| zdroj: youtube.com


Legendární brankář František Plánička: Svět ho obdivoval, Sparta ho nechtěla

TÉMATA: sportovní legendy | fotbal

user-avatar

Yvonne K.

20. 07. 2016 | 12:45

Před 20 lety, 20. července 1996, zemřel ve věku 92 let legendární český fotbalista František Plánička. Spolu se Španělem Zamorou byl považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Na rozdíl od dnešních fotbalových hvězd však žil poměrně skromným a asketickým životem. Chodil do práce, nejezdil na dovolené, nekouřil ani nepil. Za celou svou kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný než reprezentační.

Novináři z Evropy i jiných kontinentů ho řadili k nejlepším gólmanům světa. Cizina si tak kromě jeho jména, vyslovovaného jako „Planyka“, musela zapamatovat i název nového státu, jehož barvy hájil: Czechoslovakia. K propagaci nově vzniklé republiky tak Plánička přispěl víc než politici. Svět oslňoval nejen sportovními výkony, ale i svým čestným chováním, pro které byl v roce 1985 oceněn mezinárodní Cenou Fair PlayPláničkův styl chytání míče.

Fotbalu se učil v Praze-Letné na ulici, kde si s kluky kopali obyčejným hadrákem. Skoky po míči nacvičoval v létě skákáním do vltavského kanálu u Stromovky. Už ve čtrnácti letech chytal za Slovan Praha VII, od patnácti let střežil branku Bubenče. Do Slavie přišel v roce 1923 po půlročním tréninku na Spartě, tamním funkcionářům se totiž zdál být na brankáře příliš malý – měřil jen 172 centimetrů. Kuriozitou je, že do Slavie přestoupil za pouhých 800 Kč! Z této částky mladý František neviděl ani haléř.

"Léta ve Slavii byla pro mne 16 let lidského života s jeho slastmi, ale i 16 let rodinného i osobního odříkání. Nelituju toho ani na vteřinu," řekl pražský rodák o svém působení v červenobílém klubu. Dvě ikony: František Plánička  (1904 – 1996)  a Škoda Popular

Sportoval a zároveň chodil do zaměstnání. Ještě jako brankář Bubenče si z platu dělníka našetřil dva tisíce korun na studium na obchodní škole. Měl obavy, že když se na hřišti vážněji zraní, neuživí se manuální prací.  Místo úředníka ve Všeobecném penzijním ústavu tak pro něj znamenalo jistotu. Musel pak zvládnout obojí – práci i trénink.
„V pondělí jsme měli volno. V úterý a ve čtvrtek byl trénink s míčem. Tréninky kondice ve středu a v pátek jsem prováděl sám. V poledne jsem jel z práce tramvají pod Letnou, vyběhl nahoru k hřišti, za hodinu udělal předepsaný počet sprintů a koleček na dráze, osprchoval se, ve slávistické restauraci poobědval dva buřty s houskou, vypil limonádu, seběhl na tramvaj a ve čtyři jsem už byl zase v kanceláři a pracoval až do sedmi,” popisoval Plánička svůj běžný týden.

Manželku a své dcery brával na výlety pouze v pondělí odpoledne. „V sobotu, den před utkáním, bych ani na výlet nejel. Co kdyby se něco stalo? Nebyl bych klidný,“ vysvětloval. Po celou dobu své kariéry nejezdil s rodinou na dovolenou, neboť tu si brával na zájezdy Slávie. Brankáři a kapitáni Gianpiero Combi (vlevo) a František Plánička (vpravo) si potřásají rukama před finálovým utkáním MS v Itálii 10. června 1934.

Za Slavii sehrál téměř tisíc zápasů, od 1. října 1923 až do svého zranění 14. června 1938. Největšího úspěchu Plánička ale dosáhl v reprezentačním dresu.  Jako kapitán přivedl Československo až do finále MS, v němž mužstvo – ovšem s notným přispěním rozhodčího Eklinda – podlehlo domácí Itálii 1:2. „Italové vynikli dravostí a houževnatostí, Češi svým postřehem a klidem. Vědecká hra Čechoslováků prohrála po rovnocenném boji. Plánička byl největším zjevem šampionátu a nejen nejlepším brankářem, ale téměř i hráčem,“ napsal tehdy italský list Il Tevere.

Plánička vynikal postřehem, mrštností a předvídavostí. K dokonalosti dovedl svůj styl chytání ,,do koše“, kdy v pádu ,,rybičkou“ ztlumil oběma rukama míč na prsou. Jeho slabinou však byl levý horní roh branky. Za celou svou kariéru však dokázal udržet průměr obdržených gólů méně než jeden na utkání. 

Byl pověstný také svou přísnou životosprávou, díky které si dlouho udržoval vysokou formu. Nebýt zranění, jeho kariéra by zřejmě byla delší. Ve čtvrtfinále světového šampionátu ve Francii v roce 1938 si zlomil ruku po nešťastné srážce s kopačkou Brazilce Peracia. Později se ukázalo, že celé prodloužení odchytal se zlomenou rukou. Toto zranění však způsobilo konec jeho kariéry ve 34 letech. Hned po skončení mistrovství světa si napsal na kartičku, kterou stále nosil u sebe: “Celkem jsem sehrál 1643 utkání, dostal 1267 gólů, měl průměr 0,77 gólu na zápas, nastoupil jsem ve 44 derby se Spartou, vyhrál osmkrát ligu.”

 

user-avatar

Yvonne K.

20. 07. 2016 | 12:45

> ExtraStory   |   Inzerce