Emil Kapaun sloužil mše v polních podmínkách.

Emil Kapaun sloužil mše v polních podmínkách. | zdroj: allthatsinteresting.com


Kaplan Emil Kapaun by měl být za své hrdinství svatořečen

TÉMATA: válka v koreji | usa | hrdinové | medaile cti

user-avatar

Tomáš Chalupa

22. 12. 2019 | 10:00

2. listopadu 1950 začala další z mnoha bitev korejské války. Americké jednotky byly převálcovány desetinásobnou přesilou Číňanů a Severokorejců. Uprostřed válečné apokalypsy se pohyboval muž, který pomáhal trpícím a dával poslední útěchu umírajícím. To vše v dešti kulek.

Kaplan americké armády Emil J. Kapaun neustále přecházel přes bojovou linii a snažil se táhnout do bezpečí zraněné vojáky. U těch, kterým už nebylo pomoci, klečel, modlil se za ně a snažil se jim ulevit v posledních chvílích jejich životů. Dokonce i když přišel rozkaz všem jednotkám, aby se stáhly, Kapaun odmítl a dál zůstával na bojišti.

Posledním z mužů, které se mu toho dne podařilo zachránit, byl seržant Hebert Miller. Ležel na zemi zraněn a zrovna se na něj skláněl nepřátelský voják, odkudsi se vynořil Kapaun, odstrčil Severovietnamce a zvedl Millera na nohy. Voják je mohl oba lehce zastřelit, ale byl zcela šokován mírou odvahy toho neznámého muže, který se vrhl mezi nepřátele, jen aby zachránil jednoho bratra ve zbrani. Bylo to naprosto beznadějné, sebevražedné, ale vyšlo to. Voják je jen oba odvedl do zajetí, ale Miller přežil.

Vyhráno ale neměli, to nejhorší je teprve čekalo. Museli ujít dlouhý pochod smrti do zajateckého tábora. 40 mil dlouhou cestu mnoho zajatců nepřežilo. I zde Kapaun pomáhal těm, kteří ztráceli síly, zvedal je znovu na nohy a pomáhal jim v chůzi. I v zajateckém táboře projevoval neuvěřitelné hrdinství. Opakovaně se mu podařilo z tábora odejít, aby venku získal nějaké jídlo a znovu se do tábora vrátil. Za útěk přitom byl trest smrti. Pořádal bohoslužby, ale také pomáhal zajatcům s čímkoliv, co potřebovali.

Jenže na to se strážci tábora jen tak nehodlali dívat. Postupně začali Kapauna nenávidět, mše musel sloužit v tajnosti a nakonec jej potrestali tak, že musel nahý stát v mrazu mnoho hodin. Na následky této hrůzy těžce onemocněl. Ještě naposled se zcela zničený a vyčerpaný odhodlal sloužit mši. Pak mu řekli, že půjde do nemocnice. Té se přezdívalo dům smrti.

Mnozí muži plakali, když viděli, jaký osud jejich kaplana čeká. „Nebojte se, jdu tam, kde jsem vždycky chtěl být a až tam budu, tak se za vás budu modlit,“ řekl jim. Když odcházel, nahlas se modlil:„Odpusť jim pane, neboť nevědí, co činí.“

Kapaun zemřel v nemocnici několik dní poté. Až do dnešního dne je nositelem největšího počtu vojenských vyznamenání ze všech vojenských kaplanů, mezi kterými nechybí ani Medaile cti.   

user-avatar

Tomáš Chalupa

22. 12. 2019 | 10:00

Zavří­t reklamu