Nejmodernější záchody mají v Japonsku, člověk by k nim potřeboval manuál.

Nejmodernější záchody mají v Japonsku, člověk by k nim potřeboval manuál. | zdroj: wikicommons


Historie záchodu od výsernic ke splachování

TÉMATA: záchody | historie | výsernice | toalety | kanalizace

user-avatar

Kateřina A.

19. 04. 2018 | 13:30

Toaletu přímo v bytě většina z nás bere jako absolutní samozřejmost – ale ještě v 70. letech to rozhodně nebyl standard! Standardem se domácí splachovací WC stalo v Československu až s masívní výstavbou panelových sídlišť. Do té doby bylo běžné chodit na společnou toaletu na patře. Historie toalet se ale píše už 4000 let. Nejstarší vodní záchodky pocházely z Indie z druhého tisíciletí před naším letopočtem! 

Indické záchodky už tehdy byly poměrně moderní, měly prkénka i něco jako kanalizaci. Pod prkénkem byl kanálek, kterým protékala voda odnášející všechno hned pryč.

Takhle civilizovaně si ulevovali i ve starověkém Egyptě či antickém Římě. Tam byl záchod společenskou událostí, pánové seděli i v početných skupinkách v jakési latrínové aréně a uzavírali obchody, probírali politickou situaci nebo počasí. Středověk potom používal tzv. výsernice a ztratil kulturnost. Církev zakázala společné záchodky a z návštěvy záchodu se stalo opět pouhé vyměšování. Chudí lidé si s hygienou hlavu nelámali a své potřeby prováděli klidně před dveřmi svého souseda. Na venkově na hnojištích se začaly používat dřevěné kadibudky. Kanalizace vzala ve středověku za své. Frčely nočníky, které lidé vylévali z oken na ulici. Na hradech si také vymysleli svou kadibudku neboli prevét či výsernice. Ve stěnách hradů v arkýři si prostě boháči sedli a to, co nepotřebovali, shodili dolů. 

V 17. a 18. století se lidé báli moru, který se roznášel hlavně vodou, takže vodu skoro nepoužívali. Maximálně si v ní ošplouchli konečky prstů. Boháči se pak myli ve víně či jiném alkoholu. Běžně se přitom močilo za sochy. Pokud během tance dáma pronesla, že si potřebuje odskočit, nelhala, odskočila si pár metrů a udělala, co potřebovala, třeba v rohu tanečního sálu. Krejčí šili šaty ze speciální látky, na které nebyly vidět všemožné breberky, které po ní lezly. Místo, aby si lidé hleděli hygieny, vymýšleli maskování, na mastné vlasy nasadili paruky, na špinavé obličeje nanesli pudr, na smrad nacákali hektolitry voňavek, na vši měli epesní drbátka.

Pak se ale pomalu začaly hygienické návyky vracet a zřízení toalet se leckde i uzákoňovalo. Vynález novodobého WC se v roce 1597 připisuje Angličanovi jménem John Harrington, což byl kmotřenec tamní královny. Moderní splachovací záchod se tedy vrátil, ale lidem uniklo, že vlastně už dávno nemají kanalizaci. A tak se po mnoha staletích zase pomalu vraceli k tomu, co jejich dávní předkové už kdysi normálně používali. Kanalizaci u nás začal budovat už Karel IV., i když splašky ještě hodně dlouho odtékaly do Vltavy, která byla až do roku 1914 zároveň i jediným zdrojem pitné vody.

Nejvychytanější toalety dnes mají – jak jinak – Japonci. Nejenže umí měřit tlak, tep či tuk v těle a ještě všechny ty informace rovnou odešlou vašemu doktorovi, ale ještě si na vás i posvítí, zvednou prkýnko, když přicházíte, pustí vám z reproduktorů zpěv ptáků, tekoucí vodu, cinkající zvonkohru nebo zvuk tradiční japonské harfy. Prostě poezie...

user-avatar

Kateřina A.

19. 04. 2018 | 13:30

> ExtraStory   |   Inzerce