Sestry Lída a Zorka Babkovy s maminkou Ludmilou, která byla operní pěvkyní | zdroj: ČT


Jak se žilo nešťastné herečce ve stínu slavné a prokleté sestry?

V době, kdy studovala na dramatické konzervatoři, byla její sestra Lída Baarová již evropskou filmovou hvězdou. Ač byla neméně krásná a mnohem talentovanější, Zorka Janů vždy stála ve stínu své slavnější sestry. Když pak po válce Baarovou zatkli a uvěznili, snesla se vlna nenávisti i na Zorku. Pykala za to, že je sestrou té „zrádkyně Baarové“.

user-avatar

Blondie

20. 11. 2014 | 00:10

Zorka Janů

Osud Zorce Janů do vínku nadělil nevšední půvab, herecký talent i mimořádný intelekt. Křehké, senzitivní blondýnce s vystouplými lícními kostmi však chybělo sebevědomí její slavnější starší sestry Lídy Baarové. Celý život se podceňovala.

První velkou roli Zorka Janů dostala v roce 1939 ve filmu Ohnivé léto.Tou dobou se zrovna její sestra vrátila z Německa, kde jí bylo zakázáno kvůli milostnému románku se ženatým nacistickým pohlavárem Goebbelsem vystupovat v německých filmech. Baarová se snažila svoji o sedm let mladší sestru na filmovou roli připravit a během konzultací s režiséry Václavem Krškou a Františkem Čápem se zrodil nápad připsat roli také pro ni. Tím však Baarová odsunula Zorku z pozice představitelky hlavní role, protože jako hvězda evropského formátu musela být v titulcích uvedena na prvním místě. Zatímco Baarová ve filmu hraje femme fatale, která svede studenta Šimona v podání Svatopluka Beneše, Zorka si rolí Klárky jako by chystala svůj příští osud: z nešťastné lásky k Šimonovi se vrhá ze skály do řeky.

Zorka Janů ve filmu Ohnivé léto (1939)

I v osobním životě nebylo Zorce Janů dopřáno štěstí v lásce, po níž z hloubi duše nesmírně toužila. Jednatřicetiletý spisovatel František Kožík byl v době, kdy se do něj zamilovala, již dva roky ženatý a s manželkou Zdenou Švábíkovou čekali zrovna dítě. Byl pravděpodobně prvním partnerem, v jehož náručí Zorka Janů okusila milostné slasti. „Drahý, miluji Tě celou duší (je malá, odpusť), toužím po Tobě celým svým tělem a činí mne to nevýslovně šťastnou. Zažívám to poprvé v životě. Šílím. Je to krásné!“ vyznávala se mu ze svých pocitů. Zároveň však propadala depresím kvůli marnosti tohoto vztahu, až musela být na konci roku 1940 hospitalizována v nervovém sanatoriu ve Vráži. Tam si na Františkův popud začala psát deník. S celou situací se pokorně smiřovala a v dopisech se na svůj věk projevovala nezvykle vyzrále. „Ty máš práci, svou ženu, která Ti dá děťátko. Františku, je to od ní krásné, to si uvědom! Tebe čeká tolik radosti, mnohem, mnohem víc, než jsi nacházel na Hanspaulce. Uvědom si to, nebudeš-li někoho milovat, nepodváděj ji! A na mě vzpomínej v dobrém,“ psala mu. 

František Kožík byl první láskou Zorky Janů.

Dalším mužem jejího života byl režisér vinohradského divadla František Salzer, kvůli kterému se poprvé pokusila o sebevraždu otravou prášky. Klid a štěstí ji nepřinesly ani vztahy s filmovým a divadelním kritikem A. M. Brousilem nebo hercem Karlem Högerem. „Bojím se, že lze z touhy zešílet. Karle, myslela jsem na tebe celý den. Stýská se mi po tobě,“ zapsala si do svého deníku. 

Karel Höger a Lída Baarová ve filmu Za tichých nocí (1941)

Její zápisky vypovídají hodně o hereččině smutku, samotě a zoufalství. Často se v nich také mluví o smrti. „Hádka, pláč, touha po smrti. Strašně se cítím osamocená. Potácím se mezi životem a smrtí. Často vidím před zrcadlem revolver,“ zapsala si třeba do deníku 7. ledna 1941

"Stali se z nás romantičtí kamarádi," popsal jejich vztah Svatopluk Beneš.

