Josef Mysliveček – portrét od Jana Vilímka

Josef Mysliveček – portrét od Jana Vilímka | zdroj: wikipedia commons


Josef Mysliveček byl nazýván božským Čechem, zemřel však v bídě a zapomnění

TÉMATA: hudba | vážná hudba | opera | skladatelé | wolfgang amadeus mozart | josef mysliveček | vojtěch dyk | itálie | 18. století

user-avatar

Václav Pokorný

14. 08. 2019 | 10:30

Jedním z nejslavnějších evropských operních skladatelů období pozdního baroka a klasicismu byl pražský rodák Josef Mysliveček. Přítel Wolfganga Amadea Mozarta, který byl v Itálii nazýván „božským Čechem”, složil na třicet oper, deset oratorií, symfonie, koncerty a množství komorní a chrámové hudby. Zažil závratnou kariéru, ale i pád do bídy a zapomnění.

Josef Mysliveček (1737-1781) se narodil do rodiny bohatého pražského měšťana a mlynáře. Společně s bratrem Jáchymem se v roce 1761 stali mistry mlynářského cechu. Josef však kromě toho studoval v Praze hru na housle u virtuosa Františka Bendy a hudební kompozici u Františka Josefa Habermanna. Také se naučil hře na varhany u varhaníka týnského chrámu Franze Josefa Seegera. Již jako dvanáctiletý platil za dobrého houslistu.

V dospělosti přenechal mlynářskou živnost bratru Jáchymovi a začal se plně věnovat hudbě. Nastoupil do služeb hraběte Vincence Valdštejna jako skladatel a komorní hudebník a anonymně pro něj složil šest skladeb z cyklu Měsíce (Leden až Červen). Dále napsal kantáty pro opata kláštera cisterciáků v Oseku Kajetána Březinu a pro klášter benediktinů v Břevnově. Trpěl však provincionalismem českých zemí a chtěl získat nezávislost a zkušenosti v cizině. Břevnovský opat Fridrich Grundtmann mu zaplatil cestu do Itálie, kam Mysliveček odcestoval roku 1763 natrvalo. 

V Itálii se nejprve živil jako houslista, ale také studoval hudbu u varhaníka a skladatele Giovanniho Battisty Pescettiho (1704–1766) v Benátkách. Jako skladatel se prosadil hned svou první operou Zmatek na Parnasu, která byla uvedena v Parmě v roce 1765. O rok později měl v Bergamu úspěch s operou Semiramis znovu poznaná, slávu mu pak přinesla zejména opera Bellerofontés ve dvorním divadle v Neapoli v lednu 1767. 

Není bylo přitom obvyklé, aby se v tehdejší Itálii prosadili skladatelé ze severních zemí. Myslivečkovi se to během pár let podařilo jako jedinému Čechu. Získal jméno, bohatství a slávu. To mu umožnilo koupit si v Římě palác a najmout služebnictvo. Jeho sebevědomí strmě stoupalo. Vymetal večírky, kde byl středem pozornosti, a většinou z nich neodcházel sám, ale v  doprovodu nějaké ženy. Denně rozbaloval desítky milostných dopisů. Jeho kouzlu podlehla i jedna z předních operních pěvkyň té doby Caterina Gabrielli, pro kterou pak Mysliveček skládá řadu hlavních rolí. Jejich vztah byl ovšem bouřlivý, provázely jej hádky a nejedna nevěra.

Mezitím Mysliveček sklízel úspěch za úspěchem v Římě, Neapoli, Miláně, Benátkách, Florencii, Parmě, Boloni či Turíně a byl nazýván „Božským Čechem“ (Il divino Boemo). Skládají se na něj sonety, je označován za zachránce vážné opery. 

V roce 1768 se Mysliveček vrátil do rodné Prahy vyřídit pozůstalost po své zesnulé matce. Byl uvítán s poctami a při té příležitosti zde s velkým ohlasem uvedl operu Semiramis znovu poznaná.

Slavného Josefa Myslivečka v té době velmi obdivoval o devatenáct let mladší rakouský skladatel Wolfgang Amadeus Mozart a ti dva se spolu několikrát i osobně setkali. Při prvním setkání v roce 1770 v Boloni Mozart údajně zvolal: „Jakou mám radost. Jako bych potkal někoho blízkého!” 

Zlom v Myslivečkově kariéře a postupný pád přinesla léta 1777–1781, kdy se u něj začaly projevovat příznaky venerické choroby (syfilis). V roce 1777 ještě přijal pozvání bavorského vévody Maxmiliána I. do Mnichova, kde slavil úspěch s oratoriem Abraham a Izák.

Při zpáteční cestě do Itálie se s ním však převrhl kočár a pohledný skladatel si nepěkně poranil obličej. Měl přeražený nos a hlubokou ránu v obličeji, do které dostal infekci. Strávil rok v nemocnici, kde jej navštívil Wolfgang Amadeus Mozart. Když jej ale spatřil, zakryl si oči, ale přesto za ním přišel ještě jednou se svou matkou. 

Na jaře 1778 vyšel Mysliveček z mnichovské nemocnice se stříbrnou páskou přes znetvořený obličej. Vrátil se do Itálie, kde složil novou operu Armida, se kterou však úspěch nezaznamenal. Jeho poslední opera Antigonos, která byla uvedena 5. dubna 1780 v Římě, měla již tak chmurné ladění, že toto dílo u publika zcela propadlo. 

Mysliveček upadal do dluhů a musel ukončit angažmá v operním domě v Neapoli. Zemřel chudý a osamělý v Římě v pouhých třiačtyřiceti letech 4. února 1781. Wolfgang Amadeus Mozart, který zemřel o deset let později, tehdy napsal: „Mysliveček byl muž, jenž všechny dvorní hudebníky držel v nejuctivější bázni už pouhou svojí přítomností. Proč jsme jen byli tak neopatrní a nechali Myslivečka takto sejít! Byl nám všem tak blízký.” 

Životní příběh dnes již téměř zapomenutého českého hudebního génia Josefa Myslivečka se stal námětem právě natáčeného velkofilmu pod názvem Il Boemo režiséra Petra Václava. Postavu barokního skladatele si v něm zahraje zpěvák a herec Vojtěch Dyk a ve filmu se objeví i operní hvězdy Phillipe Jaroussky, Emöke Baráthová, Simona Šaturová, Filippo Mineccia nebo Krystian Adam. 

user-avatar

Václav Pokorný

14. 08. 2019 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu