Petschkův palác má za sebou temnou minulost | zdroj: internet


V centru Prahy byla jedna velká mučírna. Nejhorší byla místnost, které říkali "kino"

TÉMATA: praha | druhá světová válka | odboj

Petschkův palác je budovou ministerstva průmyslu a obchodu v ulici Politických vězňů v Praze. Za protektorátu se ale nechvalně známá Pečkárna stala synonymem mučení a smrti. Hlavní sídlo zde mělo totiž obávané gestapo.

user-avatar

Tomáš Chalupa

15. 03. 2018 | 13:00

Gestapo neboli německá tajná policie si v této moderní budově zřídila po okupaci Československa své pracoviště. Základem jejich práce byly výslechy podezřelých, pracovní metodou pak brutální mučení. Pečkárna, jak se budově začalo říkat, byla synonymem bolesti a smrti. Sklepní cely, výslechové místnosti  a mučírny, to byla Pečkárna.

Gestapo

Známý byl například tzv. biograf, tedy místnosti, kde lidé čekající na výslech museli sedět vzpřímeně bez hnutí s rukama na kolenou a před nimi byla bílá zeď. Seděli ve dvou řadách za sebou, proto název biograf. Na cedulce bylo také napsáno, že vězni se nesmí mezi sebou jakkoliv bavit. Trestem byly tři dny půstu a stání. Tři dny ve stoje a bez jídla jako trest za pár slov dokladuje, jak brutální nacisté byli.

Cela ve sklepě Pečkárny

Výslech zpravidla vedli dva gestapáci a sestával se ze systematického bití. Jeden z gestapáckých vyšetřovatelů Oskar Fleischer (česky Řezník), byl mimořádně brutální. Měl také nejvíce zatčených, což se vzhledem k jeho výslechovým metodám dalo předpokládat. Bití holí a pěstí, kopání a do toho opakování stále stejných otázek. Drcení prstů, pálení ohněm, trhání vlasů. Fleischer bil také nejbližší rodinné příslušníky vyslýchané přímo před očima zadržených. Jednomu chlapci ukázal hlavu jeho matky naloženou ve formaldehydu, aby ho přiměl vypovídat. Takovému psychickému teroru neodolal téměř nikdo.

Oskar Fleischer zvaný Řezník

Známá cedule z biografu

Gestapo prakticky rozbilo všechny odbojové skupiny na území protektorátu. Stačilo chytnout jednoho a v mučírně pak padala další a další jména a síť se rozpadala. Vinní i nevinní, všichni končili stejně. Buď na popravišti, nebo v koncentračním táboře. Pečkárna prostě znamenala konec. Dnes tuto smutnou kapitolu dějin této budovy připomíná pamětní deska na jejím rohu.    

Pamětní deska 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

15. 03. 2018 | 13:00