Vibrace myšlenek působí na hmotu jednoduše proto, že vše viditelné je v podstatě také vibrující energií.

Vibrace myšlenek působí na hmotu jednoduše proto, že vše viditelné je v podstatě také vibrující energií. | zdroj: livescience


Hippies měli pravdu, vše jsou vibrace. Naše vědomí je výsledkem jejich synchronizace

TÉMATA: mysl | hmota | vědomí | vibrace | frekvence | synchronizace | rezonance

user-avatar

Yvonne K.

25. 05. 2019 | 13:00

Co je to vědomí? Kdo nebo co v nás si uvědomuje všechny vjemy, myšlenky a představy? A mají své vědomí krysa, komář či bakterie? Jaké přírodní zákony řídí vnímání a uvědomování si sebe a své existence? Tato snaha o objasnění existence stavů vědomí se často označuje jako „obtížný problém vědomí“. A nikdo jej opravdu nevyřešil, ovšem existují různé teorie.

V minulém desetiletí vytvořili psychologové Tam Hunt a Jonathan Schooler z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře novou teorii o povaze vědomí, kterou nazvali “rezonanční teorie vědomí”. Ta v podstatě dává za pravdu všem těm hipísákům ze 60. let, kteří po experimentech s LSD a jinými drogami prohlašovali, že všechno jsou vibrace.

Hunt a Schooler totiž shodně tvrdí, že všechny fyzikální objekty vibrují a oscilují. Když se tyto vibrující objekty k sobě přiblíží, začnou rezonovat. To znamená, že frekvence jejich vibrací se synchronizuje. Čím více jsou tyto vibrace synchronizovány, tím vstupují do složitějších vazeb se svým okolím, a utváří se tak sofistikovanější vědomí. Podle této teorie jsou synchronizované vibrace ústředním bodem nejen lidského vědomí, ale celé fyzické reality.

„Všechny věci v našem vesmíru jsou neustále v pohybu, vibrují,“ píše Hunt. „Dokonce i objekty, které se zdají být nepohyblivé, jsou ve skutečnosti vibrace, kmitání, rezonování, při různých frekvencích. Rezonance je typ pohybu, charakterizovaný oscilací mezi dvěma stavy. A nakonec je to všechno jen vibrace různých podkladových polí.”

Když jsou různé oscilační věci po určitou dobu blízko sebe, začnou vibrovat v synchronizaci, a to někdy způsobem, který se může zdát mystický. To se týká neuronů v mozku, shromažďování světlušek, pohybů Země i Měsíce a mnoha dalších jevů. Tento jev se nazývá „spontánní samoorganizace“. Synchronizace je druh fyzické komunikace mezi entitami. Všechny fyzikální objekty vibrují a oscilují.

Hunt tvrdí, že čím složitější je synchronizace, tím složitější je vědomí. Tak například miliardy neuronů, které se v mozku navzájem podněcují a váží, zatímco činíme rozhodnutí a získáváme zkušenost, jsou nesmírně sofistikované, což nám dává bohatý a plný pocit sebe sama, a to až do té míry, že hledáme odpověď na to, co je to vědomí.

Stupeň tohoto vnímání se u různých druhů jsoucen značně liší. Dokonce i zdánlivě neživé objekty, jako jsou balvany nebo hromady písku, mají základní úroveň vědomí. Jsou prostě objektem „přijímajícím informace ze světa“. Každé zrnko písku je objektem ve vztahu ke světu, a proto je také subjektem, který podle Hunta „zažívá“ existenci, i když v mnohem omezenější míře než lidé. Hunt to nazývá „mikrovědomím“.

“Doslova každá forma života a každé smítko písku až do nejmenší subatomární částice jsou ovlivněny světem skrze různé síly, které na ně působí. Elektron je ovlivňován nabitými částicemi, které jsou dostatečně blízko, aby měly dopad, a působením objektů, které vyvíjejí gravitační tah – a podle toho se elektron chová. Existovat, být ve vesmíru, znamená, že každá částice ve vesmíru cítí určitý tah a tlak od různých sil kolem ní – jinak prostě neexistuje. Elektron tak vnímá (...) a je subjektem,” napsal Hunt v jednom ze svých odborných článků.

To, co mají lidé, je „makrovědomí“. Ale toto složitější vědomí, které nám dává bohaté zakoušení sebe sama, zkušenost z existence, je založeno na „sdílené rezonanci mezi mnoha mikrovědomými složkami“. V podstatě všechny relativně jednoduché vibrace a kmity, které se vyskytují individuálně v různých fyzických aspektech mozku, když spolupracují, stávají se nesmírně složitými a poskytují nám naše sebeuvědomění. „Rychlost přítomných rezonančních vln je limitujícím faktorem, který určuje velikost každé vědomé entity,“ píše Hunt. „Jak se sdílená rezonance rozšiřuje na stále více a více složek, ona vědomá entita se zvětšuje a stává komplexnější.“ Neurony navzájem komunikují prostřednictvím elektrických signálů, vzruchů.

Huntova teorie rezonance vědomí se snaží poskytnout jednotný rámec pro pochopení mysli a hmoty, což zahrnuje neurovědu, studium lidského vědomí nebo subjektivní zkušenosti, neurobiologii a biofyziku. Nabízí vysvětlení pro různé stupně vědomí v různých fyzikálních systémech. "Je to všechno o vibracích, ale je to také o typu vibrací a hlavně o společných vibracích," zdůrazňuje Hunt.

On i jeho kolega Schooler vycházejí z takzvaného panpsychismu, podle kterého mají všechny věci v přírodě svou duši, tedy také podobnou duševní činnost jako člověk. Tento názor sdílel jak Empedoklés, tak Hérakleitos, ale zvláště přírodní renesanční filosofové, mezi nimi B. Telesius, G. Bruno, T. Campanella a další.

Panpsychismus má celkem blízko k tomu, čemu hinduismus a buddhismus říkají Brahman – všezahrnující, všudypřítomná podstata bytí, tedy i vědomí, jehož jsme všichni součástí. Podle buddhismu je totiž vědomí v podstatě ta jediná věc, která existuje – a my jako lidé bychom měli dojít k uvědomění, že všechno, co se na světě děje, je filtrováno a interpretováno přes naši mysl. Kdyby neexistovalo alespoň nějaké vědomí, které by jakékoli dění pozorovalo a interpretovalo, neexistovalo by vlastně vůbec nic.

 

 

user-avatar

Yvonne K.

25. 05. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu