Jana Dítětová měla talentu na rozdávání, český film však její herecké umění nevyužil.

Jana Dítětová měla talentu na rozdávání, český film však její herecké umění nevyužil. | zdroj: scena.cz/fdb.cz


Krásná a talentovaná Jana Dítětová: Padala ke dnu jako její hausbót

TÉMATA: film | herečky

user-avatar

Yvonne K.

7. 10. 2016 | 14:00

“Když se rozdával talent, postála dvakrát,” říkával o ní kolega Rudolf Hrušínský. Byla nejen nadaná, ale i krásná a oblíbená. Hvězdou se však nikdy nestala, na to byla příliš skromná a nenápadná. Před lukrativnějšími filmovými nabídkami dávala přednost divadlu. Po roce 1968 se navíc ocitla na seznamu nežádoucích umělců. Mohla emigrovat a vdát se za do ciziny, mezi její ctitele patřili slavní muži, ale ona zůstala doma. Nečinnost a samotu pak zaháněla alkoholem. Když v roce 1991 podlehla rakovině, jen málokdo její úmrtí zaznamenal. Dnes by Jana Dítětová oslavila devadesátiny…

Málokterá herečka si na každé roli dala tolik záležet jako Jana Dítětová. Nesnášela ledabylost a hraní jen na půl plynu. K herectví tíhla už od dětství. První herecké krůčky si vyzkoušela jako dítě na jevišti v hospodě, kterou v Plzni provozoval její otec, než zkrachoval. Plzeňské noviny o ní tehdy psaly jako o zázračném dítěti. S Vlastou Fabianovou ve filmu Prstýnek (1944)

Po přestěhování rodiny do Prahy se vyučila u E. F. Buriana v jeho herecké škole a prošla různými divadelními soubory. Už jako šestnáctileté si jejího půvabného zjevu a melodického hlasu všiml režisér Miroslav Cikán a svěřil jí roli filmové dcery Jindřicha Plachty v komedii Karel a já (1942). Do srdcí filmových diváků se výrazně zapsala jako Baruška ve filmu Prstýnek, kde byl jejím hereckým partnerem Zdeněk Dítě. Spolu si ještě zahráli ve filmu Polibek ze stadionu. Díky stejnému příjmení si je diváci tenkrát spojovali jako pár i v reálném životě. Ve skutečnosti mezi nimi nebyl vůbec žádný vztah, ani příbuzenský. Janiným prvním manželem se stal filmový režisér a scénárista Vladimír Vlček, vzali se hned po válce. Vlček byl oddaným komunistou a také Dítětová uvěřila v zářné zítřky komunismu. K překvapení všech však Vlček emigroval do zahraničí.  S hercem a manželem Josefem Vinklářem

Podruhé se Dítětová provdala za herce Josefa Vinkláře. V roce 1955 se jim narodil syn Jakub, který je dnes známým malířem. I toto manželství se ale v roce 1958 rozpadlo. I když chyba byla na Vinklářově straně, povahou tolerantní a smířlivá herečka mu nedělala žádné žárlivé scény a volila klidný a přátelský rozvod. “Jana Dítětová byla skvělá herečka a vynikající člověk,” vzpomínal na ni později Vinklář ve své knize. Přiznal, že právě ona jej naučila herectví. Když ho málem vyhodili pro neschopnost z Realistického divadla, kde byli oba v angažmá, Jana Dítětová s ním trpělivě nazkoušela jeho Švandu ve Strakonickém dudákovi, kde ona hrála Dorotku. S Milošem Kopeckým v komedii Sedm žen Alfonse Karáska (1967)

Celoživotním ctitelem Jany Dítětové byl ovšem ruský houslový virtuóz David Oistrach. Mnoho let si psali dopisy. Když Oistrach v Praze koncertoval, milenci se tajně scházeli v hotelu. Oistrach byl totiž ženatý. A Státní bezpečnost měla uši všude, takže si museli dávat velký pozor.

Do života Jany Dítětové ovšem vstoupil ještě jiný slavný muž – psychiatr Stanislav Grof. Svatba byla tehdy na spadnutí. Grof však dal nakonec přednost své vědecké kariéře v zahraničí. V roce 1967 získal stipendium do Spojených států amerických a natrvalo tam zůstal. S Josefem Somrem ve filmu Žert (1968)

Rok 1968 byl pro Janu Dítětovou osudový. Získala životní roli rozhlasové novinářky Heleny Zemánkové ve filmové adaptaci Kunderova románu Žert. Ve Špindlerově mlýně se seznámila s holandským historikem a nakladatelem Hansem Rotym. Dokonce s ním otěhotněla. Na jeho pozvání přijela i se svým třináctiletým synem do Holandska, ale vrátila se domů. Nedokázala by nechat divadla a žít v cizině. Zamilovaný Hans proto navrhl, že se za ní přestěhuje do Československa. Jenže mezitím došlo k okupaci spřátelenými vojsky, a to zmařilo jejich sny o společné budoucnosti. Dítětová šla na potrat. Na protest proti okupaci vystoupila z komunistické strany. Film Žert skončil v trezoru a jméno herečky se ocitlo na seznamu nežádoucích umělců. Také Oistrach jí poslal dopis na rozloučenou a nedlouho poté během koncertního turné zemřel. S Rudolfem Hrušínským ve filmu Dým bramborové natě (1976)

Samotu, smutek a nečinnost pak Dítětová zaháněla alkoholem. Velké role se už nedočkala. K tomu se přidaly i zdravotní obtíže – bolest kyčlí, paradentóza, která ji připravila o chrup. A taky zklamání z lidí. Byla příliš důvěřivá a někteří lidé toho zneužívali. Třeba hausbót, který ji na Slapech prodali, šel ihned ke dnu. Stejným směrem se odvíjel i život stárnoucí herečky. Všechno zlé brala jako trest za to, že si nechala vzít dítě. Zemřela v osamocení v pouhých 65 letech na rakovinu úst. Odešla stejně tiše a nenápadně, jako žila. 

 

témata

user-avatar

Yvonne K.

7. 10. 2016 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce