print "";
Žena pomáhala jiným, a přitom sama riskovala život.

Žena pomáhala jiným, a přitom sama riskovala život. | zdroj: kniha I Was a Doctor at Auschwitz, wikipedia.org


Gynekoložka v Osvětimi zachraňovala ženy před jistou smrtí. Tajně jim prováděla potraty

TÉMATA: osvětim | koncentrační tábor | holocaust | druhá světová válka | těhotenství | potrat

user-avatar

Simona Knotková

21. 04. 2019 | 11:00

V roce 1948 vyšla autobiografie "I Was a Doctor in Auschwitz" (Byla jsem doktorkou v Osvětimi). Rumunská gynekoložka Gisella Perl se v ní zpovídá z pobytu v koncentračním táboře, do kterého se dostala kvůli židovskému původu. Ani neuspokojivé hygienické podmínky, nedostatek nástrojů a všudypřítomný teror ji nezastavily před tím, aby nadále pomáhala potřebným.

Gisella Perl se narodila v roce 1907 v rumunském Sighetu, který byl tehdy ještě součástí Maďarska. Medicína ji lákala už od mládí, ale otec ji zprvu na studia nechtěl pustit. Měl strach, že se žena odvrátí od židovské víry. Nakonec ji ale v cestě za jejím snem podpořil. Po dokončení školy se Perl stala v rodném městě uznávanou gynekoložkou a provdala se za internistu Krausse, se kterým zplodila syna a dceru. S příchodem nacistů ale šťastné roky jejího života skončily.

Gisella jim relativně dlouho odolávala a až do roku 1944 pokračovala v lékařské praxi. Těsně před koncem války přišla řada i na ni. S celou rodinou byla převezena do koncentračního tábora v Osvětimi, kde započala její nová životní etapa. Gisella se pod pověřením nechvalně proslulého Josefa Mengeleho stala gynekoložkou v ženském táboře. Podobná práce rozhodně nebyla jednoduchá, protože ve zdravotnických zařízeních tábora chyběly základní pomůcky a Perl byla nucena ženy ošetřovat bez dezinfekčních prostředků nebo čistých ubrousků. O absenci tekoucí vody ani nemluvě. Přesto byla rozhodnutá se se svým údělem statečně poprat. Pacientky se snažila uklidnit alespoň vlídnými slovy a neustále v nich živila naději.

Josef Mengele během jednoho ze svých experimentů.

"Vyprávěla jsem jim překrásné příběhy, že jednoho dne budeme znovu slavit narozeniny a zase si zazpíváme. Nevěděla jsem přesně, kdy nastal židovský Nový rok, ale odhadla jsem to podle chladného počasí. Pro ostatní jsem pak uspořádala večírek s chlebem, margarínem a špinavými kousky párků, které jsme dostali k večeři. Řekla jsem jim: 'Zítra začíná nový rok. Lepší dny jsou před námi,'" vzpomíná ve své knize.

Ne všechny její zážitky byly ale podobně "poetické", jestli se takové slovo dá v souvislosti s Osvětimí vůbec použít. Na jiném místě popisuje například otřesnou podívanou, která se jí naskytla při odběru krve od zajatkyň.

"Nikdy nezapomenu na ten pohled, který nás čekal, když jsme vstoupili do Bloku VII. Z klecí podél zdí na nás zíralo asi šest stovek vyděšených a třesoucích se mladých žen. V jejich očích byla tichá prosba. Další stovka bledých, zesláblých a krvácejících žen ležela na zemi. Jejich puls se nedal skoro nahmatat, těžce oddechovaly a kolem jejich těl tekly celé řeky krve. Velcí a silní esesáci chodili od jedné k druhé, do žil jim strkali obrovské jehly a okrádali jejich podvyživená a vyhublá těla o poslední kapky krve. Německá armáda totiž potřebovala plazmu! Lidé z Osvětimi byli pro ně jenom pokusní králíci, kteří se o to měli postarat. Že by mohli být Němci infikování 'podřadnou židovskou krví', bylo rázem zapomenuto. Byli jsme příliš méněcenní na to, abychom žili, ale ne na to, abychom mohli německou armádu zachránit svou krví. Od koho by se to taky dozvěděli? Vždyť dárci krve se nikdy neměli dožít konce války, aby někomu mohli své příběhy sdělit. Na jejich popelu měla vyrůst pšenice a z jejich těl byla vyráběna mýdla, ve kterých se mělo mýt prádlo vracejících se německých hrdinů."

Brzy se dozvěděla o léčce, kterou Mengele nalíčil na těhotné ženy. Slíbil jim, že pokud se některá z nich k těhotenství přizná, pošle ji do lepšího bloku, kde se dočká hodnotnější stravy. Ve skutečnosti takovou ženu poslal do ústředí zvrácených experimentů, odkud vedla jediná cesta ven – komínem osvětimského krematoria. Tehdy se Gisella rozhodla, že začne tajně provádět potraty. "Už žádná těhotná žena nebude v Osvětimi. Nikdo nikdy nepochopí, jaké to pro mě bylo usmrcovat všechny ty nenarozené plody, ale kdybych to neudělala, krutým způsobem by nakonec byla usmrcena matka i dítě."

Gisella Perl se gynekologii věnovala i po návratu z Osvětimi.

Úkony prováděla na špinavých podlahách a pryčnách baráků a používala k tomu jenom své ruce. Někdy už bylo příliš pozdě a Perl musela vyvolat předčasný porod, po kterém nevyvinutý plod ihned zemřel. Stovky žen tak zachránila od jisté smrti.

Později byla převezena do Bergen-Belsenu, kde se také dočkala osvobození. Šťastný konec to pro ni však nebyl. Gisella se dozvěděla, že kromě dcery je celá její rodina po smrti, na což reagovala pokusem o sebevraždu. Po ozdravném pobytu v klášteře se v roce 1947 přestěhovala do USA, kde čelila obvinění, že pomáhala nacistickým doktorům v nelidských experimentech. Všech obvinění byla ale nakonec zproštěna a dočkala se amerického občanství. Po zbytek produktivního života se znovu věnovala gynekologii. V dalších letech se také opětovně setkala s dcerou Gabriellou, se kterou se v roce 1979 přestěhovala do Izraele. Zde zemřela 16. prosince 1988, jen několik dní po oslavě 81. narozenin.

user-avatar

Simona Knotková

21. 04. 2019 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu