Tuzexové šílenství v dobách normalizace. Kdo chtěl pořádné džíny, musel si sehnat bony a pak vystát pořádně dlouhou frontu před Tuzexem.

Tuzexové šílenství v dobách normalizace. Kdo chtěl pořádné džíny, musel si sehnat bony a pak vystát pořádně dlouhou frontu před Tuzexem. | zdroj: archiv


Kdo neměl bony, neměl džíny

TÉMATA: československo | socialismus | normalizace | tuzex | džíny | obchodyy

user-avatar

Václav Pokorný

15. 10. 2018 | 19:00

„Bony, vole, chceš bony?" Tuto nabídka jste mohli za socialismu denně slyšet v blízkosti pražských prodejen Tuzexu. Veksláci, jak se těmto nelegálním obchodníkům s tuzexovými poukázkami říkalo, tu nabízeli bony za 5 až 6 korun za kus. Běžný občan, který si chtěl v prodejně tuzexu koupit západní džíny, byl nucen využít jejich služeb, aby si vysněné, luxusní oblečení mohl vůbec pořídit.

Bony vznikly na základě měnové reformy v roce 1953 a byly určené pro obchody Tuzexu. Od obyčejných obchodů se Tuzex lišil dvěma věcmi. Platilo se zde bony a měli tu kvalitní zboží. 

Bony byl velký fenomén, protože je vlastnilo je pár vyvolených a ostatní je museli kupovat za drahé peníze od veksláků. Kurz bonu byl sice pevně stanoven podle kurzovního lístku, ale praxe byla jiná. Jeden bon se na ulici prodával za pět až šest korun. Nelegální obchodníci s těmito tuzexovými poukázkami, takzvaní veksláci, je nejprve nakoupili od zahraničních studentů nebo od lidí, kteří je dostávali za práci v zahraničí. Poté je prodávali běžným občanům již s patřičně vysokou přirážkou. Obyčejný člověk, který zatoužil po některém výrobku z Tuzexu, tak neměl jinou možnost než využít jejich služeb. A slavní veksláci? Na ulici s balíkem bonů začínal třeba legendární kmotr František Mrázek. Bony bylo možné oficiálně získat pouze při povinné výměně za valuty. Bony nebyly zpětně směnitelné a platily pouze na území ČSSR.

V prodejnách tuzexu byly nejžádanější položkou džínové kalhoty, které stály od 40 do 100 bonů. Byly opravdovým fenoménem té doby a lidé na ně neváhali stát dlouhé fronty. Nemalý zájem byl také o kazetový magnetofon za 70 bonů a automobil Škoda 105 za 7000 bonů.

Mezi nejznámější pražské prodejny Tuzex patřil obchod v Dlouhé ulici, kde se prodávalo zahraniční oblečení. Byla tu téměř vždy stometrová fronta a hlava na hlavě. Oblečení se prodávalo i ve Štěpánské ulici, Krymské, na rohu Spálené a Vodičkovy. Na Tylově náměstí se pak prodávaly zahraniční potraviny, alkohol a cigarety.

Při pohledu na dnešní moderní obchody s oblečením, kdy zákazník může dlouhé a dlouhé hodiny vybírat ze širokého sortimentu, byly předražené tuzexové prodejny za socialismu spíše ubohou popelkou.   

 

user-avatar

Václav Pokorný

15. 10. 2018 | 19:00

> ExtraStory   |   Inzerce