Bylo by krasné pamatovat si úplně první události našeho života, ale z vědeckého hlediska to bohužel není možné.

Bylo by krasné pamatovat si úplně první události našeho života, ale z vědeckého hlediska to bohužel není možné. | zdroj: livescience.com


Jaká je vaše nejstarší vzpomínka? Podle vědy se pravděpodobně nikdy nestala

TÉMATA: děti | mozek | vzpomínky | paměť | mysl

user-avatar

Simona Knotková

30. 07. 2018 | 09:00

Každý z nás má svou nejstarší vzpomínku, která ho možná zavádí do chvíle, kdy byl poprvé v zoo, hrál si se svým sourozencem nebo si vyšel na procházku s prarodičem. Pokud ji však datujeme do doby před druhým rokem života, pravděpodobně se nikdy nestala a je jenom dílem našeho mozku.

Studii publikovanou v žurnálu Psychological Science vypracovali vědci z Bradfordské univerzity. Celkem zkoumali vzpomínky 6 641 respondentů ve věku od jedenácti do sto let. 2 487 z nich tvrdilo, že jejich nejstarší vzpomínka sahá do doby před druhým rokem života. 893 si údajně dokonce pamatovalo událost, která se odehrála ještě před jejich prvními narozeninami. Výsledky studie tak poukazují na skutečnost, že velká část našich prvních vzpomínek je pravděpodobně jenom vymyšlená. Podle vědeckých poznatků totiž není možné pamatovat si životní události před druhým rokem života.

Náš mozek v této době ještě není pro podobné zapamatování si zážitků uzpůsoben. Malé děti svou paměť využívají zatím pouze k tomu, aby si osvojily základní lidské úkony, jako je přijímání potravy, chození či mluvení. V tomto období je aktivní především hipokampus, který hraje důležitou roli při krátkodobém ukládání informací. Denně vytváří nové a nové neurony, díky nimž si děti mohou obří množství nových poznatků zapamatovat. To je i důvod, proč se malé děti učí novým věcem tak snadno. Tento jev má ale i obrácenou stranu mince.

Zatímco implicitní část dlouhodobé paměti je v prvních letech našeho života aktivní a ukládá do mozku všechny základní dovednosti, explicitní paměť už nezvládá ukládat si životní zážitky. Nové neurony neustále vytláčí pryč ty staré a s nimi navždy mažou i vzpomínky na události. Teprve po druhém roce života se tento proces zpomaluje a mozek je už schopen ukládat si vzpomínky do explicitní paměti na delší dobu.

Proč si ale myslíme, že si na některé věci z prvních let života pamatujeme? Důvod je prostý. Jako mladší jsme možná slyšeli vyprávění některého z našich rodičů nebo jsme viděli starou fotku a podle těchto převzatých informací jsme si vytvořili svou vlastní vzpomínku. Po letech se do našeho mozku natolik zakořenila, že ji považujeme za skutečnou. Doopravdy se ale jedná o dílo fikce naší tajuplné mysli.

user-avatar

Simona Knotková

30. 07. 2018 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce