Takto v plné kráse slavnou katedrálu Notre-Dame zřejmě nějaký čas neuvidíme.

Takto v plné kráse slavnou katedrálu Notre-Dame zřejmě nějaký čas neuvidíme. | zdroj: fastpasstours.com


Katedrála Notre-Dame přežila rabování, Robespierre z ní udělal sklad

TÉMATA: paříž | notre-dame | architektura | francie | památky | požáry

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 04. 2019 | 13:38

Monumentální pařížská katedrála Notre-Dame byla jednou z ikon města na Seině. Nyní Francouzi a s nimi celý svět truchlí kvůli požáru, který tuto stavbu zachvátil a do značné míry poničil. Francouzi už vyhlásili národní sbírku na její rekonstrukci. Katedrála Notre-Dame už přežila i horší věci, například když jí raboval za Velké francouzské revoluce rozbouřený dav.

Tuto katedrálu nacházející se na ostrově Cité v samém srdci Paříže navštěvuje ročně 14 milionů lidí. To je více než vykazuje Louvre, Versailles a Montmartre. Svatbu zde měli Jindřich IV. a Markéta z Valois. Korunován zde byl také císař Napoleon. Jinak ale v těch dobách nebyla katedrála příliš oblíbená, protože symbolizovala takzvaný starý režim. A když vypukla Velká francouzská revoluce, tak byla katedrála mezi prvními stavbami, které rebelové vyplenili. Obrazy, sochy i další předměty byly odneseny pryč.

Maximilien Robespierre katedrálu nechal přejmenovat na Chrám významu a v podstatě sloužila jako skladiště. Křesťanství muselo ustoupit humanistickým myšlenkám revolucionářů. Byl to až Napoleon, který vrátil katedrále její původní křesťanský význam. Nechal se tam korunovat a znovu se tam začaly sloužit mše.

Katedrála je také architektonickým skvostem, který je mimo jiné postaven přesně na základech tzv. zlatého řezu. Ke stavbě katedrály bylo potřeba pokácet 13 tisíc dubů, jejichž dřevo bylo potřeba na konstrukci střechy (ano, té, která právě celá shořela). Z dubových trámů byla postavena podpůrná konstrukce. Takové množství stromů představuje les o rozloze 14 akrů. Dnes by taková věc už asi neprošla.

Podél hlavní zdi se nachází sochy 28 králů. To byl také důvod, proč revolucionáři tyto sochy poškodili a usekali jim hlavy. Ale revolucionáři byli mylně přesvědčeni, že jde o francouzské krále, ke kterým cítili nenávist. Ve skutečnosti šlo o biblické izraelské krále. Dvě století byly hlavy pryč, až pak se je náhodou podařilo najít, a dnes jsou uloženy v muzeu.

V roce 1831 přišel známý francouzský spisovatel Victor Hugo se svým románem „Chrám matky boží v Paříži“. Svým jedinečným dílem podnítil veřejnou sbírku, která tak zajistila celkovou rekonstrukci celé katedrály. Hlavním architektem byl Eugène Viollet-le-Duc, který nechal postavit dvě hlavní věže. Renovovaným sochám biblických králů nechal udělat nové hlavy. Při této příležitosti  neodolal pokušení sám sebe zvěčnit. Osmá socha zleva má totiž obličej samotného Viollet- le-Duca, který se tak ocitl mezi biblickými králi. A přidal tam ještě sochu apoštola Tomáše, kterého měl v oblibě. V sochách katedrály se tak nacházejí hned dva vetřelci. To je ale v současnosti ten nejmenší problém. Držme všichni palce, aby se slavnou stavbu podařilo co nejdříve uvést do původního stavu.

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 04. 2019 | 13:38

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu