Karačajské jezero je doslova jezerem smrti, a to i přes to, že je ho většina zabetonovaná.

Karačajské jezero je doslova jezerem smrti, a to i přes to, že je ho většina zabetonovaná. | zdroj: rbth.com


Karačajské jezero je tak zamořeno radiací, že člověku v jeho blízkosti hrozí smrt

TÉMATA: jezera | rusko | radioaktivita | jaderná energie | jaderné zbraně

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 05. 2019 | 15:22

Karačajské jezero bylo během sovětské éry smetištěm jaderného odpadu, které zamořilo oblast na dlouhá desetiletí. Jezero se stalo natolik radioaktivním, že pokud by u něj člověk strávil hodinu, zemřel by na nemoc z ozáření do několika týdnů.

Karačajské jezero se rozprostírá v jihozápadní oblasti Čeljabinského okresu, nedaleko hranic s Kazachstánem. V jeho blízkosti se nachází závod na výrobu atomových zbraní Majak. V závodě  se vyrábělo plutonium pro jaderné zbraně a později se tu zpracovával radioaktivní odpad z několika jaderných elektráren a reaktorů ruských jaderných ponorek.

Podnik vznikl ve velkém spěchu v letech 1945 až 1948, na jeho výstavbě se podílely desítky tisíc vězňů. V prvních letech fungování závodu Majak byl vysoce radioaktivní odpad jen tak vypouštěn a sypán do řeky Teča, nebo uskladňován pod širým nebem. 

Do roku 1957 bylo v závodě Majak sedm jaderných reaktorů. Všechny používaly takzvaný otevřený chladící systém – voda do primárního chladícího okruhu reaktorů byla brána přímo z řeky Teča a přilehlého Karačajského jezera a po projití reaktorem byla vysoce radioaktivní vracena zpět do jezera (sekundární a terciární chladící okruh, jak je běžný v pozdějších jaderných provozech, zde zcela chyběl).

O existenci závodu v Majaku se nevědělo až do 90. let minulého století. Až v roce 1992 podepsal Boris Jelcin dekret, kterým zařízení otevřel pro vědecké účely. Vědci okamžitě označili oblast za nejzamořenější místo na světě. Je totiž znečištěna ohromným množstvím jaderného odpadu.

Pokud v roce 1990 stál člověk na břehu Karačajského jezera, dostal během hodiny dávku 600 rentgenů, což je daleko nad smrtelnou hranicí. Celá oblast trpěla desítky let obrovskou mírou radioaktivního znečištění. V oblasti je o 25 procent vyšší výskyt rakoviny a o 28 procent vyšší výskyt deformací při porodu, než je ruský průměr. Leukémie zde narostla o 41 procent.

Z oblasti postupně bylo evakuováno 23 ze 40 vesnic. Zbylí obyvatelé si museli na život s radiací zvyknout. Lékaři měli přísný zákaz hovořit při diagnózách o radiaci, a tak se v jejich zprávách objevovaly podivné výrazy jako „zvláštní nemoc“.

V polovině padesátých let se inženýři rozhodli přestat vypouštět radioaktivní odpad do řeky Teča a místo toho se začal zavážet do speciálních podzemních zásobníků. V roce 1957 ale jeden z těchto zásobníků explodoval. Výbuch o síle 70 až 100 tun TNT57 odhodil sto šedesát tun vážící betonové víko nádrže, která byla osm metrů pod zemí, a z ničím nechráněné schránky unikal radioaktivní mrak. Naštěstí se nezažehla jaderná reakce. Únik celkem asi osmdesáti tun radioaktivního materiálu do ovzduší kontaminoval plochu o rozloze 23 000 kilometrů čtverečních na území Čeljabinské, Tjumeňské a Sverdlovské oblasti, kterou obývalo asi 270 000 lidí, především radioaktivním cesiem a stronciem. V průběhu havárie a během její likvidace bylo ozářeno několik tisíc lidí.

Skromné informace hovoří o tom, že zahynuly dvě stovky lidí.  Rozsah zamoření ani skutečný počet obětí nezná nikdo. Tisíce dalších lidí zemřely na rakovinu a další nemoci způsobené radioaktivním ozářením. 

Odhaduje se, že celková dávka radioaktivity mohla být okolo jedné čtvrtiny toho, co o pár desítek let později vyprodukoval výbuch v Černobylu. Byla to zkrátka katastrofa nebývalých rozměrů.

Úřady o katastrofě neinformovaly, obyvatelé nebyli evakuováni do bezpečí, celá věc se ututlala díky tajnému režimu, který v celé oblasti panoval. Ani to ale nebylo všechno. V roce 1967 jezero vyschlo a vítr roznášel do okolí silně radioaktivní prach z jeho dna. Tímto radioaktivním prachem bylo zasaženo půl milionu občanů Sovětského svazu, opět bez jakékoliv reakce úřadů. S odstupem času se odhaduje, že tito nešťastníci mohli dostat podobnou dávku jako oběti výbuchu v Hirošimě.

Jezero je dnes zabetonováno až na malý kousek. Tuny radioaktivního odpadu jsou pohřbeny pod sto tisíci betonovými panely. Ani to ale nepomáhá. Oblast je nadále nebezpečná a dávky radiace, které člověk na místě dostane, jej mohou usmrtit. 

Jaderný odpad se v průběhu let dostal z řeky Teča až do Severního ledového oceánu. Karačejské jezero i celá přilehlá oblast jsou dnes možná ještě nebezpečnějším místem než neblaze proslulý Černobyl nebo Fukušima. Na rozdíl od těchto katastrof ale úřady celá léta nedělaly naprosto nic a způsobily tak jednu z největších jaderných katastrof v dějinách lidstva.

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 05. 2019 | 15:22

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu