O životě Kateřiny z Komárova, provdané Bechyňové z Lažan, víme velmi málo. Nedochoval se ani žádný její portrét.

O životě Kateřiny z Komárova, provdané Bechyňové z Lažan, víme velmi málo. Nedochoval se ani žádný její portrét. | zdroj: tufeyli.com


I Češi mají svou Báthory. Krvavá paní karlštejnská mohla mít na svědomí až 30 obětí

TÉMATA: česká šlechta | karlštejn | vraždy

user-avatar

Jan Kyzlink

12. 06. 2016 | 12:00

O životě uherské hraběnky Alžběty Báthory, přezdívané Čachtická paní, bylo napsáno mnoho knih a natočena už hezká řádka filmů. Málo se však ví, že neméně sadistická a krvelačná šlechtična žila v 16. století na tvrzi Pičín poblíž Příbrami a pobývala i na nejslavnějším českém hradě Karlštejně. Její hrůzný příběh se však podařilo téměř utajit.

Šestadvacet let před narozením největší uherské a slovenské masové vražedkyně byla v Čechách za podobné praktiky odsouzena k trestu smrti Kateřina z Komárova, provdaná Bechyňová z Lažan. Ta však zdaleka tak známa není. Přitom její manžel byl purkrabím na Karlštejně, což byla velmi významná funkce zemského úředníka: zodpovídal za bezpečnost korunovačních klenotů a zemských privilegií. Tím pádem musel svěřit správu svého panství v Pičíně do rukou své ženy. A ta tam vládla opravdu tvrdou rukou. Své poddané Kateřina trestala za sebemenší prohřešky a a počínala si přitom dost sadisticky. Mnozí její mučení nepřežili, další si odnesli doživotní následky a zmrzačení.

Tvrz Pičín

Díky dobovým soudním spisům se dochovaly popisy jejího bestiálního řádění. Z nich se dovídáme, že Kateřina řezala svým obětem maso z těla, stahovala je z kůže, polévala vroucím tukem, bičovala a tloukla, dřela do krve železným kartáčem a do vzniklých ran sypala sůl. Podobně jako Alžběta Báthory i ona se prý koupala v krvi mladých dívek kvůli omlazení kůže. S ukrytím, respektive pohřbíváním mrtvol si Kateřina nedělala starosti. Jednu mrtvou děvečku údajně jen tak prohodila záchodovým otvorem přímo na smetiště v hradním příkopu. 

Podobně jako Alžběta Báthory se i Kateřina Bechyňová z Lažan koupala v krvi mladých dívek.

Nutno dodat, že v té době bylo kruté nakládání s poddanými mezi šlechtou obvyklé, ale chování Kateřiny bylo tak brutální, že vybočovalo z řady, a brzy se zvěsti o jejím počínání donesly až k soudnímu tribunálu. Jeho předseda Vojtěch z Pernštejna nechal v roce 1533 prozkoumat dění na Pičíně. Předvolaní svědkové z řad pičínských poddaných měli však strach a paní Kateřinu při výsleších označovali vesměs jako vlídnou a hodnou paní. „Já jsem u své paní, teď tomu na šestnáct let, mám na sebe paní dobrú, laskavú, tak na svú paní nevím, co praviti,“ vypověděla například u soudu jistá Anežka.

S největší pravděpodobností byli poddaní podpláceni nebo zastrašováni. Potvrzuje to zápis výpovědi Blažka ze Svatého Pole, který se přiznal k předchozímu křivému svědectví: „Kterak jsem měl dělati, ona mne pro Pána Buoha prosila, abych na ni o těch mordích nepravil.“  Alžběta Báthory objektivem Jessicy Lundberg.

Zlom však nastal, když před soudem promluvil pražský kožešník Prokop Papež, který se msty šlechtičny bát nemusel. „Toho jsem si vědom, že paní Kateřina z Komárova zabila mú sestru Kateřinu Právovic. Když ji zabíjela, pověsila ji přes bidlo a moždíř k hlavě přivázala,“ stojí v jeho výpovědi. To ostatním svědkům dodalo odvahy a další obvinění se na hlavu šlechtičny jen sypala. V procesu tak nakonec proti Kateřině svědčilo 17 osob, z toho deset žen. Pod tíhou jejich svědectví se Kateřina nakonec sama přiznala ke 14 vraždám, ale mělo jich být ve skutečnosti mnohem víc – až ke třiceti.

Nic nepomohly manželovy přímluvy, nic nezměnily nabízené peníze, soudce Vojtěch z Pernštejna poslal mladou ženu na smrt. Nebyla však odsouzena k veřejné popravě, jak bylo tenkrát obvyklé, ale uvrhli ji do temné kobky věže Mikulka na Pražském hradě, kde po pár týdnech hladem zemřela. Prý měla prsty okousané až na kost. V dobových textech se o Kateřině píše, že se musela spolčit s ďáblem.

Dva dny po ní za podivných okolností zemřel také její soudce Vojtěch z Pernštejna. Historické prameny mluví o tom, že jej Kateřina proklela a stáhla s sebou do pekla.

Pro Jana Bechyně neměly zločiny jeho ženy vůbec žádné následky. Po čase byl jmenován nejvyšším zemským písařem a v tomto úřadě setrval až do své smrti.

Největší záhadou však dodnes zůstává, jak se podařilo celý případ ututlat. Nejenže se nedochoval žádný Kateřinin portrét, ale také o ní nevypráví žádná pověst a dokonce chybí i záznam v kronice Václava Hájka z Libočan, který na počínání Kateřiny upozornil jejího manžela, za což byl obžalován z pomluvy. K celému případu se váží vlastně jen tři dobové prameny: zčásti zachovalé výpovědi svědků, kteří promluvili u soudu, stručná zmínka o odsouzení Kateřiny v Pamětech kronikáře Mikuláše Dačického z Heslova a dobový zápis neznámého autora, který v roce 1856 nechal vydat Karel Jaromír Erben, tehdy pražský archivář. A v něm se píše:

„Kdyby se mělo všecko vypsati, co jest činila a kterak se jest mučila a katovala s lidmi svými poddanými a služebnými i s dětmi svými, žádný by jinak nevěřil, než že jest v ní čert musel býti, a že jest čert ty muky, kterýmiž v pekle duše mučí, skrze ni musil to působiti.“ 

Dnešní psychologové mají pro Kateřinino chování mnohem prozaičtější vysvětlení. Podle nich pravděpodobně trpěla sadistickou deviací, která se mohla díky jejímu vysokému postavení a moci plně rozvinout. 

user-avatar

Jan Kyzlink

12. 06. 2016 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce