Eliška a Čeněk Junkovi  tvořili nejrychlejší závodní pár na světě, vše ale změnila tragická nehoda.

Eliška a Čeněk Junkovi tvořili nejrychlejší závodní pár na světě, vše ale změnila tragická nehoda. | zdroj: zajezdime.cz


Královna volantu Eliška Junková: Rychlá jízda jí přinesla slávu, jejímu manželovi smrt

TÉMATA: auta | automobilové závody | sport | nehody | eliška junková

user-avatar

Václav Pokorný

5. 01. 2019 | 12:30

Ještě dnes, téměř po sto letech se o Elišce Junkové mluví jako o královně volantu a nejlepší automobilové závodnici všech dob. V roce 1926 v závodě Zbraslav – Jíloviště zajela nejrychlejší čas a stala se tak vůbec první ženou, která vyhrála mezinárodní závod absolutně. Když o rok později vyhrála v Nürburgringu třídu do 2 litrů, ještě netušila, že se místní závodní okruh stane osudným pro jejího manžela Čeňka.

Legendární automobilová závodnice Eliška Junková usedla poprvé do závodního vozu v dubnu roku 1923 jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka Junka. V létě téhož roku si pořídili novější Bugatti T32 a s ním triumfovali v závodech u Plzně a Rumburka.

Po těchto úspěších si manželé opatřili nový vůz Bugatti T35 a již v září 1924 Eliška usedla za volant závodního automobilu Bugatti T30 na svůj první závod na trati Lochotín – Třemošná. V něm vyhrála v kategorii cestovních vozů a její manžel v kategorii vozů závodních. Oba dva pak vítězili jako na běžícím páse.

Během roku 1926 Eliška převzala po manželovi vůz Bugatti T35. Na desátém ročníku závodu Zbraslav – Jíloviště, který se konal 9. května 1926, s ním zajela dokonce absolutně nejrychlejší čas, když porazila i svého manžela, jenž startoval na výkonnějším stroji Bugatti T35B. Jako první žena na světě tak vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci. Ještě v témže roce dojela druhá ve své třídě v tehdy nejtěžším závodu do švýcarského vrchu Klausenpass, což byl její první zahraniční závod. Eliška Junková

I přes to, že řízení pro Elišku nebylo snadné, milovala ho. Dřevěný volant ji dřel do rukou, auta neměla žádné posilovače řízení, takže volantem se otáčelo ztuha, a i řazení bylo dost náročné. Jelikož Eliška byla drobné postavy, na sedačce měla polštářek a pedály speciálně prodloužené, aby na ně vůbec dosáhla. Navzdory tomu všemu se jí říkalo "virtuos volantu", protože s autem uměla zacházel elegantně a s citem. Zatáčky neřezala, jako muži, ale elegantně a plynule do nich najížděla. Nebála se jezdit až 200 kilometrovou rychlostí. Klíčem k jejímu úspěchu bylo pekelné soustředění a dokonalá znalost trati. Procházela ji mnohokrát pěšky, znala každý záhyb a naprosto přesně věděla, co ji tam čeká. Za volantem byla vždy usměvavá a všichni ji obdivovali a měli rádi.

Evropský věhlas si Eliška Junková vybudovala na závodech, kde paradoxně nezvítězila. Targa Florio na Sicílii byly extrémně náročné závody. Pět kol na stoosmikilometrovém okruhu s převýšením 1000 metrů a více než 1500 zatáčkami se jezdilo hlavně po šotolině. V té době to bylo absolutní motoristické peklo. V roce 1927 ještě závod nedokončila, ale v roce 1928 se slavně vrátila. V celkovém pořadí skončila pátá a získala cenu za nejrychlejší kolo, cenu pro nejlepšího amatérského jezdce a samozřejmě také cenu pro nejrychlejší ženu.

Při triumfálním návratu ji vítala celá Praha za asistence policie. To bylo pro tuto výjimečnou ženu to nejhezčí, co zažila. Čeněk Junek a Eliška Junková po závodu Targa Florio (1928)

Štěstí ale nemělo dlouhého trvání. V červenci 1928 odjíždějí Junkovi opět na okruh do Nürburgringu, kde rok předtím Eliška triumfovala. Tentokrát závodí jen její manžel. Už při tréninku ho provází smůla. Přesto riskuje a postaví se na start, i když mu stále nedorazila z Paříže objednaná přilba.

Bylo obrovské vedro a Čeňkův vůz dostal na rozpáleném a rozměklém asfaltu smyk. Na následky proražení lebky o skálu v 34  letech Čeněk Junek umírá. Eliška tak ztrácí svého učitele, rádce a především svou životní lásku. Ačkoli je na vrcholu svých sil, rozhodne se, že už nikdy nebude závodit. 

Na auta ovšem nezanevřela. Spolupracovala například s Československým automobilovým klubem pro Moravu a Slezsko, stála u zrození Masarykova okruhu v Brně a byla také ambasadorkou Bugatti. V první polovině třicátých let pomáhala firmě Baťa s vývojem pneumatik a v tomto oboru nakonec zůstala až do penze. Říká se, že právě ona vymyslela název pneumatik Barum.

Po druhé světové válce se Eliška podruhé provdala a vedla klidný a spokojený život, který skončil po jejích 93. narozeninách, v lednu roku 1994. 

user-avatar

Václav Pokorný

5. 01. 2019 | 12:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu