Grace O’Malleyová byla pravou královnou moří i pirátů, vzdorovala i královským armádám a flotilám.

Grace O’Malleyová byla pravou královnou moří i pirátů, vzdorovala i královským armádám a flotilám. | zdroj: allthatisinteresting.com


Královna pirátů Grace O’Malleyová porazila skutečnou královnu Alžbětu

TÉMATA: ženy | piráti | anglie | irsko

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 06. 2019 | 12:00

Pirátství byla vždy ryze mužská záležitost, ženy jen rozlévaly pivo v krčmách a sloužily korzárům pro potěšení. Tomuto stereotypnímu obrazu se ale vymyká Grace O’Malleyová. Ta se totiž sama stala pirátkou, a dokonce se jí přezdívalo královna pirátů.

O’Malleyová se svou pirátskou lodí po 40 let potápěla britské koráby jejího veličenstva Alžběty I. Obě ženy si přitom byly v mnohém podobné. Byly zhruba stejně staré a obě dokázaly uspět v jinak výsostném světě mužů. Panovnic v 16. století věru mnoho nebylo, ale pirátek bylo ještě méně. Alžběta vládla Britským ostrovům, O’Malleyová na počátku hrstce věrných. Ale rozhodně se nedá říct, že by to měla lehčí.

O’Malleyová se narodila roku 1530, nebo někdy kolem tohoto data. Předurčilo její osud, že se narodila do pirátské rodiny. Její otec byl hlavou mocného irského pirátského klanu. Kromě loupení se ale také věnoval počestnému obchodu a jeho lodě převážely zboží ze Španělska a Francie. Jenže pak otec zemřel a jeho dcera se stala hlavou klanu.

Bylo to období, kdy musela skutečně vládnout. Navazovat aliance s jiným klany a mocnými pirátskými rodinami, bojovat o místo na slunci a urovnávat spory, o které nebyla mezi piráty nikdy nouze. Jako mocenský nástroj používala také sňatek. Vdala se dvakrát, pokaždé za hlavu jiného pirátského klanu. Ale vždy vzrostla moc její a nikoliv moc jejího manžela.

První manžel zemřel, když jí bylo 23 let. Zdědila po něm několik válečných lodí a také hrad. Se druhým manželem se rozvedla po roce manželství, i jeho hrad získala a navíc nějak zařídila, že jí až do smrti byl loajální.

Na vrcholu své moci měla k dispozici desítky lodí a stovky mužů. Její lodě vyplouvaly zejména z její pevnosti Rockfleet a také ostrova Clare. O jejích dobrodružných plavbách, mořeplaveckých i kapitánských schopnostech se vyprávěly už za jejího života legendy a dostala se i do irských lidových písní. Mezi nejslavnější legendy patří její střet s tureckou pirátskou lodí. Turci vnikli na palubu jejího korábu den poté, co ve své kajutě porodila syna Theobalda. Slyšela zvuky boje na palubě, a tak vyrazila ozbrojená dvěma bambitkami ze své kabiny a zastřelila dva turecké velitele. Zbytek Turků se prý rychle vzdal.

Jenže v Londýně seděla jiná ambiciózní žena, královna Alžběta I., které se nelíbilo, že její moc není v Irsku nijak velká a místní rody a klany si tam dělají, co chtějí. Poslala do Irska mnoho válečných lodí, aby v tamních přístavech obnovily pořádek a vyhnaly piráty. Ale stal se pravý opak a O’Malleyová byla schopná mnoho královniných korábů potopit. V roce 1574 toho měla Alžběta právě tak akorát dost.

Poslala velkou válečnou flotilu a také pozemní armádu s jediným cílem – obsadit hrad Rockfleet a přivést O’Malleyovou. Jenže i tuhle armádu zahnala O’Malleyová na ponižující ústup. Její sláva se stala doslova legendární. Jenže nic netrvá věčně, a tak po letech přišel zlom. V roce 1584 byl novým guvernérem Irska ustanoven Sir Richard Bengham a ten se rozhodl situaci vyřešit jednou pro vždy. Dobyl Rockfleet, mladšího syna O’Malleyové uvěznil, staršího zabil Bnghamův bratr. Zabavil také veškerý dobytek i další majetek. Teprve tyto hrozivé ztráty přiměly O’Malleyovou pokleknout před královskou mocí. A rozhodla se to učinit osobně. Vyžádala si audienci u královny.

O této schůzce, která proběhla na zámku Greenwichi v létě roku 1593, kolují nejrůznější historky. Prý to bylo velmi divoké setkání, O’Malleyová na královnu vytáhla dýku, přestože ta jí prý chtěla udělit šlechtický titul. Pravdou je, že O’Malleyová se hlavně snažila o propuštění svého syna, čehož skutečně dosáhla. Navrch dostala zpět své sídlo i pozemky výměnou za slib, že bude Anglii pomáhat v boji s vnějšími nepřáteli.

Není bez zajímavosti, že obě ženy zemřely v roce 1603, tedy deset let po této památné schůzce.

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 06. 2019 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce