Socha Johna Basiloneho v rodném Raritanu

Socha Johna Basiloneho v rodném Raritanu | zdroj: allthatsinteresting.com


John Basilone byl největší drsňák mezi americkými mariňáky

TÉMATA: druhá světová válka | hrdinové | bitvy | guadalcanal | usa | spojené státy | vojáci | hrdinové | mariňáci

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 12. 2018 | 18:00

Sám kropil z kulometu stovky Japonců. Byl doslova ikonou sboru US Marine a dodnes je jedním z největších amerických hrdinů. Řeč je o Johnu Basilonem, muži, který se pro válku doslova narodil.

John Basilone se narodil jako šestý z deseti dětí do rodiny italského emigranta. Chodil do školy v New Jersey a rodiče, přestože měli hodně hluboko do kapsy, se mu snažili zajistit normální život. Jenže John byl odmalička nespoutaný duch, co toužil po dobrodružství a vzrušení. A brzy zjistil, že největší šanci má v armádě, tedy přesněji u mariňáků.

K těm se dal nejdříve, jak to šlo, tedy po dovršení osmnácti let. Sloužil nejprve tři roky na Filipínách, kde se stal armádním šampionem v boxu a vysloužil si přezdívku Manila John. Po návratu domů se chvíli snažil živit jako řidič kamionů, ale v roce 1940 se zase vrátil k mariňákům. Právě včas, aby stihl vstup Spojených států do války.

Trochu doufal, že se dostane zpět na Filipíny, které si docela oblíbil a kde měl i jméno, ale to se mu nesplnilo. Byl poslán přímo do brutální válečné vřavy na ostrov Guadalcanal. Právě tady se odehrávala jedna z největších bitev na Pacifickém bojišti.  Byla to šílená jatka. Japonci se snažili smést zpět do moře Američany, kterým se podařilo usadit se na malé části ostrova a obsadit letiště Henderson Field. Právě to Japonci chtěli získat zpět, protože věděli, že jakmile z něj začnou startovat americké bombardéry, je s nimi konec.

Basilone se dostal do víru bitvy a velel dvěma četám kulometčíků v perimetru na hřebeni Lunga. Muži trpěli malárií, leželi v blátě, neustále pršelo a celkově byla jejich situace špatná. A to se na ně právě vyřítila ohromná přesila Japonců s nasazenými bodáky. Na tři tisíce Japonců se hnalo na pár desítek Američanů. Ti je kosili jako obilí svými kulomety, ale stále se objevovali noví, vlna za vlnou. Valili se na mariňáky s děsivým bojovým křikem, který naháněl hrůzu. Japonci běželi přes mrtvoly svých vlastních spolubojovníků.

Ve chvíli, kdy japonský útok vrcholil, se navíc jeden z kulometů zasekl. Sám Basilone mezitím běhal s nábojovými pásy ke kulometům a zase zpět k nedalekému skladu munice. Když si všiml, že jeden kulomet nestřílí, pomohl ho obsluze vyčistit. Nakonec došlo k situaci, kdy Basilone držel kulomet ve stoje holýma rukama a jako hrdina akčního filmu střílel z bezprostřední blízkosti na dotírající Japonce.

Boje celkově trvaly tři dny a noci, prakticky bez přestávky. Kolem postavení Američanů ležely doslova lány mrtvol. Bylo to příšerné divadlo, nikdo nic takového nikdy neviděl. Japonská taktika v tomto připomínala ruskou na východní frontě, tedy prorazit pouhým počtem, bez ohledu na ztráty. Ty byly ohromné, ale stejně tak umírali i mariňáci. Na konci boje byl naživu jen Basilone a dva jeho muži, oba zranění. A Basilone měl stále v rukou kulomet. Kolem leželo několik tisíc Japonců. Basilone dostal Medaili cti  za prokazatelné zabití nejméně 38 nepřátel, zřejmě jich ale bylo mnohonásobně více.

Basilone nakonec válku nepřežil a zemřel v poslední velké bitvě, při výsadku na Iwo Jimu. Vedl své muže statečně do boje, sám zničil několik obranných pozic. Pak kousek od něj vybuchl minometný granát a střepina jej zabila. Zemřel v boji obklopen svými muži, tak jak by si to bezpochyby přál.

Posmrtně dostal Námořní kříž a byl povýšen. V jeho rodném městě Raritanu stojí dodnes jeho socha. „Bez sboru můj život neznamená nic,“ řekl svým rodičům, když narukoval do armády. Všichni jeho spolubojovníci potvrdili, že to byla slova pravdivá. Basilone byl mariňák srdcem i duší a dodnes je považován za jednoho z největších hrdinů americké námořní pěchoty. 

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 12. 2018 | 18:00

> ExtraStory   |   Inzerce