Donald Hoffman: "Náš systém vnímání je naše okno do světa, ale je to také konceptuální vězení." | zdroj: YouTube


Jsme vězni své mysli a to, co vidíme, jsou jen záblesky reality

TÉMATA: kognitivní věda | mozek | vědomí

user-avatar

Yvonne K.

6. 01. 2018 | 12:00

Člověk má tendenci věřit tomu, co jeho oči vidí, ovšem jeho mozek ve skutečnosti vnímá jen zlomek opravdové reality. Podle amerického vědce Donalda D. Hoffmana je naše vnímání omezeno proto, abychom v tomto světě přežili.

Donald Hoffman (1955) z Kalifornské univerzity se již 30 let snaží odkrýt tajemství lidského vnímání. Už jako teenager se zajímal o to, co vlastně je realita a jaký je vztah mezi mozkem a vědomými zážitky. Po letech výzkumů dospěl k přesvědčení, že žijeme v iluzi a naše vnímání reality je klamné. Dokládá to nejen optickými klamy, ale i příklady z historie či biologie.

“Dřív jsme si mysleli, že Země je plochá, protože se nám tak jevila. Nebo že je nehybným středem vesmíru. Opět se ukázalo, že jsme se mýlili,” poukazuje a dodává: “Jsme slepí ke své vlastní slepotě.” Rubinova iluze: Co na obrázku vidíte? Dva černé obličeje z profilu, nebo bílou vázu?

Naštěstí je tu technika, díky které jsme schopni tuto iluzi prohlédnout a své vnímání reality poopravit. To australský chrobák takové štěstí nemá, a má proto problém odlišit hnědou pivní láhev od samičky, jejíž tělo je rovněž hnědé, lesklé a s jamkami. Málem kvůli tomu vyhynul, jak se stále pokoušel kopulovat s láhvemi pohozenými na zemi. “Ztrácel zájem o skutečné samičky. Klasický příklad samce, který opustil družku kvůli flašce,” dodává Hoffman s jistou ironií.

Možná tolik nepřekvapí, že tak jednoduchý živočich nepřesně vnímá realitu. Ovšem také lidstvo je podle Donalda Hoffmana uvězněno v podobně omezujícím konceptuálním vězení. Může za to evoluce a kvantová mechanika, které z objektivní reality učinily iluzi. V přírodě totiž vyhrávají ti způsobilejší k přežití, a nikoli ti, kteří jsou schopni vidět realitu takovou, jaká je. “Evoluce nepotřebuje věrohodné nebo přesné vnímání. Takové vnímání reality je odsouzeno k vyhynutí,” argumentuje Hoffmann. “Evoluce není o pravdě, je o rozmnožování. Na každý bit informace, který zpracováváte, vynakládáte kalorie, což značí více jídla, které je potřeba ulovit a sníst. Takže organismus, který vnímá veškerou realitu, by nebyl zdatnější než ten, který je nastaven pouze vidět to, co potřebuje ke svému přežití.” Žijeme v konceptuálním vězení, jsme omezeni svou vlastní myslí.

Je tedy možné, že naše vnímání reality je v zásadě omezeno týmž způsobem, jako jsou dvoudimenzální tvorové žijící v plochém univerzu neschopni vnímat třetí dimenzi? Těžko si dokážeme představit realitu, která je mimo prostor a čas. Podle Hoffmana ovšem není žádný důvod myslet si, že objekty, které vidíme, korespondují s věcmi, které existují mimo naši mysl. “Je něco, co existuje, když se nedíváme, ale není to časoprostor a fyzické objekty,” upozorňuje. “Možná je realita nějaký obrovský stroj, který způsobuje naše vědomé zkušenosti. Možná je realita nějaká obrovská síť vědomých činitelů, jednoduchých i složitých, která zapříčiňuje vědomé zážitky.” Osobně se přikládá k druhé možnosti. Věří však, že matematika může otevřít spáru ve zdech našeho konceptuálního vězení. Bude to však chtít změnit postup zkoumání a začít se zabývat vědomím jakožto primární substancí reality, z níž vyvstává hmotný svět. Pak bude možné řešit problémy těla a duše v opačném gardu než doposud.

 

user-avatar

Yvonne K.

6. 01. 2018 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce