Je vaše

Je vaše "já" pouhou iluzí, směsí zkušeností či látkou ve vesmíru? | zdroj: livescience.com


Je vaše já pouhá iluze, kterou jste si vytvořili?

TÉMATA: věda | teorie | parapsychologie | filozofie

user-avatar

Yvonne K.

30. 10. 2016 | 12:00

Podívejte se na vaši fotku z doby, kdy jste chodili do školy, a pak se koukněte na sebe do zrcadla. Ten člověk, co tu stojí před vámi, je stejná osoba jako ta před dejme tomu dvaceti nebo třiceti lety. Přitom jsou tak rozdílní. Změnila se nejen jejich podoba, ale vyměnily se prakticky všechny molekuly v jejich těle. Přibyly zkušenosti a vzpomínky, změnily se zvyky, takže ten člověk v zrcadle dnes uvažuje a prožívá sebe i svět kolem sebe jinak než před lety. Na mnohé ze svého života už si ani nevzpomene, a pokud by jej postihl Alzheimer stejně jako jeho starou babičku, jednoho dne by už ani nevěděl, kým vlastně je. Co tedy je to, co nazýváme slůvkem JÁ a kolem něhož se točí celý náš život?

Na tuhle otázku se pokoušeli najít odpovědi tvůrci televizní série nazvané Blíž pravdě. A odpovědi se nejen různily, ale ukázaly, že ono “já” vlastně věda ani neumí jasně definovat.

Ostatně už skotský filozof z 18. století, David Hume, odsoudil samotné pojetí jáství. Řekl: “Kdykoli se popadnu za čelo a ptám se, kde je to mé já, dostanu z toho akorát bolest hlavy. Cítím, jak má ruka vyvíjí tlak na hlavu, cítím neurčitou kocovinu z předešlé noci. Ale kromě všech těchto zvláštních zkušeností tu nenacházím žádné já.” 

Podle soudobého filozofa Johna Searleho lze definovat jáství jako kontinuitu, tedy to, co přetrvává, když ostatní aspekty naší osobnosti se mění. Cokoli, ne-li vše, se totiž může změnit a dokonce vymizet, přesto  stále cítíme pokračování a jednotu svého já. S tím souhlasí filosof Colin McGinn. Podle něj nejasnosti kolem našeho já v podstatě souvisejí s neznalostí našeho mozku. “Já je něco reálného,” říká. “Já musí být zakotveno v mozku – jednota jáství v čase je určitě jednou z funkcí mozku. Nevíme, jak to funguje, ale musí to tak být,” míní McGinn. Teorie zakládající definici já na trvání v čase se mu ale zdají dost slabé. “Vše, co jsme pochopili, je to, že jsme spojeni s tím, kým jsme byli v dřívější době. To ale není totéž jako přetrvávat v čase,” argumentuje. Zároveň odmítá jakýkoli druh nadpřirozené entity, která by existovala nezávisle na mozku a byla schopna všemožných, až nadpřirozených kousků. “Říkám, že já je vázáno na mozek… Ale opíráme se o opravdu slabou koncepci; je to prostě jen idea Já,” dodává. 

Jenže jak by mohlo vědomé já pocházet z fyzického mozku? Na základě jakého mechanismu, ptá se tvůrce pořadu Robert Lawrence Kuhn. I pro tuto teorii chybí důkazy stejně jako pro existenci něčeho, co nazýváme lidskou duší.

Někteří vědci však v této věci neshledávají žádné tajemství. Podle nich jáství ve skutečnosti neexistuje, je to jen naše iluze, kterou jsme si vytvořili, protože se nám zkrátka hodila. Stejně tak představa jeho kontinuity. Ačkoli všechno kolem nás se každou chvíli mění, když si pospojujeme naše body zkušeností, evokujeme tím v sobě vnitřní pocit já a vytváříme jeho příběh. Jenže podle parapsycholožky Susan Blackmore nejde o kontinuální proud našeho vědomí, ale ve vesmíru probíhají mnohonásobné paralelní věci. “Takzvané já je prostě další rekonstrukce,” vysvětluje. “Před 30 minutami tady bylo dřívější já a v budoucnu tady budou další já. Ale není to tatáž osoba, je to prostě cosi, co se odehrává ve vesmíru,” popisuje Blackmore a uzavírá: “Takže tu není žádné já, které by umíralo, protože žádné já není před smrtí a není ani po smrti”.  Blackmore svůj závěr považuje za dobrou zprávu pro lidi, neboť jim umožňuje nechat věci jen tak plynout a přijmout fakt, že vesmír dělá svou práci nezávisle na nás. Každý okamžik je vlastně novým příběhem. 

Filosof Daniel Dennett přirovnává iluzi jáství ke gravitačnímu středu centrálního pole, což je také abstrakce, a nikoli opravdová konkrétní věc, přesto s ní zacházíme, jako by byla něčím reálným. Také naše já je takovým středem narativní gravitace, které drží vše pohromadě. “JÁ vytváří obrovskou sbírku vzpomínek a projekcí, přání a plánů, libostí a nelibostí – náš psychologický profil,” upřesňuje. Jenže co přesně je to, co utváří tuhle konzistenci? “Protichůdné procesy v mozku, které si oškliví nekonzistentnost,” odpovídá Dennett. “Kdykoli vznikají rozpory, buď se se zbavíte věci, která je rozporuplná, nebo vymyslíte souvislý příběh zdůvodňující tuto rozpornost.”

Ač se tedy filozofům jeví jáství jako iluzorní záležitost, pocit reálného já, které v sobě zažíváme, tím jen tak nezmizí. Snad by nám však mohlo pomoci nebrat se až tolik vážně.

 

user-avatar

Yvonne K.

30. 10. 2016 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce