Snímek, pořízený 12. prosince 1914 ve Wadowicích nedaleko Krakova, zachycuje popravu příslušníka České družiny Antonína Grmely.

Snímek, pořízený 12. prosince 1914 ve Wadowicích nedaleko Krakova, zachycuje popravu příslušníka České družiny Antonína Grmely. | zdroj: vhu.cz


Ikonické foto: Vojáci nasazují oprátku na krk Antonínu Grmelovi, prvnímu popravenému Čechovi v první světové válce

TÉMATA: první světová válka | špionáž | špioni | poprava

user-avatar

Václav Pokorný

21. 12. 2017 | 11:39

Na začátku první světové války je z občanů české národnosti žijících v carském Rusku vytvořena vojenská jednotka dobrovolníků, takzvaná Česká družina. Jsou začleněni do 3. ruské armády a jejich hlavní náplní je vyzvědačská činnost. Dva muži z této jednotky, Antonín Grmela a Josef Müller, jsou 5. prosince 1914 pověřeni nebezpečným špionážním úkolem. Velmi brzy jsou však zadrženi a polní vojenský soud ve Wadowicích je 12. prosince oba odsuzuje k veřejnému trestu smrti provazem.

V 19. století žilo v ruském impériu nemalé množství Čechů, ať s ruským nebo rakouským občanstvím. Na počátku první světové války, 28. srpna 1914, byla z řad těchto českých dobrovolníků vytvořena takzvaná Česká družina. Po výcviku byla odeslána na haličskou frontovou linii a začleněna do 3. ruské armády, jejímž velitelem byl generál bulharského původu Radko Dimitrijev. Hlavním úkolem českých dobrovolníků byla výzvědná činnost.

5. prosince 1914 jsou čeští družiníci Antonín Grmela a Josef Müller pověřeni nebezpečným výzvědným úkolem. V civilním oblečení mají překročit frontovou linii a zjistit, kolik a jakých vojenských sil posílá nepřítel ke klíčovému Krakovu. Grmela část úkolu splnil, ale již 9. prosince jej zadržel rakouský polní četník. Ve stejný večer opouští štěstí i Josefa Müllera, když je chycen polskými dělníky a předán rakouské armádě.

12. prosince 1914 byli Grmela a Müller souzeni vojenským soudem ve Wadowicích nedaleko Krakova, který je shledal vinnými z velezrady a vyzvědačství. Ještě téhož dne, ve dvě hodiny odpoledne, byli na wadowickém náměstí veřejně oběšeni. Exekuci přihlížely dvě setniny rakouského 19. domobraneckého praporu. Kat nebyl po ruce, a tak se k výkonu exekuce přihlásili dva vojáci, kteří za každého oběšeného dostali 20 korun.  Těla obou popravených visela pro výstrahu až do setmění, poté byla pohřbena na místním hřbitově v rohu, bez obřadu v místě pro zločince a sebevrahy.

Poslední chvíle odsouzenců popsal zpovídající kněz František Havlík: „Pod šibenicí jim byl znovu přečten rozsudek. Na otázku, mají-li poslední prosbu, vůbec neodpověděli. Rozloučili se spolu kývnutím hlavy. Grmela šel hrdě, se vztyčenou hlavou. Vystoupil po schodkách, svlékl svrchní kabát, odhodil, odvázal šátek, který měl kolem krku, a rovněž odhodil, pak se podíval na diváky, kterých bylo všude plno, uklonil se, usmál a vstrčil hlavu do smyčky. Pak přišel na řadu Müller. Zůstali viset do večera do šesti hodin. Potom byli zakopáni v koutě wadowického hřbitova.“

Stali se tak prvními Čechy popravenými v první světové válce.

V roce 1923 byly ostatky českých družiníků Antonína Grmely a Josefa Müllera slavnostně převezeny do vlasti a uloženy na čestném vojenském pohřebišti na Olšanských hřbitovech v Praze.

user-avatar

Václav Pokorný

21. 12. 2017 | 11:39

> ExtraStory   |   Inzerce