zdroj: YouTube


Kteří umělci odmítli podepsat Antichartu a jak dopadli?

user-avatar

Yvonne K.

27. 01. 2017 | 13:00

Před 40 lety byla do Národního divadla nahnána kulturní elita národa, aby odsoudila signatáře Charty 77 - dokumentu vyzývajícího československou vládu k dodržování lidských práv. S jeho obsahem se ovšem neměli umělci možnost vůbec seznámit. Místo jim zapálená soudružka Jiřina Švorcová přečetla rezoluci „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“, kterou měli na znamení své loajality s komunistickým režimem po skončení shromáždění podepsat. Týden nato byli za stejným účelem svoláni do Divadla hudby populární zpěváci a k řečnickému pultu byl nucen se postavit i Karel Gott.

Touto kampaní si potřebovali komunisté posvětit pronásledování signatářů Charty 77, chartisty izolovat od většinové společnosti a odradit ostatní, aby Chartu 77 podepisovali. Kamery proto pečlivě snímaly populární herce a zpěváky v hledišti, i když mnozí z nich se netvářili nijak nadšeně, naopak z některých tváří lze vyčíst rozpaky, smutek, pocit ponížení a hanby. Přesto tito umělci nenašli odvahu se nátlaku vzepřít. Celkem podepsalo Antichartu více než 7000 umělců a dalších kulturních pracovníků, mezi nimi 360 zasloužilých a 76 národních umělců. Pouzi tři z nich, Zdeněk Svěrák, Michal Pavlata či Jiří Ornest, se po převratu veřejně omluvili a svůj podpis označili za zbabělost a politováníhodné selhání. Ti, kteří Antichartu odmítli podepsat, by se dali spočítat jen na prstech jedné ruky. 

Vladimír Mišík (*1947)

Vladimír Mišík na snímku z roku 1976.

Ještě rok po Antichartě mu vyšlo v anglické verzi jeho album Stříhali dohola malého chlapečka. Jeho koncerty bývaly vyprodané. Až v roce 1982 přišla stopka a více než dva roky nemohl s kapelou Etc... vystupovat.  Ani v tomto existenčně těžkém období se nepodvolil nátlaku Státní bezpečnosti, která za "podpis” slibovala odpuštění.

Táňa Fischerová (*1947)

První větší filmovou roli dostala Táňa Fischerová až v roce 1984 ve filmu Prodloužený čas.

Herečka do Národního divadla pozvána nebyla, ale měla jako ostatní kolegové podepsat Antichartu na vrátnici Divadla Jiřího Wolkera, kde byla v angažmá. To odmítla a následoval postih. „Asi čtyři roky poté jsem opravdu nemohla dělat nic. Ale pak to pomalu povolovalo, a začala jsem se zase vracet. Nikdy jsem pak nepracovala moc, ale dostala jsem slušné příležitosti,” řekla pro Český rozhlas. 

Petr Kratochvíl (*1951)

Petr Kratochvíl v dobách svého vztahu s Lucií Bílou.

Zakladatel Divadla Ta fantastika a někdejší přítel zpěvačky Lucie Bílé nepodepsal jako jediný z celého divadla Ypsilon, kde v té době působil jako herec. “Ten tlak, abych ji podepsal, byl přitom obrovský,” řekl pro Lidové noviny. “Šlo jen o to, nenechat se zblbnout masou, která říká: „Když nepodepíšeš, zničíš divadlo, odneseme to všichni!“ V roce 1980 odešel nedobrovolně do emigrace. 

Martin Štěpánek (1947 – 2010)

Bratři Štěpánkové. Martin (vlevo) emigroval, Petr byl předsedou základní organizace KSČ v Národním divadle.

Kvůli svým politickým postojům měl Martin Štěpánek problémy nedlouho po srpnové okupaci a přišel o angažmá jak v Národním divadle, tak Činoherním klubu. Pod neutuchajícím tlakem, kdy se musel rozhodnout mezi členstvím v KSČ, anebo výpovědí z Vinohradského divadla, se rozhodl v roce 1981 s rodinou emigrovat. V Rakousku požádal o politický azyl. Jeho bratra herce Petra Štěpánka si pak estébáci neustále zvali na výslechy a pohovory. Chtěli, ať bratrovu emigraci odsoudí. 

Jaroslava Tvrzníková (*1940)

Jaroslava Tvrzníková

V padesátých a šedesátých letech 20. století patřila k nejzářivějším nastupujícím hvězdám československé kinematografie. Později byla známa spíše jako manželka Martina Štěpánka, jehož v roce 1981 následovala do emigrace. Po nelehkých začátcích, kdy pracovala i jako uklízečka,  vedla v Mnichově divadelní  společnost Franz Werfel Theater, režírovala a také vyučovala herectví. 

Kristina Vlachová (*1943)

Kristina Vlachová

Kvůli podpisu Anticharty ztratila možnost pracovat jako scenáristka a do roku 1984 byla zaměstnána v nakladatelstvích Orbis a Panorama v redakci omalovánek a vystřihovánek pro děti. Když se zjistilo, že zadávala práci autorům z prostředí Charty 77, kteří psali pod krycími jmény, byla propuštěna. Pracovala pak v různých zaměstnáních, mj. jako korektorka, naposled v roce 1989 jako vrátná na koleji Přírodovědecké fakulty UK, kde s některými studenty pořádala neoficiální filmové semináře. 

Ivan Vyskočil (*1929)

Ivan Vyskočil ve filmu O slavnosti a hostech (1966).

K dřívějšímu zákazu publikování se po nepodepsání Anticharty připojilo okleštění možnosti veřejně vystupovat. "Myslel jsem si, že nemusím. Kdybych byl existenčně ohrožen, kdybych nepodpisem ztratil práci, tak bych to možná udělal,” přiznal zakladatel Nedivadla v rozhovoru pro MF Dnes. Několik vynucených setkání s estébáky, kteří se ho pak pokoušeli získat pro spolupráci, mu "vyneslo" záznam v Cibulkových seznamech agentů StB. Proti tomuto nařčení se soudní cestou bránil a uspěl.   

Helena Vondráčková (*1947)

Helena Vondráčková na zájezdu v Polsku (1977).

Zpěvačka tvrdí, že její podpis pod Antichartou není, protože v době, kdy se sbíraly podpisy na listinu, byla na zájezdu v Polsku. Vondráčková o pracovní příležitosti však nouzi nikdy neměla a proti tvrzení Rudého práva z 11. února se nikdy neodvolala. Zato v roce 2000 zažalovala hudebního kritika Jana Rejžka za to, že v novinách uvedl, že její jméno je na seznamu Anticharty. Soud prohrála. 

Dagmar Havlová (*1953)

Dáša Veškrnová v komedii Holka na zabití (1975).

Rok po jejím sňatku s Václavem Havlem vyšlo v Lidových novinách prohlášení prezidentova mluvčího Ladislava Špačka, které uvádělo, že si Dagmar Havlová není vědoma, že by tehdy nějaký takový dokument podepsala. Už ale nevysvětlil, jak se její jméno na listině ocitlo.

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Yvonne K.

27. 01. 2017 | 13:00