Karel Hynek Mácha si své sexuální požitky suše a věcně zapisoval do deníku.

Karel Hynek Mácha si své sexuální požitky suše a věcně zapisoval do deníku. | zdroj: archiv


Karel Hynek Mácha nebyl v lásce žádný romantik, vyžíval se v tvrdém sexu

TÉMATA: karel hynek mácha | česká literatura | máj | sex

user-avatar

Blondie

1. 05. 2015 | 10:00

Díky básníku Karlu Hynku Máchovi a jeho lyricko-epické básni Máj si Češi už dvě století let spojují měsíc květen s časem plným romantiky a lásky. Básníka samotného pak učitelé po desetiletí líčí svým žákům jako romantika, jehož hlavní zálibou bylo navštěvovat hrady a večer rozjímat na hřbitově. Realita však ve skutečnosti až tak romantická nebyla. Kníže českých básníků, jak se mu přezdívalo, nejraději navštěvoval svoji milenku Lori a spíše než do jezera se nořil do hlubin jejího klína i pozadí. Do svého deníku si pak s přesností účetního zapisoval, kolikrát, jak a kde ji toho dne „pical“. Ani se nenamáhal pro popis svých sexuálních radovánek zvolit nějaké poetičtější výrazy.

Kromě Máje, který je jednou z nejvydávanějších českých knih, a několika kratších próz, po sobě Mácha zanechal také deník z roku 1835. Jeho plný obsah však literární veřejnosti zůstal 150 let utajen. Zprvu proto, že intimní pasáže byly zašifrované. Rozluštit se je podařilo až v roce 1886 známému milovníkovi záhad Jakubu Arbesovi. Když pochopil, o čem je řeč, úplně se zděsil a pikantní tajemství si nechal raději pro sebe. Kolem Karla Hynka Máchy se tou dobou již vytvořil národní kult, srovnatelný s kultem kolem svatého Václava. Zveřejnit něco takového by se rovnalo svatokrádeži! Kníže českých básníků by mohl přijít o aureolu romantického hrdiny a jakéhosi až nadpozemského světce. Vždyť z jeho odkazu si Češi ukovali národnostní štít, jímž se stavěli proti německé rozpínavosti, a z Máchy si vyrobili ikonu češství. Ta by zásadně utrpěla, kdyby vyšlo najevo, že Mácha byl také člověk z masa a kostí a k tomu náruživý erotoman a téměř sadista. V popisech sexuálních praktik navíc naprosto neromantický až vulgární. 

Pomník Karla Hynka Máchy na Petříně od Josefa Václava Myslbeka

Na rozdíl od ikonické Myslbekovy sochy na Petříně Mácha totiž raději než šeřík svíral v rukou „mordyjánskou prdel“  Lori Šomkové. Se svou dívkou, která ani neuměla česky, se miloval, kde se dalo: na dvoře i v sednici, na zemi, u kamen, u okna... Minimálně dvakrát po sobě, ale raději třikrát i více a nejraději zezadu.

Vzadu jsem ji fikal,“ zapsal si a pokračoval: „Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se, že chci hluboko.“ Jinde pak: "Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí." Jak vidno, svou milenku Mácha nešetřil a občas s ní zacházel brutálně. „Zachtělo se mi díry souženější. Bála se, že chci hluboko. Křičela, abych přestal. „Es tut weh. Jesuskote.“ ... až z ní krev tekla ... Nakonec jsem jí pical ještě sedmnáckrát.“

Filmová adaptace Máchova Máje režiséra a kameramana F. A. Brabce  (2008)

Když nebyla zrovna po ruce, tak český básník masturboval: „Hned časně ráno onanie,“ neopomněl si stručně zaznamenat. Nikde ani stopy po nějaké romantice či milostném okouzlení. Jeho partnerka mu byla jen kusem masa k nasycení, gumovou figurínou k ukojení fyzických potřeb. Po vykonání aktu si do deníku okamžitě poznamenal, že "šel srát“. Když mu Lori nebyla po vůli, zlobil se a vyhrožoval, že už ji nemiluje, zkrátka choval se občas jak citový vyděrač. Jediný cit, který projevoval, byla chorobná žárlivost a podezíravost, že nebyl prvním ani posledním mužským, kdo Lori „pical“.

Ledaskdo by mohl namítnout, že Mácha byl prostě obyčejným chlapem, až na to, že běžní muži si své sexuální zážitky nemají potřebu zapisovat. Jenže Mácha byl literát. Kdyby žil v dnešní době, zřejmě by skládal erotické básně nebo romány tučně prošpikované sexem. Své sexuální představy by pak nemusel cudně halit do obrazů jarní přírody, kde „o lásce šeptal tichý mech" či "jezero hladké v křoví stinných zvučelo temně tajný bol". V kontextu deníku totiž nyní vyznívají Máchovy verše poněkud dvojsmyslně, neřkuli smyslně. Ale to nijak neubírá na síle a romantické kráse Máchovy poezie, ani na milostné magii májového času. 1. květen už navždy v Česku zůstane svátkem všech šťastně i nešťastně zamilovaných romantiků.


user-avatar

Blondie

1. 05. 2015 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce