Objektivem Cornela Lucase.

Objektivem Cornela Lucase. | zdroj: vintag.es


Která hvězda byla stydlín a kdo focení oplakal? Přečtěte si příběhy za snímky Cornela Lucase

TÉMATA: herci | herečky | portréty

user-avatar

Simona Knotková

24. 10. 2017 | 14:00

Cornel Lucas (1920-2012) se do dějin fotografie zapsal se svými portréty herců. Co jeho úchvatným snímkům předcházelo? Přečtěte si příběhy dvanácti vybraných fotografií.

Marlene Dietrich (1948)

"Poprvé jsem dostal příležitost fotit Marlene Dietrich během práce pro Denham Studios. Zavedli mě do rohu obřího pódia. Byl jsem nervózní. Když bylo vše připraveno, čekal jsem ve tmě. Pustil jsem si k tomu rádio, protože jsem doufal, že to pomůže situaci a hlavně uklidní mé nervy. Najednou se u vstupu do studia objevilo světlo a vešla ona i se svým doprovodem. Toho dne jsem pořídil jenom pět fotek. Řekla, že přijde další den a podívá se na jejich hrubou verzi. Snímky jsem upravil podle jejích instrukcí. Příští den skutečně přišla a se zvětšovacím sklíčkem si prohlížela fotky. Spokojená se otočila na mě, potřásla mi rukou a řekla: 'Jste v klubu, pane Lucasi.' Byl jsem z toho zmatený a nevěděl jsem, co tím myslela. Její publicista mi pak vysvětlil: 'Znamená to, že jste na cestě k úspěchu.' A já byl!"

Katherine Hepburn (1950)

"Když jsem měl fotit Hepburn, řekla mi: 'Cornele, nechci se fotit ve studiu. Fotí mě tam celý život. Chci, abys jen chodil za mnou a fotil, co budeš chtít.' Strávili jsme spolu celý den. Pokaždé, když jsem ze své pozice vzadu vycítil správný moment, kývl jsem na elektrikáře, aby na ni namířil světlo, a vyfotil jsem ji. Za pár dnů jsem si všiml jedné věci. Hepburn si před příchodem na plac proplachovala obličej ledovou vodou. Prý jí to pomáhalo víc než make-up. 'Moje tvář pak září,' říkala. Na tohle tajemství krásy přísahala i Suzy Parker."

David Niven (1955)

"Jedno odpoledne jsem ve studiu v Chelsea pracoval s modelkami, když přišel David Niven. Když viděl všechny ty nádherné ženy, vzpomněl si, jak sám na začátku své kariéry dělal modela v New Yorku. Niven byl skvělý vypravěč a říkal nám, jak společně s Errollem Flynnem a dalšími dvěma herci utvořili trochu odlišný modelingový tým. Všimli si totiž, jak fotografové často zneužívají modely a za pořízení několika odlišných snímků jim dávají jen jeden honorář. Rozhodli se, že každý z nich bude focený pro odlišnou tělesnou část. Focení začalo detailem na Nivenovu nohavici. Pak mu řekli, ať podrží drink. 'To není moje silná stránka, chlape,' řekl. 'Jsem levák a vypadám při tom strašně neohrabaně. Vím, ale o někom, kdo to zvládne!' Errol vyskočil, popadl skleničku a, ejhle, dva modelové, dva honoráře."

Diana Dors (1955)

"Britská Marilyn Diana Dors skvěle ovládala vlastní propagaci. Jednou si mě odchytla na benátském festivalu a záhadně mi sdělila, ať jsem venku připraven a čekám na její příchod. Za chvilku se objevila gondola s Dianou, která na sobě v parném horku měla dlouhý tlustý kabát! Najednou ho ze sebe shodila a ukázala své extraordinérní norkové bikiny. V té době to byl velmi odvážný snímek a na další den se objevil na předních stranách deníků celého světa."

Gene Tierney (1952)

"Gene Tierney jsem poprvé viděl v Premingerově snímku Laura z roku 1944. Klasická romance plná vášně, obsese a žárlivosti. Její vystoupení a vzhled bylo elektrizující a její obličej ve tvaru srdce úžasně vynikal v detailních fotografiích. Vždy se na ni bude vzpomínat jako na velkou krásku."

