Skok do nekonečné díry | zdroj: YouTube


Jákobova studna v Texasu je pro sebevrahy. Vody v ní ubývá

TÉMATA: potápění | spektakulární místa | přírodní úkazy | adrenalinové sporty | Texas

user-avatar

Ivanhoe

9. 07. 2015 | 14:30

U texaského městečka Wimberley v Hill Country se nachází na dně Cypřišové řeky fascinující přírodní úkaz. Hluboká krasová studna láká odvážlivce ke skoku ze skály a potápěče pak k hlubšímu prozkoumání. Někteří však za svoji zvědavost zaplatili životem. Jákobova studna patří k nejnebezpečnějším místům planety.

Na povrchu studna vypadá jako klidný a neškodný vodní útvar s křišťálově čistou vodou, v jejích hlubinách však na potápěče číhají zrádné nástrahy. Skočit do ní je jako vrhnout se do nekonečné díry. Vodní náruč sice skokana měkce zachytí, ale ponor do hlubin vede skrze několik jeskynních dutin, oddělených úzkými škvírami. Po devíti metrech vertikálního klesání se studna stáčí v úhlu dolů a pokračuje do hloubky téměř 17 metrů. Druhá dutina je hluboká 24 metrů a skrývá v sobě zrádný komín, který vypadá jako východ ze studny, ale ve skutečnosti představuje past pro potápěče. Uvízl v něm a zahynul už nejeden potápěč. Do třetí, malé dutiny s pohyblivým štěrkem na dně je možno se dostat skrze úzký otvor. Jen málo lidí našlo odvahu pustit se do čtvrté dutiny, neboť to obnáší vtěsnat se do úzké štěrbiny, která k ní vede. I proto se této části studny říká Panenská jeskyně. Nacházejí se v ní nádherné, nedotčené vápencové formace. Její dno je však pokrytou vrstvou jemného bahna, a stačí jeden chybný pohyb, a voda se zakalí tak, že není možné najít cestu zpět nahoru.

Ponor do Jákobovy studny je fascinující, ale též nebezpečný.

Podle pamětníků však bývaly doby, kdy se v Jákobově studni prakticky nedalo potápět. „Když mi byly tři roky, otec mě tu hodil do vody,“ vzpomíná osmdesátiletá Dorothy Wimberley Kerbow. „Nemohli jste se potopit, protože vyvěrající pramen vás s obrovskou silou vynesl nahoru,“ vysvětluje.

Podle měření v roce 1924 proud tryskající vody dosahoval množství 640 litrů za sekundu a prýštil necelé dva metry do vzduchu. Postupem let však slábl a vody ubývalo, což umožnilo potápěčům se v jeskyni potápět. Poprvé pramen přestal vyvěrat v roce 2000 a podruhé o osm let později, což mnozí dávali do souvislosti s rozvojem regionu a stoupajícím nedostatkem vody. „Byl to budíček pro každého,“ poznamenává David Baker, jenž založil asociaci na ochranu studny před developery a necitlivými zásahy do krajiny. „Nikdo si nepřeje, aby se proslulá studna proměnila v Jákobovu jeskyni,“ dodal.

user-avatar

Ivanhoe

9. 07. 2015 | 14:30

> ExtraStory   |   Inzerce