Agafja Lykovová žije odmalička mimo civilizaci.

Agafja Lykovová žije odmalička mimo civilizaci. | zdroj: The Siberian Times


Helikoptéra přiletěla pro nejosamělejší ženu v Rusku, která se od dětství vyhýbá civilizaci

TÉMATA: neobyčejní lidé | rusko | sibiř | tajga | život mimo civilizaci

user-avatar

Markéta Oderská

16. 01. 2016 | 12:30

Jednasedmdesátiletá Agafja Lykovová žije sama v lesním srubu vzdáleném více než 100 kilometrů od nejbližšího města. Je poslední žijící příslušnicí rodiny, která před 80 lety uprchla před Stalinovými represemi na Sibiř, kde se hluboko v lesích skrývala a zcela se odřízla od civilizace. Nedávno ji však museli přepravit helikoptérou do nemocnice kvůli akutním bolestem nohou z prochladnutí.

Agafja dnes přiznává, že extrémní zima, kdy teploty padají až k -40 stupňům, už špatně snáší. Kromě toho ji obtěžují medvědi a lišky hledající potravu. Přesto opakovaně odmítá nabídky přestěhovat se do města či na vesnici, kde by mohlo být o ni postaráno. Nechce opustit dům svých rodičů, kde žije od narození.

Lesní statek Lykovových

Její otec Karp Lykov se rozhodl opustit běžnou civilizaci v roce 1936 poté, co policejní hlídka přijela na pole, kde pracoval, a zastřelila jeho bratra. Sebral svůj skrovný majetek, pár semen a se svou ženou Akulinou, devítiletým synem Savinem a dvouletou dcerkou Natalií zamířil do lesů. Po několika letech se rodina uchýlila hluboko do tajgy, kde si mezi jehličnatými lesy postavila dřevěný srub. Žili jen z toho, co nasbírali v lese nebo si sami vypěstovali, což byly vesměs brambory. Jako nádobí jim sloužily pouze mísy vydlabané ze dřeva. Pro zhotovování oděvů si vyrobili primitivní tkalcovský stav a využívali divoce rostoucích rostlin ke tkaní látek. Neměli sůl a místo chleba si pekli bramborové placky s drceným žitem a konopnými semínky. Když neměli dostatek potravy, živili se kořínky a kůrou stromů. V roce 1961 ale udeřila strašná zima, která zničila veškerou jejich úrodu, že byli nuceni jíst dokonce vlastní boty z kůže. To bylo příliš pro Agafjinu matku, která tehdy z hladu a zimy zemřela.

Agafja s otcem v 80. letech

Stát o rodině Lykovových neměl dlouhá lét tušení, teprve až v roce 1978 na ně náhodou narazila skupina sovětských geologů, která o nich pak informovala. Vyšlo najevo, že Lykovovi vůbec nejsou v kontaktu s okolním světem, takže neví, že Stalin už je dávno po smrti, dokonce ani nezaznamenali, že proběhla druhá světová válka. O tehdy 34leté Agafji řekli, že hovoří zvláštní, zastaralou řečí, v níž se mísí biblické termíny. Rodina tehdy odmítla kromě soli, příborů a pár nožů přijmout jakékoli jiné vymoženosti z moderního světa.

Dva roky po tom, co je svět v tajze objevil, však rodinu postihla další tragédie. Zemřeli všichni tři Agafjini sourozenci. Savinovi a Natalii selhaly ledviny a Dmitrij podlehl tuberkulóze. Otec zemřel ve spánku v únoru roku 1988 a od té doby žije Agafja v lese naprosto sama. Přesto se necítí osaměle. „Křesťan nemůže být nikdy sám. Každý křesťan má anděla strážného a také Krista a apoštoly. Mám ikonu, která byla požehnána. Nikdy nejsem sama, je se mnou Kristus,“ vysvětlila britským filmařům, když o ní loni natáčeli dokument.Dnes už Agafju občas navštíví lidé.

Současný guvernér Kemerovské oblasti Aman Tulejev se ovšem o Agafju zajímá a pravidelně jí nechává dovážet potraviny. Naposledy obdržela kysané zelí, sušené ovoce, mouku, cukr, svíčky a sirky. Také jí doručili proso a oves pro slepice a seno pro kozu.

Agafja je po rodičích starověrcem, tedy vyznavačkou náboženského učení, které vzniklo v 17. století odštěpením od ruské pravoslavné církve. Příslušníci tohoto hnutí byli vystaveni pronásledování jak před bolševickou revolucí, tak i po ní. Právě z touhy po náboženské svobodě opustili Lykovovi před 80 lety civilizaci.

user-avatar

Markéta Oderská

16. 01. 2016 | 12:30

> ExtraStory   |   Inzerce