Výprava do jeskyně Actun Tunichil Muknal v Belize | zdroj: YouTube


Křišťálová panna dodnes leží na zemi v jeskyni. Mayové ji tam rituálně zabili

TÉMATA: archeologie | mayové | jeskyně | náboženské rituály | belize

user-avatar

Yvonne K.

31. 05. 2015 | 10:30

Původní obyvatele Mezoameriky Maye většinou obdivujeme pro jejich architekturu a umění, astronomii a kalendář, méně už ale nacházíme pochopení pro odvrácenou tvář jejich civilizace, kterou představovaly lidské oběti. K těm nezřídka docházelo hluboko uvnitř jeskyní.

I sám Indiana Jones by musel v sobě najít dost odvahy a síly, aby podstoupil cestu, která vede k jeskyni Actun Tunichil Muknal v Belize. Nejprve by se totiž musel hodinu prodírat hustou džunglí, poté přeplavat studenou řeku, která vtéká do úzkého vchodu do jeskyně, a nakonec sestoupit po kluzké zemi do temných hlubin podsvětí, kde netopýři, pavouci a krabovci číhají v zákoutích. Jenže tato jeskynní havěť byla před více než tisíci lety docela přátelskou společností ve srovnání s lidmi, kteří sem přicházeli provádět své vražedné náboženské rituály.

Vstup do jeskyně Actun Tunichil Muknal

Až do roku 1989 svět o této jeskyni nic nevěděl. Jako první ji objevil Dr. Jaime Awe, jenž je označován za skutečného Indiana Jonese. Oficiálně se toto místo nazývá Jeskyně kamenné hrobky, ale místní jí dali mnohem příhodnější přezdívku – Místo strachu. Smrt v ní totiž našlo celkem 14 lidí, kteří byli pravděpodobně zabiti při rituálních obřadech. Sedm z nich bylo teprve dětmi nebo teenagery, ve věku od jednoho do 20 let. Mnozí z nich zřejmě pocházeli z řad elity, soudě podle umělé deformace jejich prodloužených lebek, které jim dávaly vzhled mimozemšťanů. Téměř všichni byli usmrceni tupým úderem do hlavy, přičemž některé lebky byly úplně rozdrcené. Jak je zabili, tak je tam pohozené nechali ležet, aniž by je pohřbili. Jejich kostry se pak postupně pokryly vrstvou vápence, až úplně vrostly do dna jeskyně, z nějž u mnohých dnes vystupuje jen lebka.

Jedna z nalezených koster se obzvlášť proslavila a stala se něčím jako archeologickou celebritou, známou pod jménem Křišťálová panna. Jde o kostru asi 18leté dívky, která byla nalezena v oddělené jeskynní sluji. Je unikátní z mnoha důvodů. Zřejmě zemřela obzvlášť krutým způsobem, neboť kromě zranění na lebce měla dva zlomené obratle. Pravděpodobně ji udeřili holí a pohodili na zem, takže tam zůstala rozpláclá ležet v jakési téměř taneční pozici – s roztaženýma nohama a rukama. Takto už tam leží přinejmenším 1 200 let a za tu dobu její kostra kompletně zkalcifikovala. Ve světle reflektorů tak její kosti s vápencovým povlakem jiskří jako křišťál, což dalo nešťastnici přezdívku Křišťálová panna.

Kostra dívky s rozpřaženýma rukama a nohama

Není známo, z jakého důvodu byla tato dívka zabita, obecně se má za to, že byla stejně jako jiné děti obětována bohu deště Chac v době, kdy mayskou civilizaci sužovalo sucho, které pak zapříčinilo její pád. Lidskými obětmi si chtěli Mayové naklonit svá božstva. Z toho důvodu obětovali hlavně děti a mladé dívky, protože ty díky své čistotě a nevinnosti měly pro bohy obzvlášť velkou hodnotu. Sami Mayové považovali svoji oběť za čest a za způsob, jak se dostat do nebe. Věřili, že duše musí projít nejprve devíti vrstvami podsvětní říše, aby se očistila, proto své obětní rituály směřovaly hlouběji do podzemí.

Jiná teorie ovšem říká, že mrtví z jeskyní mohli být oběťmi honu na čarodějnice (třeba z důvodů nějakého svého duševního nebo fyzického postižení). Proto nebyli řádně pohřbeni a místo toho byli ponecháni v jeskyni, neboť lidé věřili, že tam jejich duše zůstane navždy upoutána.

Jeskyně je posetá fragmenty keramiky. Návštěvníci by se proto měli dívat bedlivě pod nohy, aby je nerozšlápli.

V jeskyni se kromě koster našlo více než 1 400 artefaktů, především střepy z keramiky a fragmenty obětních nádob s otvory na odkapávání krve, rovněž různé rituální nástroje, jako například ostré kamenné nože. To vše svědčí o praktikách, které se v hloubi jeskyně kdysi prováděly. Díky nedostupnosti jeskyně i její kalcifikaci se všechny tyto pozůstatky mayské kultury včetně koster dochovaly téměř nedotčené až do dnešní doby a je možné je uvidět na vlastní oči i dnes, neboť jeskyně je volně přístupná. Ovšem nejprve musíte podstoupit poměrně dobrodružnou cestu, která – jak organizátoři prohlídek neopomíjejí zdůraznit – není vhodná pro lidi se slabým srdcem.

user-avatar

Yvonne K.

31. 05. 2015 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce