Vivien Leighová oplývala krásou i hereckým nadáním, ale její život byl jedno velké utrpení.

Vivien Leighová oplývala krásou i hereckým nadáním, ale její život byl jedno velké utrpení. | zdroj: internet


Krásná, ale šílená Vivien Leighová: zničila ji neléčená duševní porucha

TÉMATA: vivien leigh | hollywood | bipolární porucha

user-avatar

Blondie

24. 04. 2015 | 16:00

Krásná, talentovaná, oslňující, zároveň však šílená a nevypočitatelná. Taková pověst provázela britskou herečku Vivien Leighovou, kterou nejvíc proslavila ikonická role Scarlet O´Harové ve výpravné fresce Sever proti Jihu (1937), za kterou získala svého prvního Oscara. Dnes už je lékařům jasné, že Leighová trpěla bipolární afektivní poruchou, kterou tehdy ovšem lékaři neuměli diagnostikovat ani náležitě léčit. Tato nemoc se neblaze podepsala na její kariéře i osobních vztazích.

Mentální porucha se u Vivien Leighové poprvé naplno projevila v roce 1945, kdy už byla slavnou hollywoodskou hvězdou. Její propuknutí dávají hereččini životopisci do souvislosti s potratem, který krátce před tím prodělala a po němž upadla do tak hluboké deprese, až se svíjela na zemi a zoufale, hlasitě naříkala. Její tehdejší manžel, slavný britský herec Laurence Olivier však později vzpomínal, že si už na začátku jejich vztahu všiml, jak se nálady jeho ženy rychle střídají. „Měla jít na scénu, když se její nálada najednou prudce změnila. Z ničeho nic na mě začala křičet, najednou ztichla a šla na jeviště. Vše zahrála bez chybičky a posléze si na podivnou epizodu vůbec nevzpomínala,“ napsal ve svých pamětech.

S Clarkem Gablem vytvořila slavnou dvojici ve filmu Sever proti Jihu, ač se mimo kameru herci v lásce dvakrát neměli.

Dokonce hereččina bývalá spolužačka z klášterní školy o Leighové napsala, že pár týdnů nebo měsíců se s ní dalo vycházet, že byla normální, přátelská a aktivní, ale pak nastal v jejím chování náhlý obrat. „Před námi byla úplně jiná dívka – náladová, zamlklá, nedůtklivá, vulgární a často hysterická,“ popisovala její chování.

To však Leighové nebránilo jít si za svým vysněným cílem: stát se velkou herečkou. V osmnácti se zapsala na dramatickou školu, a ačkoliv se za rok na to provdala a ještě během studií porodila dcerku Suzanne, nemínila se svých ambicí vzdát a už v roce 1935 stihla natočit pět filmů! V roce 1937 se při natáčení filmu Požár nad Anglií zakoukala do svého hereckého kolegy Laurence Oliviera, který však byl ženatý. Leighová ovšem nebrala žádné ohledy ani na jeho ženu, ani na svého vlastního muže a jejich pětiletou dcerku. Bez zaváhání a výčitek opustila rodinu a začala žít s Olivierem. Protože se však oba jejich bývalí partneři zpočátku odmítali rozvést, museli milenci svůj vztah před veřejností několik let tajit. Vzali se až v roce 1940 a stali se zlatým hollywoodským párem.

Vivien Leigh a její manžel, herec Laurence Olivier

V roce 1943 Vivien vyrazila na vyčerpávající turné po severní Africe, kde hrála pro vojáky. Brzy ji však sklátily vysoká horečka a neustávající záchvaty kašle. Vrátila se do Anglie, kde jí lékaři diagnostikovali tuberkulózu. Strávila několik měsíců v nemocnici a musela si dát od filmování na rok pauzu. S kouřením však na radu lékařů nepřestala. Léky, které tehdy na tuberkulózu užívala, měly negativní vedlejší účinky a v kombinaci s náruživou konzumací alkoholu zhoršovaly hereččin psychický stav. K tomu se přidávaly stresy, přepracovanost, chronická nespavost, kvůli které musel často bdít i její manžel. Leighová se však z obav, aby její herecká kariéra neutrpěla, návštěvám psychiatrů bránila, a tak se její porucha postupem let dál prohlubovala.