„Zorka byla nešťastná, šíleně nešťastná,“ dosvědčil její někdejší filmový partner a romantický přítel Svatopluk Beneš, jemuž se s ledasčím tehdy svěřovala. „V tý rodině to bylo šílený,“ naznačil herec. Za zdmi luxusní vily na Hanspaulce se často odehrávaly hádky plné křiku a pláče. V manželství to rodičům neklapalo, otec byl přísný a matka citově chladná. „Máma pořád proti mně něco má a já už nevím, jak se jí zavděčit,“ zoufala si Zorka Janů.

Zorka Janů a Svatopluk Beneš

Kvůli tomu, jak jí matka se sestrou ubližovaly, Zorka mnoho nocí proplakala. Byla příliš zranitelná a senzitivní a všechno si moc brala k srdci. Její deprese se léty jen zhoršovaly. Ke konci války už skoro vůbec nespala, trpěla obrovskými bolestmi hlavy a cítila se čím dál unavenější. „Měla leukémii,“ uvedla později její bývalá herecká kolegyně Eva Gerová„Už když hrála v divadle E. F. Buriana, zkolabovala na jevišti. Při děkovačce,“ dodala. 

Fotografie Zorky Janů s vlastnoručním podpisem

Jejímu zdravotnímu stavu neprospívaly také drastické diety, které herečka kvůli nízkému sebevědomí držela. Říkalo se, že za den někdy snědla jen jednu okurku. Snad nic lépe nevystihuje její stav, než slova zapsaná do deníku: „Nedostává se mi láska. Chřadnu. Bojím se smrti.“

Zorka Janů byla nejen výbornou herečkou, ale i nadanou básnířkou.

Tečkou za jejím trápením pak byla hysterická štvanice proti celé rodině, která se po skončení války roztočila kvůli údajné kolaboraci Lídy Baarové s nacisty. Tou dobou zažívala Zorka Janů hotové peklo. Její sestra skončila ve vězení, matka zemřela při výslechu na infarkt a nemocnému otci museli v nemocnici amputovat nohu. Poslední ránu pak zasadili talentované herečce její kolegové z Komorního divadla. Jeden z nich, horlivý komunista Václav Vydra nejstarší, jí nedovolil vstoupit do divadla, když přicházela zrovna na zkoušku. „Dovnitř nesmíte, sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří,“ řekl jí. Nikdo z kolegů, kteří stáli opodál, se jí nezastal, ačkoli věděli, že si s nacisty nikdy nezadala a o nikom nikdy neřekla nic špatného. 

Fotografie s oznámením o hereččině smrti uveřejněná v časopise Kino

Divadlo byla Zorčina jediná láska, která ji ještě zbyla. Bez ní nemohla žít. Od té doby, jak dosvědčili pamětníci, se chovala a mluvila tak, jako by se zbláznila. „Viditelně zhasínala. Přestala skoro mluvit. Stáhla se do sebe. Jednou v noci otce probudily podivné zvuky. Zorka se napila benzínu a zvracela,“ popisovala Baarová sestřin pokus o sebevraždu v knize Útěky. Její otec ji chtěl poslat do nervového sanatoriu, jenže události měly příliš rychlý spád.

Scéna z filmu Ohnivé léto, kde se hrdinka pokusí o sebevraždu skokem ze skály do řeky.

Musím být čistá, musím být čistá, opakovala si pořád Zorka, když jí belhající otec pomáhal vyjít po schodišti do horního patra vily na Hanspaulce, aby se vykoupala ve vaně. Byla úplně zesláblá. O pár minut později pan Babka dole v kuchyni zpozoroval, že něco prolétlo kolem okna. Myslel si, že je to jen ručník. Když však otevřel dveře na terasu, spatřil ke své hrůze ležet na zemi bezvládné tělo své mladší dcery. Skočila z balkonu do zahrady a dopadla přímo na pískovcové schody. Ještě dýchala, umřela až po 20 minutách. S rozpaženýma rukama vypadala, jako by ji ukřižovali. Bylo jí pouhých 25 let. 

Lída Baarová na konci života o své sestře napsala: „Listuji jejími opuštěnými deníky, znovu se vracím k řádkám jejích dopisů, skláním nad ní tvář zbrocenou slzami a říkám si: Byla lepší než já." 

Smuteční parte

 

Filmografie:
1933    Madla z cihelny
1937    Děvčata nedejte se!
1938    Cech panen kutnohorských / Škola základ života
1939    Ohnivé léto / Tulák Macoun
1940    Baron Prášil (Když Burian prášil) / Čekanky / Minulost Jany Kosinové /
            Pacientka dr. Hegla / Podvod s Rubensem 
1941    Z českých mlýnů
1944    Kluci na řece

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Blondie

20. 11. 2014 | 00:10