Stalingradská bitva (podzim 1942 – zima 1943) představuje společně s bitvou před Moskvou (1941) a bitvou u Kurska (1943) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na východní frontě druhé světové války.

Stalingradská bitva (podzim 1942 – zima 1943) představuje společně s bitvou před Moskvou (1941) a bitvou u Kurska (1943) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na východní frontě druhé světové války. | zdroj: rarehistoricalphotos.com


Ikonická fotka: Sovětský voják vede německého zajatce ve Stalingradu

TÉMATA: fotografie | druhá světová válka | stalingrad

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 01. 2017 | 10:00

Fotka, na které je vidět německý zajatec v doprovodu rudoarmějce, dobře dokládá rozdíl, v jakém se obě armády nacházely na konci bitvy u Stalingradu. Vyhladovělí, zmrzlí a zubožení Němci čelili přesile dobře živených a vyzbrojených Rusů. Jelikož Hitler odmítl povolit kapitulaci 6. armády, stala se z bitvy jedna z nejkrvavějších v rámci celé druhé světové války.

Měsíc po bitvě zbylo ze 110 000 zajatých Němců naživu jen 35 000. Většina zajatců byla v naprosto zuboženém stavu, Rusové se je ani nějak nesnažili je udržet při životě, takže zajatí vojáci umírali jako mouchy. Ti, co přežili, zamířili do ruských gulagů na Sibiři. A odtud se jich po letech vrátilo do vlasti jen pět tisíc. 

Vinu za katastrofu lze přisoudit jen dvěma mužům. Prvním byl samozřejmě Adolf Hitler, který odmítl povolit obklíčené armádě, aby se vzdala. Nařídil boj do posledního muže, což ovšem v praxi znamenalo, že vojáci umírali po stovkách denně, aniž by po nich Rusové museli střílet. Hlad a zima vykonaly své. Druhým viníkem byl generál Paulus, který byl několikrát žádán svými podřízenými, aby se neřídil Hitlerovým zákazem a kapituloval. Paulus byl slabý a nerozhodný, chápal bezvýchodnost situace, ale nedokázal se rozhodnout a vzepřít se vůdci. Nakonec jeho armáda kapitulovala, až když Rusové obsadili Paulusův štáb. Historici dodnes vedou spory o tom, jak se měl Paulus zachovat, nicméně převažuje názor, že obětování vojáků bylo neospravedlnitelné. V pozdějších fázích války se našlo mnoho velitelů, kteří se Hitlerovými šílenými rozkazy odmítli řídit.

U Stalingradu zemřelo na obou stranách na dva miliony vojáků. Denní potravinové dávky v konečné fázi bitvy představovaly u Němců jen 100 gramů chleba na den, což nestačilo ani na pouhé přežití, natož na nějaký aktivní odpor. Bizarní bylo, že německé letectvo shazovalo do válečného kotle místo potravin často například vojenské metály nebo jiné, méně užitečné věci. Zásobování takto velké armády ze vzduchu se ukázalo nemožným, což byl další kámen úrazu. Kombinace všech těchto faktorů vedla k jedné z největších katastrof v v dějinách válek. 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 01. 2017 | 10:00