zdroj: YouTube


Elvdalština, starý lesní jazyk Vikingů, zažívá ve Švédsku své obrození

TÉMATA: jazyky | vikingové | švédsko

user-avatar

Irena Gruberová

1. 11. 2015 | 11:00

Starobylému vikingskému jazyku elvdalštině hrozilo před pár lety úplné vymření. V dnešní době jím mluví pouze 2500 lidí z regionu Älvdalen na severu Švédska. Jazykoví aktivisté usilují o jeho obrození. Výsledkem jejich snah je, že se od letošního září vrátila výuka tohoto starého jazyka do tamních školních lavic.

Když posluchač poprvé uslyší elvdalštinu, má pocit, jako by se ocitl v Tolkienově fantasy z Pána prstenů. Ač tato řeč zní tak mysticky či nadpozemsky, s lesními bytostmi – elfy však nemá nic společného. Její název je odvozen od města Älvdalenu, ukrytého v odlehlých lesích na severu Švédska. Tamní obyvatelé jím hovořili až do 20. století. Ke svému životu dříve nepotřebovali znát standardní švédštinu, neboť si vystačili s místní ekonomikou a až do poloviny 19. století nebyla ve Švédsku zavedena povinná školní docházka.

Situace se však dramaticky změnila v minulém století. Se vzrůstající mobilitou a nástupem masmédií začala švédština elvdalštinu nemilosrdně vytlačovat z běžného užívání. Její mluvčí byli stigmatizováni a děti byly soustavně odrazovány od toho, aby jí mluvily ve škole. V současné době hovoří elvdalštinou jen asi polovina obyvatel Älvdalenu.

Lidé z Älvdalenu

Ve snaze uchránit domorodý jazyk pro příští generace, vznikla před pár lety v Älvdalenu skupina jazykových aktivistů, která si říká Ulum Dalska, což v překladu znamená „musíme mluvit elvdalsky“. Od svého založení se zasloužila o překlady několika dětských knížek do elvdalštiny a jejím posledním úspěchem je, že prosadila výuku tohoto jazyka do předškolních zařízení. V budoucnu hodlá zavést vzdělávací program i na základní školy. Několik let také lobbuje u Rady Evropy o uznání elvdalštiny jako samostatného jazyka. Doposud byla totiž považována za švédský dialekt, jenže vědecké výzkumy ukázaly, že tomu tak není.

Elvdalština se vyvinula ze staré severštiny jakožto severogermánský jazyk, kterým hovořili obyvatelé Skandinávie a jejích zámořských osad v časech Vikingů, tedy až do doby kolem roku 1300. Díky své značné izolovanosti si elvdalština od středověku uchovala množství jazykových rysů, které se nenajdou nikde ve Skandinávii a které se ze staré severštiny vytrácely už od roku 1200. V elvdalštině se oproti tomu zachovaly například nosové samohlásky, které známe třeba z francouzštiny, ale v severských jazycích dnes chybí. Jediným dokumentem svědčícím o existenci nosových hlásek ve staré severštině je rukopis ze 13. století nalezený na Islandu.

V elvdalštině navíc ze všech jazyků nejdéle přetrvaly germánské runy, tedy speciální znaky, které se ryly do kamene či dřeva nejen k rituálním účelům, ale i k různě šifrovaným vzkazům. V elvdalském jazyce se používaly ještě do roku 1900.

Runy v elvdalštině vyryté do dřevěné mísy.

Díky své zakonzervanosti se tak elvdalština značně liší od ostatních moderních skandinávských jazyků. Zatímco Švédové, Dánové a Norové si v jednoduché konverzaci mezi sebou porozumí, elvdalština je pro ně naprosto nesrozumitelná.

Pro jazykovědce je však vzácnou pokladnicí. „Elvdalština je zlatý důl,“ prohlásil jazykový historik Bjarne Simmelkjær Sandsgaard Hansen z Kodaňské univerzity. „Funguje téměř jako lingvistická mraznička, kde může člověk zahlédnout znaky staré severštiny, které už dávno vymizely z jiných severských jazyků,“ vysvětlil vědec a dodal: „Uchovala si mnoho starých rysů, o kterých bychom ani nevěděli, kdybychom elvdalštinu neměli.“

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Irena Gruberová

1. 11. 2015 | 11:00