Masový vrah Marcel Petiot u soudu, kde dostal trest smrti

Masový vrah Marcel Petiot u soudu, kde dostal trest smrti | zdroj: allthatsinteresting.com


Marcel Petiot zachraňoval Židy, jen aby je pak mohl sám vraždit

TÉMATA: vrazi | vraždy | krimi | francie | druhá světová válka

user-avatar

Tomáš Chalupa

26. 09. 2018 | 12:00

Je to jeden z nejzvrácenějších příběhů, jaké může vymyslet jen sám život. Vážený doktor, který pomáhá Židům uniknout před nacistickým řáděním. Ve skutečnosti je ale láká do vlastních pastí a pak je vraždí. Marcel Petiot byl opravdová zrůda.

Petiot se narodil v roce 1897. Prošel mnoha školami, protože z několika byl vyhozen pro své násilné chování. V roce 1915 byl odveden do armády. Na frontu se ovšem vůbec nedostal, zato měl opakované problémy pro krádeže. Kradl tak moc, že byl nejprve uvězněn a pak předám psychiatrům, jakožto těžký případ kleptomanie. Trávil čas v nemocnici a po různých vyšetřeních. Také sám sebe střelil do nohy, aby mohl déle zůstat v nemocnici.

Psychiatři navrhli jeho umístění do blázince, protože takový člověk armádě nemůže v ničem pomoci, spíše naopak. Jenže válka skončila a Petiot místo do blázince putoval na zdravotnickou školu, na kterou se přihlásil. Ukončil ji po devíti měsících, a mohl tak začít pracovat ve zdravotnictví.

Jenže jeho psychické problémy nezmizely, právě naopak. Stal se závislým na drogách a také na vraždách. Jeho první obětí byla jeho přítelkyně Louise Delaveauová, dcera jednoho z jeho pacientů. Zmizela beze stopy v roce 1926, krátce poté, co její vztah s Petiotem začal.

Krátce po vraždě se Petiot rozhodl kandidovat na starostu své obce Villeneuve-sur-Yonne. A uspěl, mimo jiné i díky tomu, že najal pár lidí, aby při veřejných debatách dělali rozruch a uráželi oponenty. První, co začal Petiot v úřadu dělat, bylo defraudování městských peněz. Korupce dosáhla za jeho úřadování nebývalých rozměrů, městská pokladna zela prázdnotou, zato Petiotovy finanční poměry se velmi zlepšily.

Několikrát byl nucen rezignovat, aby byl okamžitě zvolen na jiné posty. Nakonec se se ženou a synem odstěhoval do Paříže, kde si otevřel vlastní lékařskou praxi. Kradl a fetoval dále, ale válka a okupace Francie všechny jeho prohřešky překryly v chaosu oněch dní. I když ne všechny. I okupační úřady chtěly Petiota dostat za mříže za to, že předepisoval narkotika drogově závislým. Jenže než soud začal, oba drogově závislí zmizeli a už o nich nikdy nikdo neslyšel. Soud tak ani nezačal.

Pak rozjel svůj nejďábelštější plán. Stal se členem francouzského hnutí odporu. Začal nabízet Židům, aby přišli do jeho ordinace, kde jim chtěl nabídnout plán, jak se dostat ze země a uprchnout vidině koncentračního tábora. Za tuto možnost ale musel každý zaplatit 25 tisíc franků. To bylo zhruba půl milionu dnešních dolarů. Zdálo se, že investice se vyplatila, protože Židé skutečně mizeli. Ovšem ne za hranice. Petiot jim jednoduše v ordinaci píchl kyanid, který maskoval jako povinné očkování před odjezdem.

Problém, jak se zbavit těl, vyřešil jednoduše. Nacpal je do sudů s vápnem, kde se postupně rozložila. Gestapo se přesto začalo o jeho osobu zajímat. Zatklo několik jeho kompliců, které najal, aby mu pomáhali. Na mučidlech přiznali, že Petiot je členem hnutí odporu a pomáhá uprchnout Židům ze země. To už ale sám Petiot uprchl do jiné části Paříže, kde ho odbojáři ukryli. Novou ordinaci si zřídil v ulici Rue le Suerur, kde dál postupoval podle původního plánu. Vybíral od Židů peníze a pak je zabíjel. Problém s těly mu ale začal přerůstat přes hlavu. V březnu roku 1944 nakrátko odjel a právě v té době si sousedé začali stěžovat na příšerný puch.

Policie vnikla do domu a to, co našla, byl obraz naprostého šílenství. Všude byla těla nebo části těl. Některá byla obalená v plátně, jiná nacpaná do kufrů. Puch byl nesnesitelný. V garáži bylo mnoho sudů s vápnem, jejichž obsah se ještě nestihl rozložit. V peci se našlo mnoho kostí a orgánů.

Ovšem pak se stala neuvěřitelná věc. Petiot se vrátil a policistům vysvětlil, že to vše jsou těla Němců nebo zrádců, kteří spolupracovali s nacisty. Sám se označil za hlavu místního odboje. Policisté, kteří k jeho domu přišli, totiž nebyli gestapáci, ale Francouzi. A ti měli pro odbojáře pochopení. Petiota nezatkli a nechali ho s jeho mrtvolami. Jenže do věci se vložil policejní komisař Georges-Victor Massu, který nařídil oficiální vyšetřování. Nechal Petiota zatknout  s podezřením, že jde o nebezpečného šílence. Nebyl zjevně daleko od pravdy.

Jenže když přišli policisté znovu k jeho domu, Petiot byl zase pryč. Navíc brzy začala invaze do Normandie, takže celé pátrání po Petiotovi bylo zastaveno. Petiot se opět ukrýval u přátel z hnutí odporu. Dokonce se stal aktivním bojovníkem proti nacistům. Tak aktivním, že o něm po osvobození místní tisk vydal článek. Jenže právě to mu uškodilo, protože na fotce v něm mnozí poznali podivného pařížského doktora. Kdosi ho poznal, když čekal na zastávce vlaku, a přivolal policii. Petiot byl konečně zatčen.

V březnu roku 1946 začal soud s Petiotem. Bylo proti němu vzneseno 135 obvinění. Petiot se bránil tak, jako vždycky. Prohlašoval se za odbojáře, všichni mrtví (v domě jich bylo 27) byli Němci nebo zrádci. Jenže udělal při obhajobě několik chyb, když například zmínil několik skupin odboje, které nikdy neexistovaly. Také mu uškodily hory peněz, které se u něj našly.

Petiot byl odsouzen k smrti a byl sťat gilotinou 25. května roku 1946. Byl obviněn a usvědčen z 26 vražd, i když reálně jich spáchal nejméně 60.  

user-avatar

Tomáš Chalupa

26. 09. 2018 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce