Dopad plazmatického paprsku (žlutá) generuje stojaté vlny na hranici magnetopauzy (modrá) a v magnetosféře (zelená). | zdroj: livescience


Magnetický štít Země vibruje jako buben, ale nikdo to neslyší

TÉMATA: věda | výzkum | astrofyzika | magnetické pole | vibrace

user-avatar

Yvonne K.

10. 10. 2019 | 11:30

Vědci z Queen Mary University of London potvrdili teorii, která byla předložena před více než čtyřmi desetiletími. Jejich studie poprvé prokázala, že když je magnetický štít Země zasažen silnými impulsy, vibruje jako buben.

Pokaždé, když impuls udeří na vnější hranici štítu – oblast známou jako magnetopauza – rozvlní se po jeho povrchu a jakmile dosáhne magnetických pólů, vrací se zpět. Původní a odrazené vlny se vzájemně ovlivňují (interference) a vytvářejí vzorec stálých vln, kdy se v určitých bodech zdá, že vlny stojí v klidu, zatímco ostatní vibrují tam a zpět. Přesně stejným způsobem rezonuje buben, když bubeník udeří rukama či paličkami do membrány. 

Magnetopauzu k bubnu vědci poprvé přirovnali v roce 1974, ale až po 45 letech tento jev přímo zaznamenali. 

"Spekulovalo se, že by se tyto bubnové vibrace nemusely vůbec vyskytovat vzhledem k nedostatku důkazů. Další možností  bylo, že je lze jen velmi těžko detekovat,” vysvětlil Martin Archer, fyzik z Queen Mary University v Londýně.

Pozorování byla možná díky konstelaci pěti satelitů NASA THEMIS. Byly na správném místě ve správný čas a zaznamenaly silný magnetický paprsek dopadající na magnetopauzu. Dokázaly tak studovat účinek tohoto impulsu a měřit oscilaci v magnetosféře.

„Zemské magnetické pole je obrovský hudební nástroj, jehož symfonie nás výrazně ovlivňuje vesmírným počasím,“ řekl Archer. "Známe paralely dechových a smyčcových nástrojů, které se v něm vyskytují po celá desetiletí, ale nyní můžeme do mixu přidat i nějaké perkuse."

Je však v podstatě nemožné slyšet tyto vibrace ve vesmíru. "Frekvence, které jsme detekovali – [mezi] 1,8 a 3,3 milimetry – jsou více než 10 000krát nižší, aby byly slyšitelné pro lidské ucho," dodal vědec.

Navíc je ve vesmíru tak málo částic, že tlaky spojené s kmitáním by nebyly dostatečně silné, aby pohybovaly ušním bubínkem. Vědecký tým tak musel „manipulovat s daty z citlivých nástrojů na palubě sond THEMIS" a převést je na něco slyšitelného pro člověka.

 



user-avatar

Yvonne K.

10. 10. 2019 | 11:30

> ExtraStory   |   Inzerce