Vše vyvrcholilo v roce 1953 při natáčení filmu „Sloní chůze“ na Cejlonu. Herečka vybuzená exotickým prostředím se celé noci na stráních oddávala sexuálním radovánkám s hercem Peterem Finchem a přes den pak byla vyčerpaná, nesoustředěná, labilní a na kameru vypadala hrozně. Posléze upadla do těžkého manického stavu a produkce s ní raději ukončila natáčení a nahradila ji Elizabeth Taylorovou.

Během zpátečního letu do Los Angeles Leighová propadla hysterii, tloukla do okýnka a chtěla vyskočit z letadla. Manžel ji nakonec nechal letecky přepravit do Anglie a umístit do psychiatrické nemocnice. Tam podstoupila poměrně drastickou léčbu, kdy ji balili do ledu a pouštěli do ní elektrické šoky, které ji způsobily popáleniny na spáncích. Šoková terapie herečce spíše přitížila, než pomohla. Laurence Olivier se následně zhrozil, jak se osobnost jeho manželky po návratu z nemocnice změnila. „Už nikdy nebyla tou dívkou, do jaké jsem se kdysi zamiloval,“ prohlásil. „Ten záhadný ďábel nemoci ji měl úplně v moci a stále utahoval šrouby.“

S Marlonem Brandem v dramatu Tramvaj do stanice touha (1951)

V roce 1956 Leighová znovu potratila a propadla se do ještě hlubší deprese. Její manželství s Laurencem Olivierem nezadržitelně spělo ke konci. Herec už nebyl schopen snášet její záchvaty hysterie a zuřivosti, kdy byla schopna rozbít vše, co jí přišlo do ruky, nebo ztlouct každého, kdo by se jí postavil do cesty, ale také její opakované nevěry. Leighová byla extrémně sexuálně náruživá, sám Laurence Olivier se svým přátelům svěřil, že pravidelně uspokojovat sexuální potřeby své ženy nebylo pro něj vůbec lehké. Totéž potvrdil i herec Peter Finch, s nímž Leighová udržovala od roku 1948 milenecký vztah. „Byla posedlá sexem. Byl to pro ni silný stimulant i droga. Já byl tehdy mladík, takže to pro mě bylo jako Vánoce, ale chudák Larry. Chudák Larry. Muselo ho to ničit,“ řekl Finch po letech s pochopením pro svého někdejšího soka.

Hereččina touha po sexu s jejím věkem stoupala, sexuální fantazie ji doslova mučily, a když zrovna nebyl žádný mužský doma po ruce, měla neodbytné nutkání vyběhnout na ulici a popadnout prvního chlapa, který se namane, a zatáhnout ho k sobě domů a svést. Stejné myšlenky ji přepadaly, když se vracela domů taxíkem, nebo když u jejích dveří zazvonil poslíček.

Ještě před rozvodem si Leighová „nabrnkla“ o čtyři roky mladšího herce Jacka Merivala, který o její nemoci věděl a Olivierovi slíbil, že se o jeho bývalou ženu postará. Když ji 8. července 1967 našel ležet bezvládně doma, první komu zavolal, byl právě Laurence Olivier, který k nim okamžitě přijel domů. Vivien však již nebylo pomoci. Tuberkulóza byla v kritickém stádiu – herečka měla obě plíce plné vody a brzy nato ve věku 53 let zemřela.


Bipolární porucha (také známá jako maniakální deprese) je závažná mentální porucha, která se projevuje prudkými změnami nálad, impulsivním jednáním, sklony k agresivitě a hrubému násilí, hypersexuální promiskuitou a dalšími symptomy.

user-avatar

Blondie

24. 04. 2015 | 16:00

> ExtraStory   |   Inzerce