V řepovském hrobě se našly řemeslně a umělecky dokonale zpracované římské výrobky. | zdroj: YouTube/Národní muzeum


Knížecí hrob bez knížete: o pohřbu vysoce postaveného Germána svědčí vzácné předměty

TÉMATA: archeologie | objevy | předkolumbovská amerika | usa | indiáni

user-avatar

Irena Gruberová

14. 12. 2015 | 14:15

V malé vesnici Řepov nedaleko Mladé Boleslavi učinili archeologové v 19. století velký objev. Odhalili bohatý knížecí hrob z poloviny 2. století po Kristu. Kostra se v něm sice nedochovala, ale zato se v něm našla bohatá pohřební výbava, kterou nyní uchovává ve svých sbírkách Národní muzeum. V rámci Čech jde o naprostý unikát.

Pohřbený bezpochyby patřil k nejvyšším sociálním vrstvám germánské společnosti. Zemřel pravděpodobně v první polovině 2. století našeho letopočtu, a archeologové o něm hovoří jako o germánském knížeti. 

Podle archeologů muselo jít o kostrový hrob, neboť žádný z předmětů nebyl poškozen žárem pohřební hranice. „S kostrovými hroby se ve starší době římské setkáváme na území obývaném germánským etnikem však poměrně zřídka – převládalo zde totiž žárové pohřbívání,“ uvedly v Archeologických rozhledech Helena Březinová a Kristýna Poppová Urbanová.

 Bronzové vědro, hluboká pánev, naběračka a cedník

Hrob z Řepova je proslulý díky své bohaté výbavě, kterou tvořily velmi cenné kovové výrobky ze starověkého Říma. Jejich součástí byl stolovací servis určený pro slavnostní pití vína – hluboká pánev, cedník a naběračka. V bronzové pánvi se po římském způsobu mísilo víno s vodou. Zakalené víno se cedilo přes cedník. 

Na naběračce i cedníku jsou vyražené kolky majitele dílny „L. Compituricina", ve které byly tyto předměty kolem roku 50 po Kristu vyrobeny. Pánev je vyzdobena tváří menády. Jako menády se ve starém Římě označovaly také bakchantky, které provázely boha Dionýsa při divokých picích orgiích. Při nich upadaly do stavu podobnému šílenství. V doprovodu hlučné hudby se oddávaly divokým rejům, oblečeny do dlouhých průsvitných říz nebo zvířecích kůží. Držíce v rukách hady nebo dýky, vrhaly se na obětní zvířata, trhaly je na kusy a za syrova pojídaly.

Bakchantky a menády nebyly jen postavami mýtickými, nýbrž i skutečnými. Ve starém Římě proti jejich zběsilému chování musela zasahovat státní moc. Výrazem bakchanálie ostatně dodnes označujeme nespoutanou zábavu a bohapusté pitky.

Detail vědra se zbytky textilních vláken

Zajímavým nálezem jsou i picí rohy zdobené bronzovým kováním se stříbrnými nýty. Za povšimnutí ale stojí zejména bronzové vědro vejčitého tvaru, na jehož povrchu zůstala v korozi zachována textilní vlákna. Některé milodary byly totiž do hrobů v této době vkládány v textilních či jiných obalech. Analýzy odhalily, že jde o vlákna hedvábí. Jedná se opravdu o unikátní nález. Hedvábí ve starověku totiž pocházelo výhradně z Dálného východu a do Evropy se dostávalo zprostředkovaně přes území Římské říše.

 

user-avatar

Irena Gruberová

14. 12. 2015 | 14:15

> ExtraStory   |   Inzerce