Středověk chápal lásku hlavně jako nemoc ducha i těla

Středověk chápal lásku hlavně jako nemoc ducha i těla | zdroj: ancientpages.com


Láska byla ve středověku brána jako vážná nemoc, pomáhala promiskuita

TÉMATA: středověk | medicína

user-avatar

Tomáš Chalupa

19. 02. 2018 | 13:00

Dnes chtějí být všichni zamilovaní, ale ve středověku to bylo úplně obráceně. Zamilovanost byla brána jako nemoc, které bylo potřeba se zbavit.

Láskou trpěli podle historičky Mary Wackové ze Stanfordovy univerzity hlavně šlechtici. Medicínsky to bylo v těch dobách popsáno jako nezdravá fixace na jednu konkrétní osobu. Středověcí autoři lásku spojovali s dalšími negativními projevy, jako byly deprese, nespavost, nechutenství, doprovázené naopak náhlými euforickými stavy. Lásku bylo nutné podle středověkých učenců léčit. A také na to měly popsány své metody.

Středověcí lékaři velmi věřili na to, že lidské tekutiny mají být v rovnováze, aby byl člověk zdravý a spokojený. Těmi tekutinami se měla na mysli krev, hlen a bílá a žlutá žluč. Láska vznikala z disbalance těchto tekutin, navíc ji pak sama dále zhoršovala. Není jasné, jestli byla příčinou nebo následkem, možná obojím. Lékaři vycházeli při studiu nemoci zvané láska z textů antického lékaře a filozofa Galena. Projevy lásky jakožto nemoci se zabýval také Hippokrates, který upozorňoval na náhlé změny nálad pacienta.

Co bylo vůbec nejzajímavější, tato nemoc se přenášela pouhým pohledem. Stačil někdy jen jeden pohled do očí muže. Pokud byl muž slabý, pohled do očí ženy v něm zažehl lásku a dotyčný onemocněl. Silný muž pohled vydržel a zůstal zdravý.

Dokonce se předpokládalo, že tato nemoc je dědičná. Pokud takto postižený muž zplodil s onou ženou dítě, jejich potomek měl podle lékařů všechny předpoklady k tomu, aby v dospělosti také onemocněl láskou. Naopak za imunní byli považováni staří lidé, děti a eunuši.

Nu a jakou léčbu tedy středověcí učenci doporučovali? Zaprvé se oženit, ovšem nikoliv s osobou, která byla původcem nemoci. Pomáhalo také vyspat se s nějakou jinou pěknou dívkou nebo vícero dívkami. Střídání partnerek bylo v takovém případě vyloženě žádoucí.  U žen se pak doporučovalo něco úplně jiného – dobré jídlo, hudba a časté koupele. Z dnešního pohledu se tedy dá konstatovat, že mužští pacienti měli léčebnou kůru výrazně příjemnější.

Středověcí učenci a lékaři tak na lásku pohlíželi jinak než básníci a trubadúři, kteří milostnou touhu opěvovali a ve svých eposech a písních šířili ideál rytíře bojujícího celý život o přízeň své vyvolené. Zatímco umělecké duše vnímaly zamilovanost jako ušlechtilý, povznášející cit, racionálněji založení lékaři ji chápali hlavně jako závažnou, nicméně léčitelnou nemoc.

user-avatar

Tomáš Chalupa

19. 02. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce