Drogy, sex a rokenrol ve francouzské vile

Drogy, sex a rokenrol ve francouzské vile | zdroj: snapgalleries.com


Hříšná vila Stonů: Keith Richards si pronajal bývalé sídlo gestapa a zval si tam drogové dealery

TÉMATA: rolling stones | rock | rokenrol | francie | keith richards | mick jagger

user-avatar

Blondie

21. 10. 2015 | 16:00

Na jaře roku 1971 prchá rocková kapela Rolling Stones před vysokými daněmi z Velké Británie a na půl roku se usadí ve Francii. Kytarista Keith Richards si na Azurovém pobřeží pronajímá dekadentní vilu Nellcôte, v níž za války sídlilo gestapo. V jejím špinavém, vlhkém suterénu „Stoni“ nahrávají své legendární dvojalbum Exile on Main St, které je dodnes považováno za jednu z nejlepších desek této kapely.

Také ostatní členové kapely si pronajali či koupili domy v jižní Francii: Bill Wyman v Mougins, Mick Taylor v Grasse, Charlie Watts v Cévennes a Mick Jagger se svou těhotnou snoubenkou Biancou cestoval mezi Provence a Paříží.

Keith Richards v té době již propadl drogové závislosti, takže jeho kolegové z kapely naznali, že bude nejjistější zřídit nahrávací studio přímo v jeho vile ve Villefranche-sur-Mer, kterou si pronajal za 2 a půl tisíce dolarů na měsíc. „Postavili si studio v suterénu Keithova domu, protože skupina věděla, že by to pro něj bylo nejjednodušší,“ řekl deníku New York Times francouzský fotograf Dominique Tarlé, jenž francouzský pobyt Stonů zdokumentoval. Byl to nekonečný večírek plný sexu, drog a samozřejmě rokenrolu. 

Keith Richards s Marií Antoinettou

Hákové kříže a nacistické uniformy

Impozantní vilu se 16 pokoji si koncem 19. století nechal postavit bankéř Eugene Thomas, ač Keith Richards svým přátelům říkal, že byla postavena pro „tu blbou Marii Antoinettu“. Po okupaci Francie nacistickým Německem se do ní nastěhovalo gestapo a možná kvůli tomu byla vila několik desetiletí neobývána. V suterénu, kde Stoni nahrávali, podlahu „zdobily“ hákové kříže.

„Našel jsem tam dole krabici s velkou svastikou, plnou injekčních ampulí. Všechny obsahovaly morfin. Bylo to velmi staré, samozřejmě, a naše první reakce byla: ´Kdyby to tak našel Keith!´… Tak jsme to jednu noc vynesli na konec zahrady a vyhodili do moře,“ vzpomínal Tarlé.

Když si Mick Jagger bral v kapličce na kopci v St. Tropez nikaragujskou modelku Biancu, šel mu Richards za svědka v nacistické uniformě. Není jasné, zda ji objevil ve vile, ale zjevně byl fascinován pochmurnou historií tohoto domu.

V nahrávacím studiu

Zpocení a bez kalhot

„Nahoře to bylo fantastické – jako ve Versailles,“ líčil Keith Richards. „Ale dole to bylo Dantovo Inferno.“  Narážel tím na nechvalně proslulé studio, kde kapela nahrávala své slavné album Exile on Main St. „Má to syrový zvuk a důvod, proč tomu tak je, je ten, že suterén byl velmi špinavý a vlhký,“ prozradil kytarista Mick Taylor. „Do střechy zatékalo a docházelo tam k výpadkům elektřiny. Museli jsme se tomu přizpůsobit,“ řekl.

„Inženýři a technici tam přespávali, elektrické dráty nelegálně natažené z francouzského železničního systému napájely jejich nástroje, a když teplota přesáhla 36 stupňů, zkoušelo se bez kalhot,“ vyprávěl hudební badatel Jack Vanderwyk.

Nahrávalo se však nepravidelně, protože Stoni většinou mívali problém se v plném počtu sejít. Nejčastěji se čekávalo na Keitha Richardse, jenž vilu obýval se svou partnerkou Anitou Pallenbergovou a jejich synem Marlonem. Oba jeli na drogách, a aby měli dostatečné zásoby, navázal Richards kontakty s korsickou drogovou mafií, operující v nedalekém přístavu Marseille. Keith jim přezdíval „les cowboys“ a zval je k sobě do vily. Když si chtěl jít „šlehnout“, řekl ostatním: „Jdu dát Marlona do postele.“ Všem bylo jasné, že to bude trvat dlouho, a nikdo si netroufal jít za ním nahoru, ani Mick Jagger.

Keith Richard s Anitou Pallenbergovou

Krádeže za bílého dne

V Nellcôte byly dveře stále dokořán. Před obědem se sem trousili nejen drogoví dealeři, ale i všelijací Keithovi přátelé a známí, mezi jinými i John Lennon. „Stoni měli vynikajícího kuchaře. Na stole bylo všechno možné a vypadalo to jako umělecké dílo,“ rozplýval se nadšením zvukař Andy Johns.

„Lidé přicházeli, odcházeli, nikdo neměl příjmení, takže jste nevěděli, kdo byl zač. U oběda se sešlo tak 16 lidí a obědvalo se asi tři a půl hodiny. Byla to jedinečná přehlídka charakterů,“ vzpomínal zase americký novinář Robert Greenfiled, jenž nějaký čas strávil se Stony ve vile a o jejich slavném albu napsal celou knihu.

Do vily se ovšem vkradli také různí zlodějíčci a vynášeli z ní různé předměty. Asi polovina nábytku byla rozkradena. „Vila Nellcôte byla tak otevřeným domem, že jednoho dne zloději vyšli za bílého světla předním vchodem s Richardovými kytarami, saxofonem Bobbyho Keyse a basou Billa Wymana v ruce, zatímco domácí sledovali televizi v obýváku,“ uvedl hudební badatel Jack Vanderwyk. Podlě něj měli krádeže na svědomí dealeři z Marseille, jimž Keith Richards dlužil peníze za drogy.

Siesta po obědě

Nedobytná pevnost

Richards si však vily dlouho neužil. Jeho úprk do Spojených států uspíšila policejní razie, kvůli které byl obviněn z držení heroinu a na dva roky měl zakázán vstup do Francie. V listopadu roku 1971 se tak chodbami Nellcôte již nerozléhal řízný zvuk rokenrolu. Keith s Anitou ještě rok platili pronájem vily i hospodyni, která v ní poklízela, ale nikdy se tam už nevrátili.

V roce 2006 vilu koupil jeden bohatý Rus za 128 milionů dolarů a ten si ji nyní udržuje jak nedobytnou pevnost. Marně fanoušci Rolling Stones zvoní u dveří. Když majitele před časem režisér Stephen Kijak požádal, zda by mohl natočit několik záběrů pro svůj dokument Stone in Exile (Stoni v Exilu), odmítl ho vpustit dovnitř. Kdysi tolik otevřená vila, která je v očích fanoušků Rolling Stones svého druhu památníkem, tak uzavřela za svou rockovou historií napevno své dveře.

Vila  Nellcôte dnes, kdy ji vlastní ruský boháč.

 

user-avatar

Blondie

21. 10. 2015 | 16:00

> ExtraStory   |   Inzerce