Bohuslava Horáka uvěznilo stejně jako jeho ženu Miladu za války gestapo, ale na rozdíl od manželky se mu podařilo prchnout před StB. Reprofoto

Bohuslava Horáka uvěznilo stejně jako jeho ženu Miladu za války gestapo, ale na rozdíl od manželky se mu podařilo prchnout před StB. Reprofoto | zdroj: lidovky.cz/vhu.cz


Manžel Milady Horákové unikl za dramatických okolností zatčení Státní bezpečností

TÉMATA: československo | 1949 | milada horáková | stb | emigrace

user-avatar

Václav Pokorný

27. 09. 2019 | 13:00

Příběh Milady Horákové, která skončila na popravišti, je dobře známý. Útěk jejího manžela dr. Bohuslava Horáka, kterému se podařilo jen o vlásek uniknout zatčení Státní bezpečností, zůstal až donedávna neznámý.

"Je téměř neuvěřitelné, že se podařilo dosledovat cestu, kterou kdysi utíkal manžel Milady Horákové na Západ. V rodinách lidí, kteří panu Horákovi pomáhali, se o tom tak trochu vědělo, ale příliš nemluvilo," řekl reportér MF DNES Luděk Navara, autor Příběhů železné opony.

Celý příběh je zajímavý také tím, že doktor Horák až do své smrti nikomu neprozradil, kdo mu pomáhal nelegálně utéci za hranice komunistického Československa. Nechtěl nikomu uškodit. Tajemství prozradili až po změně režimu lidé, kteří byli do jeho útěku zapojeni. Nemalou roli hrálo také svědectví, které po sobě ve Spojených státech pan Horák zanechal.

V osudný den 27. září 1949 přišel doktor Horák po poledni domů. Doma byla hospodyně Mařenka a šestnáctiletá dcera Jana. Po chvíli u branky jejich zahrady zazvonili dva muži tajné komunistické policie. Hospodyně je pustila dovnitř. V té době Horák ještě netušil, že poslední chvíle ke společnému útěku byla promarněna. Chtěl manželku varovat, a tak přes terasu a zahradu z bytu uprchl. Jenže manželku už nezachránil. Ta byla zanedlouho zatčena ve své pražské kanceláři v Masné ulici. 

První, za kým Bohuslav Horák jel, byl evangelický farář Kučera. Ten ho však nemohl ukrýt u sebe, ale zajistil mu pomoc u kronikáře evangelického sboru. Pak našli v církevních kruzích člověka, který měl dům i kontakty v západních Čechách. Byl to novinář a spisovatel Jan Hajšman. U něj se Horák ukrýval několik dní, pak přespal ještě na jednom místě a nakonec se dostal do Meclova na Domažlicku. V mlýně pana Šimáka, který byl zároveň převaděč, se spolu s doktorem Horákem připravovali na ilegální přechod hranice do Německa další lidé. Bohuslav Horák zde dostal falešné doklady na jméno Lenora.

 Milada Horáková s manželem Bohuslavem Horákem v létě 1946.

Po dvou měsících skrývání přišel konečně den přechodu za hranice. Mlynář Šimák měl propustku do hraničního pásma, kam jezdil s traktorem pro stavební materiál na rekonstrukci mlýna. V pásmu se nacházely opuštěné usedlosti po Němcích, které měly být zlikvidovány. V den přechodu, 1. prosince 1949, mu s prací pomáhal jeho tehdy 13letý syn Josef a další čtyři uprchlíci, kteří byli oblečeni jako dřevaři. V pytlích měli schované civilní šaty.

Celá skupina se pak dostala do blízkosti státní hranice, kde začali nakládat stavební materiál. Přišla hlídka Finanční stráže, zkontrolovala povolení a doklady a dělníkům řekla, že se ještě vrátí. Pravděpodobně jim něco nesedělo. 

Po jejich odchodu už Šimák na nic nečekal a vzal skupinu čtyř mužů směrem k hranici. Chlapec zatím čekal u valníku. Převedl je přes tři kilometry vzdálenou hranici do Německa a se synem se nepozorovaně vrátil domů.

V Německu se Bohuslav Horák dostal do uprchlického tábora Valka u Norimberku. Zde se o půl roku později dozvěděl o popravě své manželky Milady. Doma v Praze zůstala po jeho útěku šestnáctilletá dcera Jana, která po justiční vraždě své maminky vyrůstala u tety. Bohuslav Horák se ji snažil ilegálně dostat do zahraničí. Dokonce pro ni na podzim 1951 poslal převaděče Františka Kroce, vybaveného falešnými dokumenty. Státní bezpečnost ale tohoto muže odhalila a zatkla. Jana Horáková získala povolení k návštěvě otce, který žil v té době v USA, až v roce 1966 a o dva roky později se za ním mohla vystěhovat. 

Bohuslav Horák zemřel 13. října 1976 ve Washingtonu DC. Informace o jeho útěku za železnou oponu byly zveřejněny až v roce 2006, čili sedmnáct let po pádu komunistického režimu.

 

user-avatar

Václav Pokorný

27. 09. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu