Cestou k rokli Židé naráželi na mrtvá těla.

Cestou k rokli Židé naráželi na mrtvá těla. | zdroj: wikipedia.org


Kyjevští Židé kráčí k Babímu Jaru. Netuší, že je to jejich poslední cesta

TÉMATA: druhá světová válka | sssr | holocaust

user-avatar

Simona Knotková

30. 01. 2018 | 18:30

V září roku 1941 vydali Němci nařízení, podle kterého se všichni Židé z Kyjeva měli shromáždit. Více jak 33 tisíc obyvatel netušilo, že jde na smrt.

Židé si s sebou měli vzít všechny osobní doklady, cennosti, peníze a oblečení. Kdo neuposlechl nařízení, hrozila mu smrt zastřelením. Kyjevští obyvatelé znali nacistické metody velmi dobře, a proto je ani nenapadlo příkazu neposlechnout. Netušili, že jejich osud je už dávno zpečetěn. Dny 29. a 30. září 1941 měly být daty jejich smrti…

Po shromáždění byli odvlečení do rokle Babí Jar, která se nacházela tři kilometry od Kyjeva. Zde byli rozděleni do skupin a nazí nahnáni do rokle. Tam celou akci převzali členové Schutzpolizei. Mužům, ženám i dětem přikázali lehnout si obličejem na zem a jednoho po druhém začali střílet zezadu. Kdo se na místo dostavil později, ten si musel lehnout na mrtvé lidi a čekat, až svou ránu dostane on. Celý masakr trval nekonečné dva dny.

"Už byla tma. Postavili nás do řady a začali střílet. Zavřela jsem oči, zatnula pěsti, napjala všechny svaly a skočila jsem ještě dřív, než mě stačila kulka trefit. Dopadla jsem na mrtvá těla. Němci nás obcházeli a dodělávali ty, kteří se ještě hýbali. Mrtvá těla pak začali zasypávat hlínou. Část spadla i na mě a já se začala dusit. Bála jsem se pohnout, ale musel jsem se nadechnout. Rozhodla jsem se, že raději budu zastřelená než zaživa pohřbená. Vyhrabala jsem se nahoru. Musela jsem být opatrná, protože všude byla světla baterek a každý, kdo se pohnul nebo zasténal, byl zastřelen. Naštěstí jsem se dokázala odplazit k jedné ze stěn rokle a s pomocí posledních kousků sil jsem utekla," vzpomínala u soudu Dina Proničeva, jedna z mála přeživších masakru.

Dokumenty odeslané do Berlína mluvily o více jak 33 tisíc zavražděných Židů. Jednalo se tak o největší hromadnou vraždu 2. světové války, k níž došlo na jednom místě. Babí Jar sloužil jako pohřebiště ale i v dalším průběhu okupace a kromě dalších desetitisíců Židů, Romů nebo Ukrajinců zde naposledy spočinuli partyzáni a váleční zajatci.

Všechny oběti dnes vzpomíná památník, který byl na místě postaven.

user-avatar

Simona Knotková

30. 01. 2018 | 18:30

> ExtraStory   |   Inzerce