Princ Babur byl milovníkem jídla, dokázal o něm napsat mnoho stran svého vlastního životopisu.

Princ Babur byl milovníkem jídla, dokázal o něm napsat mnoho stran svého vlastního životopisu. | zdroj: atlasobscura.com


Indický princ Babur byl první food snob na světě, a možná i ten největší

TÉMATA: indie | panovníci | jídlo

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 05. 2019 | 09:00

Jeho jméno bylo Zahir al-Din Muhammad, ale do dějin se zapsal jako princ Babur. Žil v 16. století v Indii a byl to po všech stránkách zajímavý chlapík. Ničitel a vojevůdce, filozof a básník, krutý vládce a také neuvěřitelný milovník jídla, který by strčil do kapsy všechny dnešní hipstery.

Babur, potomek slavného Čingischána, dobyl celou severní Indii. Byl prchlivý až divoký, neváhal stavět opakovaně vysoké mohyly z lebek svých mrtvých nepřátel. Byl ale také filozof, básník a spisovatel. Jeho vlastní životopis Baburama, který sám sepsal, je na tehdejší poměry mimořádně otevřený a upřímný a ukazuje Babura jako komplexní osobnost s velkým přesahem.

V knize se dočítáme také mnoho o jeho vztahu k jídlu. Miloval jídlo své domoviny, zejména melouny, a naopak odmítal jídlo z dobytých končin. Kapitolu o svém rodném Andižanu, který se nachází v dnešním Uzbekistánu, uvádí dlouhým popisem kvality zdejších melounů a hroznů, teprve pak se rozepisuje o takových podružnostech, jako jsou místní opevnění nebo kvalita cest. Jenže pak zase končí popisem zdejších bažantů, kteří jsou tak tuční, že je mohou jíst čtyři muži a nejsou schopní jednoho bažanta spořádat.

Kdykoliv Babur píše o nějakém místě ze své domoviny, vždy začíná výkladem o místních plodinách a potravinách. Celý spis Baburama vypadá jako gurmánský průvodce po středoasijských městech a místních trzích. Co kde mají výjimečného, za kolik se to prodává, jak se to jí, to vše se v Baburamě nachází na mnoha místech.

Dokonce i při popisu obléhání jedné pevnosti se věnuje popisu nádherných melounů a dalších plodin, které kolem pevnosti rostly. Byl jimi doslova fascinován, takže jim věnoval více prostoru než popisu samotného obléhání.

Podle znalců ale dlouhé pasáže o jídle v jeho domovině mají hlubší význam. Babur totiž prohrál v boji se svými bratry o konečné nástupnictví ve své domovině a musel se nakonec uchýlit do exilu. A právě v něm psal svou Baburamu. Podle všeho vzpomínky na kvalitu melounů jsou vlastně vyjádřením hlubokého stesku po domovině. Babur také odmítal jídlo v nových oblastech a vždy se snažil dostat k jídlu, na které byl zvyklý v dětství.

Když se mu podařilo dobýt severní Indii a svrhnout jejího sultána, získal přístup k tamnímu jídlu, kterému ovšem nikdy nepřišel na chuť. „Hindustán má jen málo potěšení, které je možné doporučit. Žádné dobré maso, melouny ani ovoce, žádný dobrý chléb, led ani chladná voda, nic z toho se nedá sehnat na místních bazarech,“ píše pochmurně Babur v Baburamě.

Nechal proto dopravovat jídlo z Uzbekistánu do svého nového impéria. Když mu obchodníci přivezli jeden z jeho melounů, při jídle se prý rozplakal. Jeho láska k melounům, které pro něj symbolizovaly domov, byla skutečně velká.

Babur strávil zbytek svého života nejen prahnutím po melounech, ale zejména bojem s nejrůznějšími skupinami a nájezdníky v severní Indii. Zemřel roku 1531 při obléhání města Agra. Jeho velký důraz na jídlo a kuchyni se ale stal pověstným i pro jeho nástupce a jeho chuťové preference dokonce ovlivnily kuchyni v oblasti severní Indie na celá století.

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 05. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce