Chůva se stará o dítě se vší láskou. Přesto jí není dovoleno sdílet s holčičkou lavičku.

Chůva se stará o dítě se vší láskou. Přesto jí není dovoleno sdílet s holčičkou lavičku. | zdroj: vintag.es


Ikonické foto: Chůva nemůže sedět vedle malé dívky. Lavička je totiž jen pro bílé

TÉMATA: jihoafrická republika | rasová segregace | 50. léta

user-avatar

Simona Knotková

24. 01. 2018 | 10:00

Peter Magubane (1932) chtěl změnit osud své země pomocí fotoaparátu. Díky jeho snímkům se svět dozvěděl o temné době jihoafrického apartheidu.

Rasová segregace byla od roku 1948 také problémem Jihoafrické republiky. Politika takzvaného apartheidu přikazovala oddělovat všechny "barevné" od bílého obyvatelstva. Černochům byla v hromadné dopravě vyhrazována zvláštní oddělení, měli zakázáno chodit do kin, restaurací, parků nebo škol určených výhradně bělochům a stavěly se pro ně také hůře vybavené nemocnice. V atmosféře nesvobody a útlaku vyrůstal a následně tvořil i černošský fotograf Peter Magubane.

"Být černým fotografem v Jihoafrické republice nebylo snadné. Neustále jste museli být obezřetní. Když byla ve vaší blízkosti policie, nemohli jste fotit, a policie tam byla pořád. Mnohokrát jsem musel improvizovat. Fotoaparát jsem třeba schoval do pecnu chleba nebo do Bible. Vždycky jsem se musel vrátit do redakce s nějakými snímky," vzpomíná muž na dobu, kdy pracoval pro deník The Rand Daily Mail.

Kdykoliv mohl opustit zemi a začít nový život jinde, ale rozhodl se zůstat. Fotoaparát pro něj byl jako zbraň, kterou chtěl porazit apartheid. Byl to zároveň jediný prostředek jak ukázat světu, co se na jihu afrického kontinentu děje. Jedním z jeho nejikoničtějších snímků je fotografie malé bílé dívky, o kterou se z druhé lavičky vyhrazené pro barevné stará černá služebná.

"Fotografii jsem pořídil v roce 1956 v bohaté čtvrti Johannesburgu. Značky 'Jen pro Evropany', 'Jen pro barevné' byly kvůli nařízení vlády všude. Protože jsem neměl dlouhý objektiv, musel jsem jít k dvojici blíž. Nepromluvil jsem s nimi ani slovo. Udělal jsem asi pět snímků a pak jsem šel rovnou do redakce. Editor byl z nich nadšený. Fotografie následně obletěly svět a apartheid se stal zprávou dne. Ženu a dítě jsem se pak snažil najít, ale nepodařilo se. Rád bych jim jen řekl: Děkuji, že jste mě nechaly ten snímek pořídit."

Rasová segregace v JAR nicméně trvala až do roku 1994. Magubane byl za tu dobu několikrát zatčen a 586 dní strávil na samotce. Když odmítl své fotky zničit, policie mu dokonce zlomila nos. "Na konci roku 1975 jsem byl propuštěn, ale dalších pět let jsem měl zákaz fotit. Odmítl jsem se podřídit jejich rozkazu. Vždyť jsem jenom fotil, nedělal jsem nic zločinného. Když o rok později proběhlo na předměstí Soweto povstání, se svým fotoaparátem jsem se jim pomstil. Díky mým snímkům celý svět zjistil, co se děje."

Snímky pomohly i jemu samotnému a zajistily mu slávu a uznání po celém světě. S ní přišlo i množství nabídek z prestižních médii, které Magubanemu zajistily nadějnější budoucnost.

user-avatar

Simona Knotková

24. 01. 2018 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu