Lyžařský výcvik v 70. letech, který na Pustevnách organizovalo SOU železniční v Chomutově.

Lyžařský výcvik v 70. letech, který na Pustevnách organizovalo SOU železniční v Chomutově. | zdroj: souz-chomutov.webgarden.cz


Lyžařský výcvik byl za socialismu masovou záležitostí

TÉMATA: československo | socialismus | lyžování | lyže | rekreace | školní léta

user-avatar

Václav Pokorný

16. 02. 2019 | 11:30

Týdenní lyžařský výcvik v socialistickém Československu byl povinný téměř pro všechny. S poměrně skromnou výbavou jezdili na hory nejen školáci a studenti, ale také pracující z továren, kterým hromadnou zimní dovolenou organizovalo Revoluční odborové hnutí.

Na hory se v Československu jezdilo snad vždycky. Přesto teprve za socialismu dosáhla zimní dovolená na horách masové obliby. Hory zdaleka nebyly jenom o lyžování a dalších zimních hrátkách. Na povinných školních lyžařských výcvicích začínaly první lásky, na sjezdovky vyrážely celé rodiny a z Čechů se stával národ lyžařů. Zasněžené svahy se staly také dějištěm mnoha legendárních českých filmů jako Anděl na horách, Homolka a tobolka nebo Sněženky a machři.

Až do 70. let si českoslovenští lyžaři museli vystačit s poměrně skromnou výbavou. Lyže se u nás vyráběly od roku 1956 v závodě Artis v Novém Městě na Moravě, kterým konkurovaly lyže Sulov ze slovenské Bytče. S těmito značkami se v těch dobách potkával snad každý, kdo se věnoval nějakému zimnímu sportu. Objevovaly se na hokejkách nebo saních a nutno dodat, že šlo o velmi dobrou a kvalitní značku. 

Ovšem už za socialismu bylo jasné, že si lyžaři nevystačí jen s jednoduchými ohýbanými prkénky dřevěných profilů. Nároky na vybavení od 70. let prudce rostly i u nás a tuzemští výrobci se snažili, i když s omezenými možnostmi.

Na českých sjezdovkách se brzy začaly objevovat také první zahraniční lyže – rosignoly, kneissly, fischerky nebo elanky. Fenoménem té doby se staly dětské lyže značky Sulov Prince, na kterých se u nás učilo lyžovat snad každé dítě.

Přišla také nová éra lyžařského vázání, které postupně vytlačilo zastaralý kandahár. Ruku v ruce s moderním vázáním se začaly objevovat bezpečné zahraniční přeskáče značky Solomon, Nordica a Dynafit.  Abychom je nemuseli dovážet z ciziny, naše firma Botana ve Skutči přišla brzy s vlastním modelem. Ten nebyl tak dokonalý jako zahraniční značky, ale oproti koženým lyžákům ke kotníkům to byla výrazná změna k lepšímu. 

Za vývojem nezaostaly ani lyžařské brýle. Tehdejší firma Okula v Nýrsku představila záhy typ brýlí Mistral a pletařské závody se postaraly o to, aby Čechoslováci mohli pro pohyb na horách vyměnit kulichy za pravou lyžařskou čepici ve tvaru domečku.

Tuzemští výrobci začali také vyrábět nepromokavé oteplovačky a bundy. Takto vyzbrojeni levnými lyžařskými výrobky se mohli občané všech věkových kategorií s radostí věnovat lyžování.

Dnes si lze jen postesknout, že na povinný lyžařský výcvik se v dobách socialismu dostalo asi 95 procent dětí ze základních škol a dnes je to podle čísel České školní inspekce asi jen 62 procent. Přes třicet procent českých rodičů si drahé lyžařské vybavení pro své děti dnes nemůže dovolit. 

 

user-avatar

Václav Pokorný

16. 02. 2019 | 11:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu