Jedna z mnoha erotických fresek v největším nevěstinci v Pompejích | zdroj: wikipedia.com


Hříšné Pompeje: Všude bordely a samá pornografie

TÉMATA: erotika | starověk | pompeie | archeologie

Mnoho lidí si spojuje Pompeje hlavně s katastrofální vulkanickou erupcí sopky Etny v roce 79, která usmrtila kolem 16 tisíc lidí a jejíž silná vrstva popela zakonzervovalo město a jeho budovy na mnoho století. Jenže před touto katastrofou byly Pompeje také městem, kde kvetla prostituce a jehož každodenní život byl sexem doslova prosycen.

user-avatar

Ivanhoe

10. 11. 2014 | 07:05

Reklama na sexuální služby, nebo inspirace pro návštěvníky?

Pompeje jako první údajně objevil už na konci 16. století architekt Domenico Fontana, který když odkryl první erotické fresky, tak je raději zase rychle zakryl. Trvalo pak dalších 150 let, než archeologové začali postupně odkrývat tajemství starověkého města, a nestačili se divit.

Starověká pornografie

Na první pohled to vypadalo, že Pompeje byly jeden velký nevěstinec. Erotické malby a neslušné nápisy všude, kam se podíváš! Archeologové tu odkryli celkem 35 budov, které se jevily jako vykřičené domy. Při tehdejším desetitisícovém počtu obyvatel města tak na 286 lidí, či lépe řečeno 71 mužů, připadal jeden bordel. Ten největší zvaný Lunapare měl 10 pokojů.

Nejnavštěvovanější dům v Pompejích – i v dnešní době

Každý pokoj byl nejen vybaven kamennou postelí s matrací, na níž prostitutka obšťastňovala svého zákazníka, ale byl rovněž vyzdoben erotickými malbami, které zobrazovaly různé pozice při pohlavním styku. Zda sloužily jako reklama rozmanitých sexuálních služeb či k posílení sexuální rozkoše, je otázkou. 

Kdyby tahle postel mohla vyprávět...

Ještě zajímavější jsou nápisy, které tu návštěvníci bordelu v každém z pokojů po sobě zanechali. Obsahují třeba věty jako: „Šukal jsem zde hodně dívek.“ „Šťastný hochu, dobře pícháš.“ Všechna tahle graffitti sama o sobě vyprávějí příběhy, neboť různí autoři odpovídají jeden druhému a sdělují si otevřeně své postřehy a zážitky, přičemž neváhají dotyčné i sebe sama jmenovat. 

Ještě, že starověkým graffitti nerozumíte, jinak byste se museli červenat!

Erotické umění a sexuální symboly se však zdaleka neomezily jen na nevěstince, ale bylo jimi prostoupeno celé město a prakticky každá domácnost. Všudypřítomnost erotické tematiky, která si v ničem nezadala se současnou pornografií, naznačuje, že sexuální zvyklosti starověkých Římanů byly v té době o mnoho liberálnější, než jsou v dnešní době. O tom ostatně svědčí všechny pokusy tyto erotické malby v pozdějších staletích zakrýt. Tak například freska znázorňující boha sexu a plodnosti Priapa s extrémně zvětšeným penisem byla zatřena omítkou a světlo světa spatřila jen díky velkému množství dešťových srážek v roce 1998.

Římský bůh sexu Priapus byl pro svou funkci jaksepatří obdařen.

Když v roce 1819 neapolsko-sicilský král Ferdinand I. navštívil se svojí ženou a dcerou výstavu o Pompejích v Národním muzeu, byl tak zaskočen erotickými uměleckými pracemi, že vydal příkaz je okamžitě ukrýt do tajného kabinetu, kam mohou vstoupit jen lidé zralého věku a dobrých mravů. Střídavě se tak tyhle artefakty zpřístupňovaly a zase znepřístupňovaly, až se na téměř 100 let daly pod zámek. Na krátkou dobu se otevřely veřejnosti koncem 60. let v době sexuální revoluce a pak až na prahu nového milénia. Nezletilí návštěvníci je dnes mohou zhlédnout jen v přítomnosti zákonných zástupců nebo s jejich písemným svolením.

Ještě před 100 lety nesměli lidé tyhle skandální malby vidět.

Přitom starověké Pompeje se v otázkách sexu nijak nežinýrovaly. Vždyť i na stěnách soudního dvoru stály vyryty nápisy, které hlásaly: „Pokud hledáte něžnou lásku v tomto městě, vězte, že tady jsou všechna děvčata velmi přátelská.“ Další nápisy zase sdělují informace o cenách za různé erotické služby, pohybující se od jednoho až dvou zlaťáků až po několik sesterciů, přičemž ta nejlevnější prostitutka nestála víc než jeden bochník chleba nebo půl litru vína. V tomto směru byly Pompeje sexuálním rájem, neboť ve srovnání s jinými částmi římského impéria byly zde erotické služby vůbec nejlevnější.

Falus byl pro starověké Římany také symbolem štěstí, proto visel takřka na každém rohu.

Život prostitutek byl však zřejmě o mnoho smutnější, než prozrazují erotické malby. Pokoje, v nichž lehké děvy pracovaly, byly malé, stísněné kóje bez oken, oddělené od předsíně jen textilními závěsy. Mnohé nevěstky byly otrokyněmi dovezenými z Orientu a Řecka. Tyhle ženy neměly žádné jiné možnosti pracovního uplatnění.

Prostitutky se rekrutovaly z řeckých a asijských otrokyň.

Neslušné nápisy a malby prozrazující uvolněnost tehdejších mravů vedly ke zkazkám o „Božím trestu“ seslaném na Pompeje. Jenže Pompeje se v tomto nijak neodlišovaly od jiných antických měst. Doplatily spíš na to, že stály v blízkosti činné sopky a že nevěnovaly dostatečnou pozornost jejím varovným signálům. Zřejmě se věnovaly jiným záležitostem.

Starobylé malby inspirují k tvorbě i současné mladé výtvarníky.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Ivanhoe

10. 11. 2014 | 07:05