Československá reprezentace skončila v uranových dolech.

Československá reprezentace skončila v uranových dolech. | zdroj: pametnaroda.cz


Hokejisty nepustili na světový šampionát. Místo toho je zatkli a poslali do dolů

TÉMATA: československo | hokej | sport

user-avatar

Tomáš Chalupa

6. 05. 2015 | 15:00

Právě probíhající světový šampionát v hokeji je dobrou příležitostí připomenout si, že existovala doba, kdy vláda mohla zavřít celou hokejovou reprezentaci na dlouhé roky do vězení. Jen za to, že chtěli dělat to, co uměli nejlépe – hrát hokej za republiku.

Československé národní hokejové mužstvo mělo obhajovat zlaté medaile ze světového šampionátu ve Švédsku z roku 1949. V roce 1950 se mistrovství světa konalo v Londýně. Čechoslováci patřili k největším favoritům, jenže mocenské ústředí Komunistické strany Československa mělo jiné plány. Obávalo se, že reprezentanti se z Anglie nevrátí, emigrují na Západ a komunisté utrží celosvětovou ostudu. Podobné pokusy už tu byly, když na Spenglerově poháru ve Švýcarsku tamější exulanti přemlouvali tým LTC Praha, aby jako celek emigroval a zůstal za hranicemi. Tým se sice vrátil, ale od té doby komunisté viděli v hokejistech mnohem více spíše riziko než zdroj národní hrdosti. O nějaké sportovní úspěchy vůbec nešlo. Komunisté se rozhodli, že reprezentaci je potřeba rozprášit a exemplárně potrestat.

Záminkou byla vykonstruovaná událost, kdy nebyla udělena víza komentátorům, kteří měli s týmem odletět do Londýna. To sice nebyla pravda (Londýnská ambasáda kopie všech víz vyvěsila ve veřejné vitríně, aby dokázala, že jet mohou všichni), ale hokejistům bylo přikázáno, aby ze „solidarity“ s reportéry do Londýna vůbec neodletěli. Jenže hokejsté pochopitelně chtěli hrát a odmítli podepsat prohlášení, že na protest proti neúčasti komentátorů budou bojkotovat mistrovství světa. Místo toho se sešli v restauraci U Herclíků, aby se poradili, co dál. Samozřejmě atmosféra byla napjatá, všichni věděli, že za celou věcí je jen politika, padaly i nějaké řeči proti komunistům a jejich vládě, což bylo přesně to, na co čekala STB.

Dva agenti STB v civilu vešli do hospody a začalo zatýkání. Hokejisté se napřed bránili, došlo k nějakým strkanicím, ale pak do restaurace vnikl oddíl policie a bylo po všem.

Brankář Bohumil Modrý měl být hlavou celé protistátní skupiny.

Komunisté označili reprezentanty jako protistátní skupinu, její hlavou měl být brankář Bohumil Modrý, který paradoxně vůbec nebyl členem reprezentace a do Londýna letět ani neměl. Nastaly výslechy, mučení a nakonec neveřejný proces. Ten trval jeden den a hokejisté dostali nepodmíněné tresty, Modrý dostal patnáct let, Augustin Bubník čtrnáct, další do deseti let. Všichni zamířili do uranových dolů. O odsouzení hokejové reprezentace se veřejnost nic nedozvěděla, v novinách o tom nebyla ani čárka. Odsouzení nikdy nedostali do ruky písemný rozsudek.

Všichni si prošli peklem uranových dolů, kde zažili trýzeň ze strany dozorců i neuvěřitelnou fyzickou námahu. "Měli radost, že mohou ponížit nás, mistry světa. Vzpomínám si na jednoho, kterému to dělalo obzvláštní radost: ´Ty seš mistr světa?,´vyřvával. ´Víš, co ty pro mne jsi? Dobytek! Ale když jsi tedy ten mistr světa, tak mi tady uděláš sto dřepů!   Ale hezky pomalu, ať si to můžu vychutnat´," vzpomínal na jednoho z dozorců reprezentant Zlatomír Červený. Hokejisti věděli, že jejich sportovní kariéry i nejlepší léta života skončily v hlubinných šachtách. Prezident Antonín Zápotocký jim sice udělil v roce 1955 milost, ale nejlepší léta jejich života a promarněnou životní šanci bojovat o zlato na šampionátech, jim to vrátit nemohlo.  

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

6. 05. 2015 | 15:00