Lauren Bacall (1958)

"Studio 20th Century Fox mě požádalo, abych ji vyfotil. Přišel jsem k ní do bytu a ve dveřích mě uvítala služebná. 'Ó ano, už týden čeká, až ji přijdou vyfotit na pas,' řekla mi. 'Nejsem pasový fotograf. Jsem z filmové společnosti a přišel jsem udělat její portrét,' odpověděl jsem jí. Vzniklo tohle."

Gregory Peck (1957)

"Gregory Peck byl tou nejpohlednější hvězdou, které jsem kdy fotil. Jak byl ale hezký, byl zároveň stydlivý a nervózní, když přišlo na focení. Jednou mi s ním musel pomáhat rekvizitář Ernie. Nabízel mu spoustu šálků čaje a svými nekonečnými cockney vtípky nakonec dokázal, že se Peck před kamerou uvolnil a smál se."

Brigitte Bardot (1955)

"V roce 1955 jsem v Pinewood Studios fotil Brigitte Bardot. Byla to plachá jednadvacetiletá žena, která si zrovna procházela rozvodem s francouzským režisérem Rogerem Vadimem. Focení zrušila, protože se jí stýskalo po domově. Nakonec jsem ji ale přemluvil, když jsem slíbil, že to nebude trvat dlouho, a na radu jejího publicisty jsem jí objednal láhev šampaňského. Byla naprosto překrásná a jak focení pokračovalo, s pomocí šampaňského byla také čím dál víc sebevědomější. Přesto si ale uvědomovala svůj lehký předkus a své zuby si často zakrývala dlaní. Připomínalo to kočku, jak pije z misky tlapkou. Tak vznikla přezdívka sexy kotě, která ji provázela po celou její kariéru."

Kay Kendall (1952)

"Kay měla strach z detailních fotek. Byla paranoidní kvůli svému dlouhému nosu. Jednou jsem proto Dirku Bogardeovi řekl, že jsem v Americe koupil speciální objektiv, který s jejím nosem udělá zázraky. Když se to dozvěděla, souhlasila, že ji můžu vyfotit. Snímky se jí velmi líbily, netušila ale, že jsem neměl žádný speciální objektiv a použil jsem svůj běžný! Byla z nich tak nadšená, že si jeden vzala jako referenci po svého plastického chirurga!"

Joan Collins (1952)

"Poprvé jsem Joan Collins fotil pro italského režiséra Renata Castellaniho kvůli castingu do jeho filmu Romeo a Julie. Přišel jsem k němu do Baker Street a dostal jsem jedno světlo a jednoduché pozadí. Collins přišla celá vyparáděná a nalíčená na focení. Castellani ale chtěl její přírodní vzhled a požadoval, aby se odlíčila a vlasy si sčesala do drdolu. Když se to Collins dozvěděla, utekla s pláčem do koupelny. Nakonec se ale vrátila naprosto ohromující, byla to skutečně přírodní kráska. Roli Julie nakonec bohužel nedostala."

Jean Simmons (1948)

"Znal jsem ji už od doby, kdy jí bylo šestnáct. Pro propagaci jsem s ní nafotil několik snímků. Jednoho dne mě Stewart Granger, velká hvězda MGM, požádal, ať mu s ní zařídím schůzku. Krátce poté se vzali."

Yvonne De Carlo (1954)

"Po jednom z našich společných focení jsem Yvonne požádal, jestli by mě mohla hodit do Londýna. Cestou jsem navrhl, že bychom někdy mohli jít na večeři. 'Existuje jen přítomnost,' řekla. Uvědomil jsem si, že mám u sebe ale jenom dva šilinky a jednu šestipenci. Začal jsem se vymlouvat, že zas takový hlad nemám a že si můžeme skočit jenom na něco rychlého v Lyons Corner House, který stál blízko jejího bytu. Po sendvičích a kafé jsem ji doprovodil domů a byl jsem opravdu potěšen, když mi řekla, že právě prožila zatím tu nejlepší večeři v Londýně."

user-avatar

Simona Knotková

24. 10. 2017 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce