Heinz Meixner prchá pod branou na check-pointu Charlie

Heinz Meixner prchá pod branou na check-pointu Charlie | zdroj: rarehistoricalphotos.com


Heinz Meixner uprchl z východního Německa opravdu stylově

TÉMATA: berlín | fotografie | studená válka

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 05. 2018 | 14:00

V roce 1963 Heinz Meixner došel k názoru, že je nejvyšší čas opustit socialistické východní Německo. Taková věc měla ale háček v podobě železné opony. Utéct rozhodně nebylo snadné.

Meixnerův plán byl poměrně jednoduchý. Chtěl se svým autem projet pod bránou, které byly před každým check-pointem. Normální auto pod nimi projet nemohlo. Meixner se kolem projížděl v zapůjčeném skútru a změřil, že rameno brány je ve výšce 95 centimetrů.

Meixner svou cestu začal v půjčovně aut. Zvolil červený Austin-Healey Sprite, nádherný kabriolet, za kterým se holky jen otáčely. Meixner s ním měl ale úplně jiné plány. Jako první z něj odmontoval přední sklo, čímž se profil vozu dostal na 90 cm. Pod branou na check-pointu Charlie by měl projet. Pro jistotu ještě odpustil trochu vzduchu z pneumatik, aby auto ještě kleslo.

Na zadní sedadlo naložil svou milou Margarette, se kterou chtěl na Západě začít nový život. A do kufru nasoukal Margarettinu matku, a tedy i svou budoucí tchýni. Teno krok by si možná mnoho mužů rozmyslelo. Meixner ji naopak ještě obložil cihlami, protože se obával, že po nich budou pohraničníci střílet.

V neděli 5. května 1963 přijel k první hlídce na check-pointu Charlie. Voják mu řekl, aby předložil doklady. Mexiner místo toho sešlápl plyn. Motor zařval a vůz se rozjel. Projel kolem barikád, a než se stihli východoněmečtí vojáci vzpamatovat, projel s hlavou skrčenou pod branou na západní straně. Byl to opravdu stylový útěk, Mexiner do svobodné části Berlína profrčel s pedálem u země a řvoucím motorem.

Američtí vojáci jej za jeho průjezd uznale poplácávali po ramenou. Meixner jim řekl: „Věděl jsem, že mám tři vteřiny, než si stráže uvědomí, co dělám a začnou střílet. Margaretina matka byla chráněná cihlami. Počítal jsem, že mám pod branou pár centimetrů místa. Teď se konečně můžeme vzít.“

Asi není třeba dodávat, že obě ženy byly v průběhu akce šílené strachem, který vystřídal záchvat štěstí. Stačilo, aby motor v osudnou chvíli vynechal nebo policisté reagovali rychleji, a všichni mohli skončit ve vězení. Takhle místo toho skončili u oltáře.

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 05. 2018 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce