Svatováclavská rotunda na Malé Straně | zdroj: YouTube/matfyz


Matfyz zachraňuje rotundu spjatou se svatováclavským zázrakem

TÉMATA: archeologie | objevy | praha | románské umění | svatý václav

user-avatar

Irena Gruberová

23. 02. 2016 | 11:00

Rotunda svatého Václava náhodně objevená před dvanácti lety se konečně dočká rekonstrukce. Památka z 11. století, ukrytá v budově Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze na Malostranském náměstí, byla skoro čtyři staletí považována za ztracenou. Magické místo má být letos zpřístupněno i veřejnosti.

V rotundě sv. Václava na Malé Straně začali pracovat restaurátoři. Opraví románské zdi a vstup do rotundy propojí s nově zbudovanou lávkou. Později se budou vyrábět a osazovat repliky terakotové reliéfní dlažby z 11. století, jejíž fragment se našel pod podlahou. Právě tento nález, ojedinělý minimálně ve střední Evropě, zařadil rotundu sv. Václava mezi přední památky románského umění v Čechách. Fragment románské dlažby

Skládat dlažbu jako puzzle

Fragment tvoří 74 dlaždic tří tvarů složených do pěti řad, což představuje necelých pět procent celkové plochy podlahy. Restaurátoři tak stojí před úkolem vytvořit čtyři stovky replik původních kachlí.

Dlaždice náleží k nejstaršímu typu českých středověkých terakotových podlah. Nazývá se vyšehradská podle podobného nálezu v bazilice sv. Vavřince na Vyšehradě. Dlažba se v rotundě sv. Václava zachovala beze změny – tak, jak ji stavební mistři kdysi položili. Ve stejně autentickém stavu se vyšehradská dlažba nenachází nikde na světě. Dlaždice byly položeny na ztvrdlou vrstvu malby a byly skládány nadoraz, bez pojiva. Mezi dlaždicemi tak nezůstaly žádné otisky po spárách. Rotunda sv. Václava, pohled k jihu na okruh základového zdiva rotundy. V popředí blok s románskou podlahou. Zajímavé je také mistrné rozložení dlaždic po ploše podlahy. Když se rozvine systém, který se zachoval ve fragmentu, vyjde najevo, že geometrický střed kruhu byl přesně uprostřed středové šestihranné dlaždice, od níž se pravidelně další dlaždice rozbíhaly tak, aby se v šesti místech (v rozích pomyslného velkého šestihranu, vetknutého do kružnice) dotýkaly rohem stěn. Tomuto záměru byla přizpůsobena velikost dlaždic, na jejichž reliéfech se střídaly dva motivy – se lvem a bájným gryfem. Zda tvořily nějaký obrazec, je tak trochu hádankou. Na podobu nové dlažby proto Matfyz vyhlásila akademickou soutěž. 

Tajemný kruh z kamene

Ve starší vrstvě pod podlahou byl nalezen další zajímavý objekt: část kruhu složeného z plochých opukových kamenů, lícovaných a opracovaných po vnitřní straně. Kruh pochází z 10. století, ale jeho účel není vyjasněn, protože nemá obdobu v žádných jiných nálezech. Podle některých hypotéz by mohl vyznačovat místo, kde se odehrál svatováclavský zázrak. O něm se zmiňuje jak svatováclavská legenda „Oriente iam sole“ z poloviny 13. století, v níž se objevuje poprvé zmínka o rotundě, tak Vavřinecká legenda z poloviny 11. století. Podle těchto bájí došlo při převozu zavražděného knížete Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad ke zvláštní události. Ve chvíli, kdy procházel průvod se světcovým tělem kolem vězení, koně se zastavili a odmítli jít dál. Až kající modlitba shromážděného zástupu v čele s bratrovrahem Boleslavem koni pohnula. Na místě modliteb, kde došlo k zázraku, byl pak zbudován kostelík. Dříve tu stávaly dřevěné domky a v těsném sousedství kamenného kruhu procházela v 9. a 10. století dřevěná vozovka. Rotunda sv. Václava, pohled k západu.

O zkázu památky se zasloužili jezuité

Ve vrcholném středověku sloužila rotunda jako pohřební kaple, náležející ke kostelu sv. Mikuláše. Po roce 1541 zasáhl Menší Město Pražské krutý požár, který odsoudil rotundu na padesát let k roli skladiště. Teprve na četné stížnosti měšťanů byla stavba navrácena svému účelu, ale z obnovené slávy se dlouho neradovala. Ve druhé polovině 17. století nechali jezuité na Malostranském náměstí vystavět nový komplex budov včetně profesního domu. Starobylý kostelík nevydržel tlak okolních staveb, takže musel být v roce 1683 „stržen do základů“. V průběhu staletí badatelé rotundu hledali několikrát, ale vždy nakonec konstatovali, že zanikla beze stopy při výstavbě jezuitského profesního domu. Její pozůstatky se našly až v prosinci roku 2003 při rekonstrukci budovy Matematickofyzikální fakulty UK.  

Obnova a zpřístupnění znovunalezené památky si vyžádá deset milionů korun. 80 procent rozpočtu pokryje grant z evropských a norských fondů. Další peníze chtějí organizátoři vybrat veřejnou sbírkou.

user-avatar

Irena Gruberová

23. 02. 2016 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce