.state.tx.us


Guantanamo nebylo první, Američané za války unášeli a bez soudu věznili tisíce lidí!

TÉMATA: koncentrační tábor | USA | válka |

user-avatar

Tomáš Chalupa

6. 02. 2015 | 07:15

Útok Japonců na námořní základnu Pearl Harbor způsobil nejen vstup USA do války, ale také vyvolal celonárodní hysterii a obavy z lidí německého, japonského a italského původu. Američané pro ně otevřeli v Crystal City v Texasu koncentrační tábor. A časem tam začali přibývat i lidé unesení z cizích zemí. Únosy si vyjednala americká vláda.

Tábor v Crystal City se sice nejmenoval koncentrační, šlo oficiálně o Vazební zařízení pro nepřátelské cizince, ale koncentrákem bývá často označován.

Američané po vstupu do války došli velmi rychle k názoru, že lidé, kteří mají japonské nebo americké kořeny, představují pro ně bezpečnostní riziko. Bylo jedno, jestli je člověk americkým občanem, jestli má platné vízum nebo jestli se dokonce narodil v USA. Pokud jeho původ odkazoval na země, se kterými byly USA ve válce, přišla pro něj policie a skončil v Crystal City. Neexistoval pro to tehdy žádný právní rámec, proti zadrženým lidem nebylo vzneseno žádné obvinění, přesto byli dlouhé roky drženi za ostnatým drátem a pod dohledem ozbrojených stráží.

Jedna z rodin po příjezdu do Crystal City

Jenže časem americká vláda vyvinula i značné úsilí, aby v táboře skončili nejen lidé z USA, ale také ze zemí z Latinské Ameriky. Administrativa prezidenta Roosewelta byla úspěšná hlavně při jednání s vládou v Peru. Ta se zavázala zatknout a vyhostit do USA osoby, které měly vazby na Německo nebo Japonsko.

Tak se octla daleko od domova například Higa Močizuki, dvanáctiletá dcera chudého prodavače mléka. Její rodina žila v Peru a válka byla něco, co šlo zcela mimo ně. Najednou ale přišla policie, celou rodinu zatkla a poslala do New Orleans. Tam je vysvlékli, vydezinfikovali a uvěznili. Později je převezli právě do Crystal  City. Podobně jako rodina Higy Mičozuki skončilo 1500 Japonců, 80 procent z nich bylo z Peru. Podobně dopadlo 284 Němců a 300 Italů, kteří byli deportování z několika jihoamerických států. Šlo v podstatě o organizovaný únos, který neměl žádnou oporu v zákonech. Celkem bylo v táboře uvězněno 2200 Japonců a přes 800 Němců. Často byly zadrženy a internovány celé rodiny.

Podmínky v táboře byly samozřejmě daleko snesitelnější než u německých koncentračních táborů. Strava byla dobrá, v táboře fungovaly tři školy pro děti, také nemocnice a k dispozici měli vězni dokonce i bazén. Ovšem tábor nebylo možné opustit a veškerý personál tvořili vojáci.

Velmi dlouho se tvrdilo, že hlavním cílem byla snaha zajistit lidi, kteří představovali potencionální riziko. Jenže později se ukázalo, že administrativa chtěla mít hlavně dostatek zajatců k případné výměně za americké diplomaty, vědce nebo vojáky, kteří byli uvězněni v Německu a Japonsku. Na počátku války USA žádné zajatce nezískalo, takže chtělo operovat při výměnách právě s těmito lidmi.

Tábor byl uzavřen až tři roky po válce v roce 1948. Prezident Harry Truman dodatečně celou záležitost legalizoval svým výnosem, že k deportacím došlo, „přestože lidé nepodléhali imigračním zákonům“. Během prvních let po válce byla většina rodin odeslána zpět do zemí svého původu nebo do zemí, odkud byli deportováni. Peru odmítlo přijmout zpět své Japonce, takže je Američané poslali do Japonska. V USA mohlo nakonec zůstat jen 600 japonských Havajců, kteří byli posláni zpět na svůj ostrov. 

user-avatar

Tomáš Chalupa

6. 02. 2015 | 07:15

> ExtraStory   |   Inzerce