Vztek, smutek a stres nabraný za válečných let Stewart později zužitkoval ve filmu.

Vztek, smutek a stres nabraný za válečných let Stewart později zužitkoval ve filmu. | zdroj: dailymail.co.uk


James Stewart ukázal Hollywoodu záda, aby mohl zachraňovat životy. Válka a smrt jeho mužů ho ale navždy poznamenala

TÉMATA: james stewart | herci | hollywood | film | druhá světová válka

user-avatar

Simona Knotková

6. 06. 2019 | 13:00

Účast ve válce bral James Stewart jako morální povinnost. Ani on se ale neubránil psychické újmě, kterou s sebou každodenní teror a smrt přinášely.

Přidat se k válečné vřavě, nebo jako známý herec zůstat stranou? O tom nebylo v případě Jamese Stewarta třeba diskutovat. Jamesův děda bojoval v občanské válce, jeho vzdálení příbuzní válčili za americkou nezávislost. Následovat své předky bral proto jako povinnost a narukoval do bojů jako pilot. Stalo se tak ještě před vstupem USA do války v roce 1941. Ve svém okolí se nesetkal zrovna s pochopením. "Svědomí této země je daleko větší než všechna hollywoodská studia dohromady. Nastane čas, kdy budeme muset bojovat," nechal se slyšet na koberečku šéfa studia, který nechápal, proč si herec chce dobrovolně ničit život.

Od začátku byl třiatřicetiletý Stewart pro armádu spíše maskotem. Namísto bitev ve vzduchu stál opět více před kamerou, kde natáčel propagandistické spoty. Velitelé si mysleli, že by tak mohli k vojsku přilákat další muže. Nakonec ale došlo i na něho. Jako náčelník 703. eskadry začal létat s bombardérem B-24. Od toho momentu nastaly pro Jamese velmi kruté časy.

James Stewart s částí posádky, která létala pod jeho velením.

"Jako perfekcionista byl na sebe velmi tvrdý. Nenesl zodpovědnost pouze za své letadlo, ale i za všechna další ve skupině, kterých někdy mohlo být až sto. Každé rozhodnutí, které udělal, stálo životy, nebo životy zachraňovalo," vypráví Robert Matzen, autor knihy Mission: Jimmy Stewart and the fight for Europe. Ne všechny mise byly úspěšné a před jeho očima umírali lidé. Během útoku na Brémy se z desetičlenné posádky zachránili jen tři. Mise nad Mannheimem skončila ztrátou dvaceti lidských životů. Na Stewartově fyzickém i psychickém zdraví se to podepisovalo velkou měrou.

Nemohl spát, nemohl jíst, naživu ho udržovalo jen burákové máslo a zmrzlina. To nejhorší mělo ale teprve přijít. Při bombardování Gothy došlo k masakru, za který zaplatilo životem 130 mužů. Za Stewartova vedení došlo také k příšernému omylu. Namísto zneškodnění V-1 ve francouzské vesnici Siracourt dopadlo třicet tun bomb na město Tonnerre, kde zabily neznámý počet civilistů. I když se jednalo o selhání kokpitového zařízení, James vzal veškerou vinu na sebe.

Znovu u rodinného stolu.

Ve válce strávil čtyři a půl roku a duševně byl zcela rozložený. Nic na tom nezměnilo ani množství medailí, kterými byl po konci konfliktu ověšen. "Jeden pilot, který s ním létal, mi řekl, že Stewart sám sebe označoval za 'flak happy', což bylo označení britských pilotů pro necitelnost. Dnes bychom to popsali jako posttraumatickou stresovou poruchu, ale v té době se o tom ještě moc nevědělo. Když ho jeho matka Bessie a otec Alex poprvé po dlouhé době uviděli, byli v šoku. Jejich chlapec zestárl o desetiletí, byl vyhublý, měl šedé vlasy a k rodičům se dokonce choval velitelsky," píše Matzen ve své knize.

Jednoduchý nebyl ani návrat k filmu. I když mu bylo 37 let, vypadal na 50. Tatam byly role romantických hrdinů jako v Příběhu z Filadelfie. Režisér Frank Capra mu ale nabídl ještě něco většího – postavu zbídačeného otce, který chce ve snímku Život je krásný spáchat sebevraždu. Lepší roli pro vyjádření všech svých poválečných strastí a psychických bolů Stewart už asi nemohl získat. Od Akademie si za ni vysloužil nominaci na Oscara.

Momentka z filmu Život je krásný (1946).

"Nebýt předchozích zkušeností, nemyslím si, že by tu postavu dokázal tak dobře zahrát. Válka mu dala divokost a syrové emoce. Myslím, že přímo hledal scénář, který mu umožňoval vyjádřit ten vztek. Byla to část jeho osobnosti a on ji takhle mohl pustit ven," uzavírá Matzen.

James Stewart byl členem armády i nadále a zúčastnil se bojů ve Vietnamu. Do důchodu odešel v roce 1968.

user-avatar

Simona Knotková

6. 06. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu