Setkání Kanaďanů a Rusů ve Wismaru bylo napřed poměrně srdečné, pak se situace změnila

Setkání Kanaďanů a Rusů ve Wismaru bylo napřed poměrně srdečné, pak se situace změnila | zdroj: warhistoryonline.com


Jednotka kanadských parašutistů hájila Wismar před Rudou armádou

TÉMATA: druhá světová válka | rusko | německo | kanada |

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 05. 2018 | 10:06

V květnu roku 1945 se druhá světová válka v Evropě nezadržitelně přiblížila svému konci. Na vojáky z 1. kanadského výsadkového praporu ovšem čekala ještě jedna veledůležitá mise. Měli zachránit město Wismar před okupací ze strany Rudé armády a zabránit jí v postupu dál na západ.

Západním spojencům na konci války bylo jasné, že musí zabrat co největší území Německa a dalších nacisty obsazených území, jinak padnou do rukou postupující Rudé armádě. Američané se obávali, že všude tam, kde nebudou fyzicky stát jejich jednotky, budou brzy úřadovat Rusové. Svým způsobem to byly obavy oprávněné.

Proto bylo mimo jiné rozhodnuto, že kanadští výsadkáři musí seskočit do města Wismar. Kanaďané bojovali prakticky nepřetržitě od té doby, co seskočili v Normandii 6. června 1944. Wismar je město na pobřeží Baltského moře a jeho důležitost jako dopravního uzlu Spojenci rychle rozeznali. Především Winston Churchill se obával, že pokud by od Wismaru došli Rusové, mohli by se odtud vydat daleko za demarkační linie domluvené na Jaltské konferenci. Do rukou Sovětů by padlo celé severní Německo a také Dánsko, pokud by Rudé armádě nestálo nic v cestě. Na německý odpor se v posledních dnech války spoléhat nedalo.

Kanaďané se spojili s britskou 6. výsadkovou divizí a společně vyrazili k severu k Wismaru. Nechávali za sebou celé jednotky německého wehrmachtu. „Byla to zvláštní situace. Míjeli jsme kompletní německé jednotky ležící podél cesty i s vozidly nebo koňmi. Nepadl ani jeden výstřel. Nebyly vidět žádné vlajky. Nemohli jsme zastavit, abychom je odzbrojili a zajali,“ vzpomíná seržant Andy Anderson.

Čas bylo to hlavní, co hrálo v celém pochodu na Wismar roli. 2. května konečně parašutisté dorazili do Wismaru. Obyvatelé města projevovali radost, že byli obsazeni Kanaďany, a nikoliv Rudou armádou, o jejichž řádění na území Německa slyšeli hrozné zvěsti.

Ještě tentýž den ale vojáci přišli do styku s Rusy. Narazily na sebe dvě patroly, sedmičlenná kanadská se setkala na cestě s ruskou hlídkou na sajdkáře. Vojáci společně popili nějakou vodku a družně se bavili jako spojenci. Později se setkali také velitelé obou vojenských útvarů, a vtom nastaly problémy.

Sovětský velitel totiž požadoval, aby Kanaďané město okamžitě opustili, a hodlal do něj vjet se svými tanky a obrněnými transportéry. Vysvětlil, že má rozkaz dorazit co nejdříve do Lübecku na hranicích s Dánskem. Velitel Kanaďanů plukovník Eadie požadavek odmítl a nařídil všem svým mužům připravit se k boji. Wismar se tak mohl stát prvním bojištěm studené války, která se teprve rodila. Kanaďané přitom věděli, že proti nim stojí ohromná přesila, navíc podporovaná tanky a děly. Výsadkáři nic takového neměli.

To ovšem Rusové netušili a domnívali se, že Kanaďané mají podporu těžkého dělostřelectva a letectva. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by mohli být parašutisté v celé oblasti zcela sami bez podpory, vyjma vlastního divizního dělostřelectva.

Dvě armády tak stály proti sobě zakopány a hlavně jejich děl mířily jedna na druhou. Kanaďané rychle pochopili, proč byli místní tak rádi, že přijeli právě oni. Začaly se množit případy, kdy Rusové pronikli do města a v noci znásilňovali a zabíjeli místní ženy. Situace se podle některých pamětníků zklidnila poté, co kdosi zastřelil několik Rusů. Jestli to byli Kanaďané nebo někdo jiný, to historické prameny neříkají.

O Wismaru jednali nejvyšší velitelé Východu i Západu. Ti spojenečtí si byli dobře vědomi, že Sověti mohou kdykoliv město obsadit a výsadkáři se jen těžko mohou ubránit. Maršál Montgomery nakonec rozhodl bezvýchodnou situaci ukončit a nařídil výsadkářům, aby se z Wismaru stáhli.

V červnu roku 1945 tak Wismar padl do sovětských rukou. To sice byla pro obyvatele města velmi špatná zpráva, nicméně výsadkáři i tak dokázali zachránit Lübeck a možná i další území na Západě před Sověty. Ti se totiž u Wismaru zasekli a další postup tak již nenásledoval. Mnoho lidí také mělo čas uprchnout před Rusy. Výsadkáři zachránili mnoha Němcům život tím, že odmítli opustit své pozice ve městě a drželi je tak dlouho, jak to jen šlo. Pokud by Sověty do Wismaru hned první den pustili, ti by dost možná obsadili i celé Dánsko. 

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 05. 2018 | 10:06

> ExtraStory   |   Inzerce