Balto vedl spřežení posledních 80 kilometrů, cestu sněžnou bouří naštěstí zvládl.

Balto vedl spřežení posledních 80 kilometrů, cestu sněžnou bouří naštěstí zvládl. | zdroj: allthatisinteresting.com


Husky Balto a dalších 150 psů zachránilo aljašské městečko před zkázou

TÉMATA: psi | usa | aljaška | musher

user-avatar

Tomáš Chalupa

26. 03. 2019 | 11:00

V roce 1925 čelili obyvatelé aljašského městečka Nome epidemii. Existovalo jen málo způsobů, jak se v odlehlém místě ze situace dostat. Jedinou cestou byla psí spřežení, která do města dorazila s léky. Dodnes je jeden z těchto psů uctíván jako hrdina. Jeho jméno je Balto.

Hned v lednu roku 1925 začali lékaři v Nome pozorovat u svých pacientů příznaky záškrtu. To ve městě okamžitě způsobilo paniku. Všichni měli v živé paměti rok 1921, kdy epidemie záškrtu zabila po celých Spojených státech na 15 tisíc lidí. Pro Nome by vypuknutí epidemie znamenalo existenční hrozbu.

Léčba i potřebné medikamenty, byly k dispozici pouze ve velkých městech, a to Nome rozhodně nebylo. Nejbližší antitoxin, který byl proti záškrtu účinný, se nacházel v 800 km vzdáleném Anchorage. Jenže zima na Aljašce je velmi krutá a na dlouhé vzdálenosti není možné cestovat. Nome bylo zcela odříznuto a hrozila mu katastrofa.

Skupina záchranářů se psími spřeženími se přesto rozhodla, že do Nome potřebné léky dostane. Čekala je dlouhá cesta velmi drsným terénem i podnebím. Navíc nebylo možné putovat po jediné spojovací cestě, protože ta nevedla přímo, a cesta po ní by trvala přes měsíc. Tak dlouho se čekat nedalo.

Bill Shannon se svým spřežením naložil na saně náklad léků, které byly vlakem přivezeny z Anchorage do Nenany. Venku bylo -50 stupňů Celsia a ani psa by ven nevyhnal. Ale právě psi a lidé byli jedinou šancí pro Nome. Vyrazil na cestu, na které ztratil čtyři psy. Zcela omrzlý dorazil na místo setkání a předal štafetu Norovi Seppalovi, který se své spřežení huskyů přivezl ze Sibiře. Ten okamžitě pokračoval dál v cestě. Jeho spřežení vedl dvanáctiletý husky jménem Togo. I on prožil peklo, musel dokonce vystoupat na horu Little McKinley. Na určeném místě předal náklad musherovi Charlie Olsonovi a ten opět pokračoval v cestě. Posledním ve štafetě byl Gunar Kaasen. A v Kaasenově spřežení byl i Balto. Pes, který předtím těžko mohl aspirovat na to, že se zapíše do dějin. Byl trochu líný a ve spřežení byli rozhodně větší tahouni. Jenže Kaasen právě Balta vybral, aby spřežení vedl.

Balto si vedl výborně a Kaasen dorazil do Nome pouhých šest dní poté, co celý slavný „běh do Nome“ začal. Na celém podniku se podílelo 20 musherů a 150 psů, tak proč vlastně Balto má být za hrdinu? Uběhl sice nejkratší vzdálenost, ale v nejhorších podmínkách. Po celou dobu zuřila tak silná bouře, že Kaasen neviděl na krok. Pohyboval se doslova v bílé tmě a bylo jen zásluhou Balta, že dorazil do cíle. Balto nezabloudil ani nesešel z cesty a urazil celých 88 kilometrů po naplánované trase. Bez něj by Kaasen zřejmě skončil bůhvíkde a s ním i drahocenný lék.

Pravdou ale je, že Balto měl také kus štěstí hlavně v tom, že prostě dorazil do Nome jako první. Nadšení obyvatelé jej radostně vítali, ale stejně tak by vítali kteréhokoliv jiného psa, který by jim dovezl léky.

O dva roky později Balto zemřel. Jeho tělo bylo vycpáno a dodnes je k vidění v Clevelandském přírodovědném muzeu.

user-avatar

Tomáš Chalupa

26. 03. 2019 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce